Abychom se spřátelováním nepřišli pozdě... Katedrála se modlila za arcibiskupa Karla

Žádný smutek, ale pevné přesvědčení, že královéhradecká diecéze má u Boha svého velkého přímluvce, bylo cítit ve čtvrtek 23. května večer v katedrále Svatého Ducha. Přesně před dvěma lety v nedaleké biskupské rezidenci zemřel arcibiskup Karel Otčenášek (+91). Při výročním requiem dnešní hradecký biskup Jan Vokál připomněl hlavně myšlenku "mariánského svatodušního spřátelování", přátelství a jednoty všech se všemi a Bohem, která je jakýmsi duchovním odkazem arcibiskupa Karla. A také jeho výzvu, "abychom s tím (spřátelováním) nepřišli pozdě...", kterou arcibiskup Karel Otčenášek vyslovil při svých devadesátých narozeninách.

"Víme, že slova o svatodušním spřátelování nám říkal biskup a kněz, který byl dlouhá léta vězněn a tvrdě perzekvován pro Krista. Z pohledu světa by tak mohl mít mnoho důvodů pociťovat ke svým trýznitelům nepřátelství a nenávist. Ale on – veden právě zkušeností nespravedlnosti a utrpení – vyzývá k odpuštění, lásce a k jednotě. Víme, že všem svým soudcům, vyšetřovatelům či dozorcům také skutečně odpustil a žil i zemřel v naprostém smíření. Právě proto je jeho svědectví živé, opravdové a věrohodné," řekl v homilii biskup Jan Vokál.

"Není žádných pochyb o tom, že zdrojem této jeho síly byl Kristus a že pan arcibiskup nejen slovy, ale svými konkrétními skutky naplňoval právě onu jednotu, kterou Pán Ježíš vyprošuje u Otce pro své učedníky a kterou dává Duch Svatý," dodal biskup.

(Svíčka vzplála na místě, kde je arcibiskup Karel pohřben)

Fotogalerii si prohlédněte zde

Na Mši svatou přišla sestra arcibiskupa Karla Otčenáška, synovec a další příbuzní. Stejně jako schönstattské řeholní sestry, které se o prvního polistopadového biskupa hradecké diecéze staraly až do jeho smrti.

"Při této Mši svaté chceme především otci arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi vyprošovat Nebeské království. Věřím však, že nebude příliš troufalé, pokud vyjádřím své osobní přesvědčení, že právě on se v Nebeském království raduje. To nám, jak doufáme, zároveň dovoluje obracet se k němu, z této jeho katedrály zvláště, jako ke svému přímluvci. A o co bychom měli prosit? O to, co mu nejvíc leželo na srdci jako pastýři této diecéze. O posilu a požehnání - víme, jak rád všem žehnal -, abychom se dokázali svým každodenním životem podílet na mariánském svatodušním spřátelování. Abychom tuto jednotu Božích dětí nikdy netrhali svým sobectvím, ale abychom na ni každým dnem podle svých možností tvořivě spolupracovali," řekl na konci homilie biskup Jan Vokál.

(Sestry, které se staraly o arcibiskupa Karla Otčenáška v jeho stáří)

V úvodu Mše svaté také biskup Jan Vokál zavzpomínal, jak se s arcibiskupem Karlem už před 35 lety několikrát setkal v partě studentů, kteří za ním jezdívali do jeho působiště v severočeské internaci. 

"Vzpomínám, jak jsem ho jednou měl tu čest vézt autem na Mši svatou do malé vesničky. Mše svatá už začínala a stále nepřicházeli žádní lidé. Byli jsme tam jen dva ministranti. Pan arcibiskup ji přesto sloužil v tak hlubokém soustředění a odevzdání Kristu, jakoby stál před plnou katedrálou. Tato jeho nekonečná láska k Eucharistii mi trvale zůstala v paměti."

Fotogalerii z requiem si prohlédněte zde