P. Toufar ukazuje, že ryzí víra vede k svatosti

Královéhradecký biskup Jan Vokál napsal úvodník do lednového čísla ministrantského časopisu Tarsicius. Čtenářům v něm představuje P. Josefa Toufara, jehož proces blahořečení začíná v hradecké diecézi:
 

Milí pomocníci u oltáře,

svaté si někdy představujeme jako nějaké vzdálené bytosti, tiché a asketické, nebo naopak jako výrazné osobnosti, které ovlivnily dějiny. V naší královéhradecké diecézi si teď uvědomujeme, že to tak nemusí být – svatým může a má být každý z nás. Nejde o výkony, veliké činy, které lidé kolem Vás obdivují, nebo jen o čas strávený na klekátku. V první řadě jde o ryzost víry, která může být před světem nenápadná.

Před pouhými šedesáti lety žil na Vysočině jeden zdánlivě obyčejný, venkovský kněz, jmenoval se Josef Toufar. Byl společenský, veselý a především poctivý ve svém povolání. Nebyl to velký kazatel, teolog, ale byl to kněz, který měl rád Krista a nikdy ho nechtěl zradit.

A právě takové lidi neměla ráda tehdejší komunistická strana, která řídila stát a rozhodla se zničit církev, s jejímž učením není komunistické bezpráví slučitelné. Představitelé této zločinné strany se P. Toufara báli ne proto, že by se angažoval v politice, nebo že by proti nim kázal. Báli se opravdovosti jeho života a víry, která dokázala oslovit věřící i nevěřící v každé farnosti, kde působil.

O jedné adventní neděli se stalo, že se v jeho kostele v Číhošti nedaleko Ledče nad Sázavou při mši svaté pohnul kříž na oltáři. Několikrát se vychýlil z podstavce, a to právě v momentech, kdy P. Toufar na kazatelně říkal, že ve Svatostánku je doopravdy přítomen Kristus a rukou směrem k němu ukázal. Sám pohyb křížku neviděl. Vidělo ho však asi třicet věřících a do Číhošti se začali sjíždět lidé z celé země. Toho se mocní lekli a rozhodli se P. Toufara násilím donutit zalhat, že s křížkem hýbal sám na pokyn Svatého otce, aby církev posílila své postavení v zemi.

A jak to skončilo? P. Toufar odmítl lhát a vyšetřovatelé ho při krutých výsleších ve vazbě, kam ho unesli bez rozsudku, ubili k smrti. Záhada kolem pohybu křížku nebyla nikdy objasněna, ví se jen, že s ním nemohl hýbat žádný sestrojený mechanismus, jak vyšetřovatelé tvrdili. Ale to vlastně nebyl konec. Dnes v naší diecézi začíná proces, ve kterém budeme zkoumat, zda P. Josef Toufar byl mučedníkem pro Krista. Pokud se to potvrdí, může být blahořečen a později svatořečen. V takovém případě bychom ho uctívali ne jako velkého vzdělance, myslitele či mystika, ale jako prostého kněze, který žil vzorně svou víru a nikdy z tohoto postoje neuhnul.

Každý pokřtěný dostal od Boha povolání k dokonalosti života a ke svatosti. Potřebujeme k tomu využít dary, které jsme od Pána dostali, každý podle svých talentů a povolání. Ze srdce Vám přeji, abyste i Vy dokázali být takovými následovníky Krista.

+ Jan Vokál

královéhradecký biskup

Vyšlo v lednovém čísle časopisu Tarsicius.

Více na www.tarsicius.cz