1. neděle postní

Lk 4,1-13

Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi -li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: »Nejen z chleba žije člověk.«“ Pak ho (ďábel) vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: »Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!«“ Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi -li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: »Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a  ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.«“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: »Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!«“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.  „Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého.“

Máme i my nějaké místo, odkud se můžeme vrátit plni Ducha Svatého? Dávám Duchu Svatému možnost mě naplnit? Zažil jsem vůbec někdy Jeho přítomnost ve svém životě?

Jsme na začátku postní doby a moc nám přeju, abychom se dokázali soustředit také na třetí božskou osobu – na Ducha Svatého, na kterého my katolíci – zdá se mi – nějak zapomínáme… /

Snad každý zná modlitbu „Zdrávas Maria“, kterou najdeme v kancionálu pod číslem 004. Ale znáte modlitbu, která ji předchází – modlitbu číslo 003? Je to krásná modlitba – vzývání Ducha Svatého „Přijď, Duchu Svatý“, o  které někteří ani nevědí. Mimo jiné je v ní prosba: „… abychom se dobře rozhodovali a správně jednali.“ Jak je toto důležité každý den a každou chvíli našeho života a zvlášť na pouštích našeho života, abychom nezabloudili…

Mnozí svatí byli pokoušeni ďáblem, a  ani nám se pokušení nevyhýbá. Úžasná výzbroj do boje je být online s  Duchem Svatým 😉! On je s námi pořád, navazujme tedy spojení s Ním i my 😉.

Já osobně poprvé hmatatelně zažil působení Ducha Svatého při společné modlitbě na spolču mládeže. Bál jsem se při modlitbě vyslovit nahlas nějakou prosbu… a  najednou jsem prosbu vyslovil a vnímal jsem, že to On mě vedl.

Společná modlitba je velký dar! Modleme se společně i za to, abychom obstáli v tomto světě jako křesťané, abychom vzácný dar víry nejen neztratili, ale prohlubovali.

Škoda, že jsme často tak málo vděční a málo děkujeme, že nás Duch Svatý vede.

Mladí lidé jsou většinou nadšení, plní ideálů. Bohužel mnoho lidí v  životě musí projít duchovní pouští – někdo menší, někdo větší. Člověk se cítí vnitřně vyschlý, ztrácí zem pod nohama, vše se mu rozpadá a  obklopuje ho tíživá temnota. Je to stav, který bolí. Vzpomínáme si, jak nám všechno kdysi „šlo”, a je nám líto, že je to rázem pryč, že je to jinak a my nevíme, co s tím.

Potřebujeme si připomenout, že Bůh se člověku nezjevuje pouze v jasném světle, ale občas používá i temnotu. Uprostřed slunečního dne je nemožné zjistit, že k obloze kromě slunce patří i hvězdy. To se dá jen v noci. Podobně se i v našem životě někdy možná „setmí“, aby vynikly detaily.

Jako obohacující vnímá stav pouště i italský spisovatel Carlo Caretto: „Poušť je životním prostorem lidského kráčení k dokonalosti. Na poušti se člověk učí poznávat sám sebe a správně se rozhodovat. Poušť nám ukáže, co je v našem srdci, a odhalí nám různé »bůžky«, které jsme si chtěli ukrýt. Je to zkušenost, která nás učí, co se Bohu líbí. Poušť je dozrávání syna, aby byl jako jeho otec. Poušť nám dává poznat »tmavou noc«, ve které končí lidské síly a  můžeme se orientovat pouze s pomocí hvězd, tedy reality, která není z tohoto světa. Z pouště člověk odchází s jistotou, že Bůh kráčí s ním, že hledá člověka, že je pro něho vším a že není jiného Boha mimo něho.” Jestliže byla poušť ve svém hlubokém významu přítomná v životě Božího Syna, je cennou součástí i našeho života.

Drazí, přeji vám každému slunce nad hlavou, ať nám první neděle postní připomene důležitost Ducha Svatého v našich životech a možnost životních pouští. Kéž se na pouštích neztratíme, ale naopak posílíme 😉.

Krásnou postní dobu v síle Ducha Svatého! 😉

Jan Lukeš

Důležitost svědectví neznamená, že bychom neměli říkat žádná slova. Proč bychom neměli mluvit o  Ježíši, proč bychom neměli druhým vyprávět o tom, že on nám dává sílu k životu, že je krásné s ním rozprávět, že nám prospívá, když rozjímáme o jeho slovech? Mladí přátelé, nedovolte, aby vás svět stahoval jen do záporných a  povrchních věcí. Buďte schopni plavat proti proudu, a dělte se o Ježíše, dělte se o víru, kterou vám daroval. Přeji vám, abyste v srdci cítili ten neodolatelný podnět, který pobízel svatého Pavla, když prohlásil: „Běda mi, kdybych nehlásal evangelium!“ (1 Kor 9,16). (Christus vivit, odst. 176)

×××

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na velikonoce; prosíme tě, ať v  postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)