Homilie otce biskupa Dominika Duky, OP

při mši svaté slavené u příležitosti vzpomínky 60. výročí číhošťské události.

Drazí v Kristu, sestry a bratři!

Kdo by nám před více než těmi šedesáti lety dokázal říci, kde na mapě leží obec Číhošť? Kdo by nám dokázal říci, kde působí kněz jménem Josef Toufar?

Co se odehrálo v onu adventní neděli, „Tehdá v Adventě“, jak napsal jeden z publicistů, známý redaktor Ströbinger? Kříž v malém kostelíku. Kříž, který nepřilákával pozornost historiků umění svými rozměry, svým uměleckým charakterem. A přesto, jako kdyby ten symbol kříže v tomto prostoru, o kterém říkáme, že je středem naší republiky, stále se objevuje. Před 60 lety na sebe upozornil pohybem. Před těmi minulými (11) lety, při mé první návštěvě, objevuje se na skle. Otec Josef citoval moji větu. A můžeme si říci, bylo tak trochu i podivuhodné, že si toho do jisté míry i někdo všiml.

Při průzkumu zdejších maleb restaurátor, Mistr Ševčík, objevil kříž s dvěma postavami. Pod touto bílou malbou máme gotické fresky z doby Otce vlasti. Překvapující moment: prostý venkovský kostelík, který je vlastně jednou z velkých galerií středověkého umění. Ale i on, tak jako tehdá, jak říkal otec Josef: „A víš, že na tom okně byl kříž?“, mě tento restaurátor řekne: „Víte, až jako kdyby se mě dotkla ruka - posvátná bázeň, když jsem v tom prostoru tento gotický kříž objevil.“ A přijde čas, po onom jubilejním roce zdejších událostí, kdy tyto malby budou odhaleny.

Co znamená vlastně pro nás kříž? Proč ti, kteří si za svůj symbol vyvolili hvězdu s pěti cípy, která hlásala jejich program a projekt ovládnutí všech kontinentů a celého světa, proč ti, kterým se nelíbil kříž, jehož neukončená ramena ukazují směr do všech čtyř světových stran, aby hlásal, kázal slova Ježíšova „ZA VŠECHNY“, tak ti, kteří se ho báli, mu museli dát jiná ukončení. Onen hákový kříž se stal symbolem hrůzy a děsu. To jsou ti, kteří se vždy kříže skutečně obávali. A bojí se ho dodnes!

Rozhodnutí Evropského soudního dvora je jasnou výzvou, abychom si my, křesťané, uvědomili, proč celá naše civilizace, ale proč i svoboda, svoboda nás křesťanů začíná znamením kříže, od doby císaře Konstantina, který vydává Milánský edikt roku 313. Tehdy končí tři staletí krvavé perzekuce církve. Kříž, který vadí. Ale co vlastně kříž v pravém slova smyslu znamená? Víme sami a slyšeli jsme mnohokrát výklad tohoto znamení kříže, což původně nebylo nic jiného, než znamení popravčího nástroje, nejstrašlivějšího způsobu trestu smrti. Ale kříž se stal právě na základě svobodného rozhodnutí Toho, o kterém zdejší farář Toufar řekl, že je to On, který „je uprostřed nás“, Ten, který na nejkrásnějším mostě světa – na Karlově mostě - je vyvýšen a nad ním je onen nápis, který nám připomínají slova proroka Izaiáše (Iz 6, 3): „Svatý“ … „Kodesh, Kodesh, Kodesh“. Ano, na kříži setkal se pravý Bůh a pravý Člověk. Setkal se s námi. Ten, který ve večeřadle dává zákon a kříž se tak stává znamením, zjevením Boží lásky k člověku. Kříž se stává znamením skutečného vztahu, který může člověk naplnit směrem vzhůru k Bohu, protože shůry Bůh sestoupil v Ježíši Kristu k nám. Ale kříž říká, že není zbožného člověka a nemůžeme přijmout náboženství, které zná jenom směr od Boha k člověku a od člověka k Bohu, ale že křesťanství, ono evangelium, které hlásá Kristus, má také onen horizontální rozměr, ono podélné břemeno, které vlastně říká: „Cokoli jsi udělal jednomu z nejmenších, mně jsi udělal“ (podle Mat 25, 40) – mně, Bohu!

A tak zde, v té situaci padesátých let, v té situaci, kdy se naplnily věznice těmi, kteří si byli vědomi, že člověk bez svobody nemůže žít lidský život, uvědomovali si také ti, kteří naplňovali tyto věznice, že svoboda má náboženský rozměr, kulturní rozměr, svobodu slova a psaní. Ale že také existuje i politická svoboda, že není možné, aby jenom jedna skupina lidí diktovala druhým, a druzí jako otroci, bezbranní otroci, museli doslova naslouchat. Ale kříž nám také říká, že svoboda je i svoboda ekonomická. A to jsou ty tisíce rolníků, zemědělců, podnikatelů, živnostníků, kteří byli okrádáni o svůj majetek, a kteří byli zastrašováni tím, že byli vystěhováváni, že byli vězněni, že putovali do různých pracovních vojenských oddílů PTP, či do táborů nucených prací, že byli posíláni do dolů, do hutí, do těžkého průmyslu, že byli zbavováni svého majetku, svých domovů, a že jejich rodiny byly opravdu drásány, roztrhávány. Víme, jakým způsobem byly vykonávány nátlaky na ženy, manželky, matky mužů, kteří takto byli vězněni a vzdalováni: „Rozveďte se, zbavte se jich, protože vy, ani vaše děti nebudou mít žádnou budoucnost.“

Jsou to tyto události, které vedly k oné podivuhodné epizodě momentů, které si nedokážeme vysvětlit, proč se kříž zakýval? Co znamená tento symbol: malý křížek v neznámé Číhošti, v malém státě, kterým bylo Československo? To se zachvěl Bůh! Protože ten, kdo sahá na člověka, kdo ho obírá o jeho důstojnost a o jeho práva, ten sahá na Boha, ten se rouhá Bohu, a tomu také hrozí z úst apoštola Pavla výstražná slova: „Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. (1Kor 3, 17)

Naslouchali jsme slovům Panny Marie v Magnificat. Ti, kteří chtěli ovládnout celý svět, zmizeli ze světa během několika dnů. Zmizeli ze světa a nemuselo být proti nim použito žádné zbraně, jako kdyby všechna vojenská technická moc musela ustoupit před protesty mladých lidí v bývalé NDR, bývalého Československa a dalších krajin. Onoho bloku, který jeden z velkých bojovníků za práva člověka, prezident Reagan, nazýval „říší zla“.

Můžeme si uvědomit, co znamená tedy číhošťská událost, číhošťský zázrak? Můžeme si také ale i my hlouběji uvědomit, o co vlastně jde dnes? Skončilo příměří mezi sekulární společností a námi – křesťany? Ti, kteří odstraňují kříže, nechápou kříž pouze jako určitý historický symbol, ale odvážím se tvrdit, že v tomto rozsudku je vyjádřen postoj, který je shodný s postojem nacismu i komunismu, protože je to postoj, který uráží člověka. Ano, vzpomeňte na naše rodiče, prarodiče, když nám vyprávěli o odstraňování křížů z našich škol na počátku první republiky. Toto gesto bylo gestem antiklerikalismu a antikatolictví.

Ale nebyla v tomto gestu obsažena ona zrůdnost, kdy se dočítáme, že pohled na kříž způsobil újmu dítěti, a proto musí škola zaplatit odškodné 5.000 Euro. Kdo v této zemi, kdo v Evropské unii odsoudil ty, kteří pouštějí na plátno kin, na televizní obrazovku filmy, v kterých je urážena lidská důstojnost, čest, mravnost. Filmy, které dovolují šlapat po člověku, které urážejí nejintimnější city a projevy lidského života. S těmito filmy, projevy, knihami, časopisy si naše i evropské soudy nevědí rady. Oni nedokáží poznat, co je pornografický časopis, ale určitě dokáží poznat, že pohled na kříž způsobil újmu dítěti. Je to jeden z největších projevů farizejství militantního ateizmu. Toho ateizmu, který si musí za dvě století připsat veškeré genocidy a holocausty, které proběhly v moderních dějinách světa. Ty začaly v Bretani, kde jakobínští vojáci házeli do pecí děti, ženy i těhotné, aby dokázali sílu revoluce, která odstranila kříže nejenom ze škol, ale i z kostelů, a ze všech veřejných prostranství. Musíme si uvědomit, že jestli někomu vadí dnes kříž ve třídě, bude mu zítra vadit na náměstí a pozítří mu bude vadit kříž i v našich kostelích. Číhošť ještě nesplnila svůj úkol. A číhošťský zázrak vstupuje do našich moderních dějin, abychom si uvědomili, co znamenají totalitní režimy, co znamená totalitní myšlení, které nebylo odstraněno z mnoha lidských myslí.

Právem jsme pohoršeni, že naši vojáci se odvážili nosit symboly divizí SS. Ale kdo se pohorší nad tím, že zločiny proti lidskosti, které byly odsouzeny v norimberském procesu, jsou schvalovány současnými parlamenty a existují tedy zákony, které dovolují postupovat podle těch zákonů, za které byli souzeni váleční zločinci? Proč není možné do dnešní doby opravdu označit a vypořádat se s těmi symboly, které znamenaly smrt, ožebračování a útrapy více než několik stovek milionů obyvatel tohoto světa, a proč mohou existovat symboly, v jejichž jménu doposud existují stamiliony, miliardy lidí, kteří jsou zbavováni svobody? Proč můžou tyto symboly být na nejvýznačnějších místech evropské demokracie, když strany, které se k těmto symbolům hlásí: k srpu, kladivu a hvězdě, nám jasně ukazují, kde mají své bratry. Mají je v Číně, mají je v Severní Koreji, mají je na Kubě, mají je v dalších zemích.

Sestry a bratři, možná, že si řeknete: „Vždyť tato slova nepatří do kostela.“ Já vám musím říct, že patří. Že patří právě do číhošťského kostela. Protože kříž se v Číhošti pohnul, protože Bůh se zachvěl. Kdo odstraňuje kříž, odstraňuje lásku, úctu, toleranci a projevy a možnost svobody, svobody člověka. Nesvobodný a zotročený člověk volá. Volá k Bohu, ale volá také po naší solidaritě. Stamiliony lidí ve světě žijí v nesvobodě, bídě a v nouzi. Stamiliony lidí jsou okrádány o náboženské, politické a ekonomické svobody. 80% z těchto lidí jsou naši bratři a sestry. Jsou to ti, kteří se hlásí, tak jako my ke kříži, kteří si vyvolili nový způsob života, způsob života podle evangelia, podle kříže. Protože i naše slovo křest je odvozeno od slova kříž – crux, der Kreuz.

17. listopadu, jsem v naší katedrále předal devíti věřícím naší diecéze etiopské kříže. To nejsou kříže z 20. století. To jsou kříže ze 17.- 18. století, nádherná umělecká díla etiopských křesťanů. Jsou to kříže, které nosily na krku děti, školní děti, které odmítly zříci se své víry v době diktatury Mariana Mengistu, odchovance sovětského komunismu. Ano, Číhošť, číhošťský kříž, nás skutečně vyzývá, abychom byli věrni. Abychom si uvědomili, že křesťanství není náboženstvím, které by strkalo hlavu do písku jako pštros, když vidí bolest, utrpení, perzekuci. „Cokoli jste učinili jednomu z nejmenších, mě jste učinili.“ (podle Mat 25, 40) Nemůže být smír mezi militantním sekulárním ateizmem a mezi křesťanstvím. Ne kvůli nám, že se cítíme ohroženi, ale ve jménu Toho, který řekl, že dává svůj život, že prolévá svou krev za vás, za nás, za všechny, bez ohledu na to, zda se hlásí či nehlásí ke křesťanství. Víte, že v duchu Božího zjevení, v duchu desatera a v duchu jediného přikázání Nového zákona lásky každý člověk je tvůj bratr a je tvá sestra.

A tak se domnívám, že šedesát let po onom „číhošťském Adventu“ můžeme stále víc a hlouběji chápat výpověď onoho znamení, které Bůh dal.

O nazaretské dívce Miriam, ke které přišel archanděl Gabriel, a ona řekla své „Ano“, tehdejší svět prakticky nevěděl. Judea, prokurátorská kolonie římské říše, byla v chápání tehdejšího světa na tom podobně jako Česká republika. Události, které se váží k podstatě evangelia, byly většině tehdejšího světa skryty, a nebo byly chápány jako místní zápletka. Tak jako když my čteme, že v Pákistánu či v Iráku zase došlo k teroristickému útoku, že tam zemřelo několik lidí, desítky lidí, stovky lidí – jak víte – buďme úplně upřímní, všechny to nechává lhostejnými. A koneckonců i my to považujeme za součást zpráv, tak jako slyšíme zprávy o počasí. Ale jsou to jistě vážnější věci, než zda bude zítra mrznout či pršet. Ale svět je lhostejný. V naší společnosti nás nezajímá, zda budeme pokračovat, zda zastavíme onu spirálu bídy, do které se tato společnost zákonitě žene, že ten, kdo probendí svůj majetek a svůj dům, nemůže snít o spokojeném životě. A ten, kdo je nezodpovědný a teď si říká: po mě potopa, a to, co přijde pak, mě nezajímá, to je naše politika, to je náš život. Neobviňujme z tohoto života, ty které jsme si zvolili do parlamentu, ale obviňujme nás, jakým způsobem přistupujeme, jak nezodpovědně zacházíme s darem svobody, který nám byl dán.

Jak nezodpovědně přistupujeme ke svobodě my, kteří přicházíme a uvědomujeme si: kříž se zachvěl! Ano. Někteří nemají žádnou zodpovědnost, pro ně rodina vlastně neexistuje, je na úrovni jakési registrace společného života. Pak je zapotřebí si uvědomit: Ano, kříž se chvěje! Kříž nikdo neodstranil. Tak jako ho neodstranili ani ti číhošťští, když ho nenalezli. Ale ten kříž je zde přítomný. Ten kříž je přítomen proto, protože je zjevením Toho, který je. „Já jsem ten, který jsem.“ (Ex 3, 14) Kříž je znamením přítomnosti Toho, který řekl: „Já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání světa.“ (Mt 28, 20)

Amen, je odpověď Panny Marie, amen, je odpověď naší víry! A je to amen, které máme podloženo zkušeností, fakty. To je důvod, proč jsme i zde, to je důvod, proč můžeme spolu s Pannou Marií opakovat slova o jásotu, chvále. Uvědomujeme si, že právě tento kříž je důvodem radosti, o které hovořil prorok Sofoniáš, a je to i naše radost. Prožívejme tuto radost i v Adventě po šedesáti letech. Nemusíme propadat beznaději tak, jako nebylo zapotřebí propadnout beznaději po onom Adventě, před šedesáti lety. Ale je zapotřebí si uvědomit, že musíme být bdělí. Tak jako nebyli bdělí ti, kteří přistoupili na ony sliby a museli zaplatit, protože v životě, jak se říká, nic není zadarmo a nadarmo, tak i my si musíme uvědomit, že nemůžeme přistupovat na sliby těch, kteří nechtějí vidět kříž, pro které kříž je znamením skutečného odporu, protože jim překáží v jejich mocenských plánech a choutkách. AMEN.