Jak o smrti mluvit s dětmi?

I ony se snaží vyrovnat se ztrátou někoho blízkého, ale ne vždy jim v tom jsou rodiče schopni pomáhat a téma smrti v hovoru otevřít. Pomůckou v této situaci se může stát psychologicky fundovaná a v zahraničí velmi oblíbená kniha Když dinosaurům někdo umře, kterou vydalo hospicové občanské sdružení Cesta domů. Proč je důležité tomuto náročnému tématu se nevyhýbat vysvětluje ředitelka společnosti Cesta domů Martina Špinková.

Proč jste se rozhodli pro vydání takové knihy?

Jednou nám tuto knihu přivezla naše pozůstalá, která zde doprovázela svoji umírající maminku. Přijela i se svými malými synky a říkala, že knížka jim moc pomáhá. Tak jsme od té doby hledali peníze na její vydání. Připadala nám hodne dobře udělaná, je tam všechno důležité, co člověk potkává, když mu někdo blízký umírá. Přitom je knížka psaná přístupnou formou a my si od ní slibujeme, že si ji nejen budou číst děti, ale i jejich dospělí, kteří se (s nimi) o umírání bojí mluvit. Tak snad jim bude knížka laskavým a šikovným pomocníkem. Zatím má úspěch, což nás těší.

Jak tedy s dětmi o smrti a umírání mluvit?

Děti jsou samozřejmě také smutné, když jim jejich blízký člověk umírá, ale asi daleko smutnější jsou z toho, když cítí, že jejich milí lidé něco důležitého prožívají a je z toho vystrčí a dělají jakoby nic. Děti se ptají a je třeba jim odpovídat. Děti s námi jdou životem a je třeba jim to podle jejich možností umožnit, nevyloučit je ani z péče, ani z truchlení. Odmalička tak mají šanci vidět, že do života patří jak veselé, tak smutné časy, že ty smutné někdy dokážou k sobě lidi přivést blízko, že jsou lidé k sobě pozornější a hodnější. Děti poznají, že je dobré si navzájem pomáhat, že i ony mohou pomoci a dokonce mohou někoho smutného utěšit. Zkuste se někdy zeptat někoho dospělého, komu zemřel rodič, když byl dítě, jestli jej vzali na pohřeb. Pokud

vám řekne, že ne, dost možná vám i řekne, že jej to mrzelo a mrzí doteď. Mluvme s dětmi, přizvěme je, jim i nám to nakonec přinese radost.

Jaký má kniha ohlas?

Knížky jsme vydali dva tisíce kusů a po měsíci jsme ji dotiskávali. Prodává se a pokud se lidé ozývají, tak naprostá většina spokojeně. Myslím, že je vidět, že na našem trhu chyběla a že je dobře, když tu teď je. Možná pár lidí zjistí, že když si ji může s dětmi číst, pomáhá to i jim samotným otevřít dveře tam, kam se báli, ale vědí, že to potřebují.

Barbora Hronová