Poselství papeže k 97. světovému dni migrantů a uprchlíků

Poselství papeže Benedikta XVI. k XCVII. světovému dni

migrantů a uprchlíků

(16. ledna 2011)

"Jediná rodina lidstva"

 
Drazí bratři a sestry,
 
světový den migrantů a uprchlíků poskytuje celé církvi možnost zamyslet se nad tématem rostoucího fenoménu migrace, modlit se, aby se srdce otevírala pro křesťanskou pohostinnost, a pracovat na tom, aby se ve světě šířily spravedlnost a láska, opory pro vytváření účinného a trvalého míru. "Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás" (Jan 13, 34) je výzva, s níž se Pán na nás naléhavě obrací a neustále nás obnovuje. Pokud nás Otec vyzývá, abychom byli milovanými syny v jeho předrahém Synu, vyzývá nás rovněž, abychom se všichni navzájem uznávali jako bratři v Kristu.

Ze silného pouta mezi všemi lidskými bytostmi se rodí téma, které jsem vybral pro naši letošní úvahu "Jediná rodina lidstva" – jediná rodina bratří a sester ve společnostech, které se stávají stále více multietnické a interkulturní, a kde jsou i lidé z různých náboženství nuceni k dialogu, aby se mohlo nacházet pokojné a plodné soužití s úctou k legitimním rozdílnostem. II. vatikánský koncil říká, že "všechny národy tvoří přece jedno společenství, mají jeden původ, protože Bůh dal všemu lidstvu přebývat na celém povrchu země (srov. Sk 17, 26). Mají také jeden poslední cíl, Boha. Jeho prozřetelnost, projevy jeho dobroty a spasitelné úmysly se vztahují na všechny lidi." My tak "nežijeme vedle sebe nahodile; jako lidé jsme všichni na téže cestě, a proto kráčíme jako bratři a sestry".

Cesta je stále stejná, je to cesta života, ale situace, které v jejím průběhu překonáváme, jsou rozličné. Mnozí musí čelit těžké zkušenosti migrace v jejích nejrůznějších projevech – migraci vnitřní nebo mezinárodní, trvalé nebo sezónní, ekonomické nebo politické, dobrovolné nebo nucené. V různých případech je odchod z vlastní země způsoben rozličnými formami pronásledování, takže se útěk stává nutným. Samotný jev globalizace, charakteristický pro naši epochu, není jen společensko-ekonomickým procesem, kdy se "lidstvo samo stává stále více vzájemně propojeným" a překlenuje zeměpisné a kulturní hranice. V této souvislosti církev bez ustání připomíná, že hluboký smysl tohoto epochálního procesu a jeho základní etické kritérium vycházejí právě z jednoty lidské rodiny a jejího rozvoje k tomu, co je dobré. Všichni patří k jedné jediné rodině, migranti i národy, které je přijímají, a všichni mají stejné právo využívat pozemských statků, jejichž určení je všeobecné, jak učí sociální nauka církve. Tady nacházejí svůj základ solidarita a sdílení.

celé poselství