Apoštolský nuncius arcibiskup Diego Causero přiletěl v úterý 23. dubna 2004 do České republiky.
Ve své funkci vystřídal svého předchůdce arcibuskupa Erwina Josefa Endera.
Oficiálního uvítání nového nuncia v ČR se kromě členů České biskupské konference (ČBK) zúčastnil také zástupce diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí ČR a chargé d´affaires Syrské arabské republiky, kde doposud arcibiskup Causero působil.
Úvodní projev nuncia z 24. 4. 2004 uvádíme uvnitř zprávy.
Eminence,
Excelence, pane předsedo biskupské konference,
Excelence, bratři v biskupské službě,
dámy a pánové,
myslím, že ve chvíli mého příjezdu do Prahy, kde mám zahájit misi svěřenou mi Svatým otcem, je mou povinností obrátit se se srdečným pozdravem na nejvyšší představitele státu a církve jakož i na obyvatele České republiky a říci jim, jak rád sem přijíždím, abych sdílel jejich život.
Jsem tu moc rád, v tomto slavném městě, uprostřed národa vyhlášeného svou srdečností a pohostinností. Jak jistě víte, nuncius má v zemi, kam je poslán, dvojí úkol: zastupuje Svatého otce v místní církvi a před státními orgány. Proto bude mým úkolem, coby vyslance Svatého otce, předat a tlumočit pastorační záměry Svatého otce českému národu a jeho duchovním i veřejným představitelům. Jedná se o cestu, kterou je třeba podniknout společně, ve společném hledání lidského a duchovního pokroku v míru.
Tato funkce vyžaduje tudíž po představiteli Svatého stolce dvojí službu: jednak Svatému stolci a zároveň lidu České republiky. Proto se od nynějška připojuji a to s velmi rád, k radostem a starostem této země. Proto mohu říci: jsem tady doma. Cítím se tu doma, protože máme stejný cíl a stejné motivace - dobro národa.
Proto budou během mého pobytu prioritami apoštolské nunciatury následující: pomoc biskupům zodpovědným za českou církev, řeholníkům a řeholnicím, kléru a Božímu lidu v jejich pastoračním úsilí; společně s vámi hledat nové pastorační obzory pro novou éru evangelizace vyhlášenou Svatým otcem; šíření katecheze různými způsoby; podpora pastorace mládeže; přínos katolické církve k rodící se nové velké Evropě (slyšel jsem, že biskupové organizovali na toto téma různá setkání ke studiu a prohloubení této otázky); křesťanská přítomnost ve školství; mírové iniciativy; křesťanská výuka a formace; křesťanská přítomnost v kultuře a ve světě nových technologií; udržování dobrých vztahů mezi Svatým stolcem a Českou republikou.
Co se vztahů mezi církví a státem týče, vím, že 25. července 2002 podepsaly Svatý stolec a Česká republika smlouvu o některých otázkách společného zájmu církve a státu v této zemi. Tato smlouva je předmětem důkladné reflexe, která přerušila její ratifikaci. Bude tedy jednou z mých povinností pokračovat spolu s odpovědnými úřady, a ve shodě s představiteli české církve, v této reflexi vstříc dohodě založené na vzájemném pochopení a uspokojení. Katolická církev usiluje v duchu spolupráce a dialogu o dobro českého národa: národa moudrého, mírumilovného, otevřeného všemu, co je dobré a vznešené. V tomto duchu budeme spolupracovat.
V dnešním světě má velkou důležitost otázka míru. Také pro Svatý stolec je nanejvýš důležité hledání míru ve spolupráci s národy dobré vůle, a to se zřetelem na duchovní, mravní a materiální dobro celé lidské rodiny. Svatý stolec si přirozeně přeje mír založený na respektování důstojnosti lidské osoby a na vizi mezinárodních vztahů založených na spravedlnosti a solidaritě.
Co se nejdůstojnějších biskupů týče, jsem vděčný za bratrské přijetí, kterého se mi od nich dostalo; přeji si lépe je poznat a být jim k službám. Velmi rád přijmu pozvání k účasti na jejich setkáních a velmi rád se seznámím s jejich iniciativami a podle vhodnosti a potřeby se na nich budu podílet. To samé platí i pro konference řeholníků a řeholnic: mezi úkoly, které mi byly svěřeny, jsou i rozšiřování, podpora a upevňování konferencí řeholníků a řeholnic - podpora řeholního a kontemplativního života, koordinovat jejich apoštolské aktivity ve výchově, asistenci a v sociální oblasti a podporovat jejich vztahy s ordináři diecézí.
Další rovněž důležitou aktivitou je rozvíjení příhodných kontaktů a podpora srdečných vztahů mezi katolickou církví a jinými křesťanskými společenstvími. Všichni křesťané všech denominací mají v poslušnosti našemu Pánu Ježíši morální povinnost obrátit se a pracovat pro jednotu. V této oblasti podnikla již zdejší církev velké kroky. Je na mně, abych nastoupil naznačený směr.
Z toho všeho vysvítá, že mise představitele Svatého otce v místní církvi je založena na společenství mezi Svatým otcem a všemi místními církvemi, na společenství, které není pouze duchovní a náboženské nýbrž i sociální a právní.
Do vaší země nepřicházím s předpřipravenými projekty a plány. Ve skutečnosti jsem v Praze poprvé a proto se musím všechno naučit a pochopit, začít s jazykem. Jsem připraven spolu s vámi naslouchat, číst, vidět a poznávat. Budete to vy, kdo mě bude vyučovat. Společně budeme hledat řešení existujících problémů a společně budeme slavit svou radost v Pánu. Přeji vám vše nejlepší a především Boží požehnání. Děkuji vám.
Arcibiskup Diego Causero
apoštolský nuncius
Další zprávy
