Jičínský kostel vydal tajemství - relikviář sv. Sekundiny

který byl nezvěstný takřka sto let. Poslední zmínky o ostatcích tajemné světice a patronky Jičína pochází z 18. století, poté již písemné prameny mlčí a samotný relikviář beze stopy zmizel. Cesta k objevení této ojedinělé památky byla proto značně spletitá.

O neznámé světici sv. Sekundině se začalo znovu hovořit teprve v loňském roce v souvislosti s dvěma obrazy visícími na hudební kruchtě jičínského kostela sv. Ignáce, jejichž autorství bylo nově připsáno mistru barokní malby Karlu Škrétovi. První obraz, nedávno instalovaný v nově otevřené expozici jičínského muzea, zachycuje „Zvěstování Panně Marii“, druhé plátno potom zpodobňuje právě sv. Sekundinu, jež byla ve starší regionální literatuře zmiňována jako ochránkyně a patronka města Jičína. Dozvědět se více o této tajemné postavě však nebylo možné, neboť v české literatuře nejsou o sv. Sekundině žádné zmínky. Teprve v listopadu loňského roku přijel do Jičína na pozvání Jičínské besedy přednášet historik a jezuita Miroslav Herold, který jako přední odborník na problematiku katakombálních mučedníků předestřel jičínské veřejnosti řadu dosud neznámých informací. Především to, že kostra sv. Sekundiny, pocházející z raně křesťanských katakomb v Římě, byla v roce 1651 přivezena jezuitou Mikulášem Lanciciem do Jičína, kde se od roku 1658 stala předmětem veliké úcty věřících z celého tehdejšího Kumburského panství. Přes velké množství nových informací ale stále scházela odpověď na zásadní otázku, kterou nedokázala zodpovědět ani církev, ani historikové. Kdy a kam se vlastně ostatky ochránkyně Jičína poděly? Neexistovaly žádné stopy, nevědělo, se jak má relikviář vypadat.

Zlom nastal, když se Pavlu Kracíkovi podařilo najít odkaz na opomíjenou studii o sv. Sekundině, kterou napsal bývalý profesor jičínského gymnazia a regionální historik František Kaska. Článek otištěný roku 1932 v Českých listech skýtal v tomto směru jistou naději. Vzápětí se ale ukázalo, že tato archiválie je prakticky nesehnatelná. Badatelé neuspěli ani v okresním archivu a muzeu v Mladé Boleslavi, kde tyto noviny vycházely, selhala i Národní knihovna v Praze. Pomalu se tak zdálo, že tisk již neexistuje. Nakonec se ale historičce Evě Chodějovské podařilo vypátrat pravděpodobně poslední existující exemplář, uložený až ve značně vzdáleném Státním okresním archivu v Lounech, kde je od té doby uschován v trezoru. Článek skutečně obsahoval cennou informaci, díky které mohl jít badatelský team prakticky najisto a za účasti zástupců Římskokatolické farnosti – arciděkanství Jičín otevřít úkryt s relikviářem.

Relikviář sv. Sekundiny je překvapivě uschován v nitru pravého postranního oltáře v jičínském kostele sv. Ignáce. Má podobu přibližně metr vysoké a metr široké ozdobně vyřezávané rakve, jejíž přední část je místy prosklena. Povrch dřevěného relikviáře je bíle malován a pozlacen. Na toto místo byl uložen v roce 1900, když byla původní barokní výbava nahrazena novým pseudogotickým mobiliářem od jičínského řezbáře Josefa Stoklasy. Pravý postranní oltář sv. Sekundiny, na němž po staletí spočívala schránka s ostatky světice, byl tehdy zrušen a nahrazen stávajícím oltářem sv. Františka Xaverského. V rámci této úpravy byl relikviář sv. Sekundiny uschován do vnitřku nové oltáře, kde ho počátkem 30. let 20. století hledal František Kaska. Naposledy mohli vzácnou schránku vidět řemeslníci, kteří v roce 1934 vyměňovali chrámovou dlažbu. Poté již povědomí o sv. Sekundině zcela vymizelo z povědomí zdejších lidí a relikviář upadl v naprosté zapomnění.

Objev cenného relikviáře lze pokládat za velmi významný hned z několika hledisek. Jedná se o pozoruhodný doklad barokního umění, kterému by měla být právem věnována náležitá pozornost a péče. V současné době se proto badatelský team snaží ve spolupráci s vlastníkem iniciovat vyzvednutí této památky, ověřit její technický stav a napomoci jejímu průzkumu a zrestaurování. Bylo zjištěno, že relikviář je bezprostředně ohrožen červotočem, který se v aktivní formě nachází v korpusu oltáře, proto by se tento krok neměl odkládat. Schránka se zázračnými ostatky patronky města je rovněž úzce svázána s kulturou a historií tohoto města, v němž v průběhu raného novověku sehrál kult sv. Sekundiny velmi významnou roli. Její objev tak nejen rozšiřuje naše poznatky o zdejší historii, ale rovněž významně obohacuje kulturní dědictví města Jičína. V neposlední řadě nelze pominout aspekt duchovní, neboť městu Jičínu jsou tímto objevem pomyslně navráceny ostatky jeho patronky a ochránkyně. Relikviář je nutné vnímat nejen jako uměleckou památku, ale rovněž jako náboženský artefakt, proto i po případném zrestaurování by se měly ostatky sv. Sekundiny navrátit jedině nazpět do jičínského chrámu sv. Ignáce, kde na stejném místě spočívají již 353 let.

Svatá Sekundina

Díky dlouholetému historickému bádání historika a jezuity P. Mgr. Miroslava Herolda, Lic., SJ víme, že ostatky raně křesťanské mučednice sv. Sekundiny (česky Druhoslavy) byly na základě svolení papeže Pavla V. vyzvednuty litevským jezuitou Nicolasem Lanciciem z římských katakomb sv. Kalixta v první třetině 17. století. Lancicus vyzvedl z římských katakomb celkem osmdesát těl prvních křesťanských mučedníků nebo části jejich ostatků, které na dvou vozech odvezl nejdříve do Polska a Litvy, odkud následně putovaly na Moravu do Olomouce, poté do Čech a některá těla, včetně ostatků sv. Sekundiny, se vrátila nazpět do Polska. Lancicius je během svého putování rozdával jako nejcennější dary jezuitským kolejím nebo zámožným členům významných šlechtických rodů.

Třebaže Mikuláš Lancicius působil v Jičíně v letech 1637-1639, ostatky sv. Sekundiny věnoval tento slavný jezuita, jenž zemřel v pověsti svatosti, jičínské jezuitské koleji pravděpodobně až v roce 1651, kdy byla její kostra převezena do Čech a uložena v kapli jičínské jezuitské koleje. V roce 1658 byly potom v rámci pompézní náboženské slavnosti ostatky sv. Sekundiny slavnostně přeneseny do jezuitského kostela sv. Ignáce a tato panna a mučednice byla prohlášena za patronku města Jičína i celého tehdejšího Kumburského panství. Její osoba i svaté ostatky se následně staly předmětem veliké úcty a byla jim přičítána nezměrná řada zázraků.

Zdroj:  licenciátní práce historika a jezuity Miroslava Herolda, SJ nazvanou „La venerazione di santa Paolina, patrona di Olomouc. Un caso concreto del culto di corpi santi catacombali.“ Obhájena na Gregoriánské univerzitě v Římě v roce 2010.

Pravý postranní oltář sv. Františka Xaverského v kostele sv. Ignáce v Jičíně.

Arciděkan P. Pavel Jandejsek a vikariátní asistent Miloslav Fišer při vyjmutí oltářního kamene u oltáře sv. Františka Xaverského v kostele sv. Ignáce v Jičíně, v němž je ukryt relikviář sv. Sekundiny.

Relikviář sv. Sekundiny.

Relikviář sv. Sekundiny.

Detail záběru na prosklenou přední část relikviáře. Těmito okénky měli kdysi věřící možnost shlédnout svaté tělo.

Relikviář sv. Sekundiny.