Před 100 lety se narodila služebnice Boží Eliška Pretschnerová

Křestním jménem Anna Pretschnerová se narodila v roce 1911 v Nových Zámcích v Čechách, otec byl lesníkem, měla čtyři sourozence. Vystudovala s výborným prospěchem učitelský ústav Kongregace Školských sester sv. Františka v Chrudimi. Potom byla přijata do noviciátu této Kongregace v Praze-Břevnově. Při obláčce přijala řeholní jméno Eliška. V roce 1932 složila řeholní sliby. Po doplnění maturity na řádovém gymnáziu v Praze studovala (s válečným přerušením) matematiku a fyziku na Univerzitě Karlově. Během války vyučovala náboženství na okraji Prahy, po válce vyučovala matematiku a fyziku na gymnáziu Kongregace v Praze-Vinohradech až do jeho zrušení v roce 1948. V této době byla pověřena také úkolem ve vlastním řeholním společenství jako magistra novicek. V následujících těžkých letech, především při soustřeďování sester, jejich internaci a dalších tvrdých likvidačních opatřeních komunistické vlády, byla sestra Eliška pro všechny sestry příkladem svou prostou a neokázalou statečností. Byla vždy tam, kde byla situace nejtěžší. Otevřené srdce, citlivý přístup, pohotovost pustit se do neobtížnější práce byly velkou podporou vyšším představeným a všem sestrám dodávaly pocit bezpečí. Spolu s jinými sestrami působila v nemocnici v Podbořanech a pak v sociálních ústavech ve Slatiňanech a Budeničkách u Slaného. V roce 1954 byla jmenována provinciální představenou. V roce 1969 se dostala na zvláštní povolení do Říma, do sídla generální správy, rovněž tak na mimořádnou generální kapitulu v témže roce do Merana, kam byla vyslána ještě s dalšími delegátkami provincie. V roce 1970 byla na řádné generální kapitule zvolena generální představenou celé Kongregace. Sestry z ostatních provincií, i když sestru Elišku většinou neznaly, vycítily osobnost. Zasloužila se o vypracování nových konstitucí, v souladu s 2. vatikánským koncilem a s obnovenou formulací řádového charismatu. Ve funkci generální představené zůstala sestra Eliška po opětovném zvolení až do roku 1983, kdy se vrátila do vlasti. Zemřela 4. května 1993 v Charitním domově v Hoješíně. Je pohřbena na hřbitově ve Slatiňanech.