Číhošťské události jsou stále živé. Konference to potvrdila

Setkání zahájila v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie mše svatá. Hlavním celebrantem byl královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál, který zároveň pronesl homilii. V ní připomenul, že číhošťské události otevřené i v dnešní době. „Do tajemství lidské slabosti a hříchu, do událostí jako je číhošťský zázrak můžeme je nahlížet jen s pokornou vírou a s láskou. Ta nás také musí ochránit před vyhledáváním senzací, zbytečnou zvědavostí a dát nám odvahu postavit se k dramatům dějin nezaujatě. Důkazem drastického zločinu je bezpochyby násilná smrt mladého kněze Josefa Toufara. Zároveň svědčí o jeho mimořádném hrdinství,“ řekl. Mons. Jan Vokál rovněž zdůraznil, že kříž, který musel páter Toufar osobně vytrpět, prožíval se zrakem trvale upřeným na Krista. Právě v poselství Kristova kříže spočívá povzbuzení pro nás i naši víru. Toto umožňuje člověku chápat a prožívat těžké zkoušky života statečně a s vědomím účasti na Kristově kříži. V daných okamžicích dostáváme posilu od Krista, který se k nám z kříže sklání. Vždyť kříž existuje jako Boží trůn, jako obraz Boží lásky vůči člověku.

Po bohoslužbě se přítomní přesunuli do farního sálu, aby vyslechli tři přednášky. V první z nich se Ing. Adolf Rázek, bývalý vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, soustředil na výklad širších souvislostí politiky komunistické strany vůči katolické církvi. Útlak 50. let je všeobecně známou skutečností, ale restriktivní kroky z let 1945-1948 jako například omezení počtu církevních svátků a zavádění tzv. národních pracovních směn o nedělích již tolik ne. Právě ony nenápadné aktivity stály na počátku velkého pronásledování. V další části svého příspěvku se věnoval místu číhošťského případu v pokračování proticírkevního tažení. Měl to být první církevní proces dalekosáhlého společenského významu, který by propagandisticky odhalil „pravou“ tvář kléru a v konečném důsledku měl umožnit legalizaci vyhoštění papežského nuncia z Československa. Smrt P. Josefa Toufara během vyšetřování však tyto plány zhatila.

Advokát JUDr. Kolja Kubíček, který v devadesátých letech zastupoval jako obhájce vyšetřovatele P. Toufara Ladislava Máchu, přinesl na základě obeznámenosti s řadou spisů okolo případu podrobnosti ke způsobu vyšetřování P. Toufara. Zároveň vyloučil často rozšířené varianty výkladu „zázraku“. Tedy že zařízení pro pohyb křížku sestrojil P. Toufar a ale také tu, že se jednalo o provokaci státní bezpečnosti, která předtím zařízení do kostela nastražila. Právě celkové utajení případu – a řada spisů byla tajná ještě v devadesátých letech – umožnila vznik různých polopravd a fám. Nespornou zajímavostí je skutečnost, že samotný křížek byl v padesátých letech státními orgány zabaven a přes snahu řady lidí není do dnešních dnů objeven.

Poslední příspěvek JUDr. Viléma Fránka se týkal zajímavé osobnosti Libuše Adlerové, která měla ve svých promluvách předpovědět pohyb křížku Číhošti. Libuše Adlerová pocházela v Čelechovic na Hané a na konci čtyřicátých let měla údajná zjevení Panny Marie, jejíž poselství dále rozšiřovala. Postupně se okolo ní soustředila skupinka v čele s prokuristou Vilémem Ohlým, P. Františkem Hasilíkem, dalšími kněžími prostějovského děkanátu a řadou sympatizantů. Jejich činnost neunikla olomoucké arcibiskupské konzistoři, která v listopadu 1948 zakázala kněžím účastnit se seancí, a ustanovila vyšetřovací komisi k prozkoumání pravosti zjevení. Působila v ní řada významných osobností církevního života a vedl ji představitel olomouckých dominikánů Silvestr Maria Braito, OP. Živě se o činnost skupiny okolo Adlerové zajímal novoříšský opat Augustin Machalka, OPraem., bez vlivu nezůstali ani salesiáni, na jejichž faře ve Vinoři se setkání konala. Právě nejednoznačnost a zamotanost případu zabránila státním orgánům v jeho větším propagandistickém využití v postupu proti katolické církvi. Přesto později proces Ohlý a spol. proběhl a jeho účastníci byli odsouzeni k řadě let vězení. Činnost této neortodoxní náboženské skupiny by si jistě zasloužila hlubší zkoumání.

V diskusním bloku setkání vystoupila také jedna z posledních pamětnic číhošťských událostí, paní Fialová. „Číhošť neodmyslitelně souvisí s životem královéhradecké diecéze a tuto konferenci konáme k uctění památky těch, kteří připravili naši svobodu, a k uskutečňování ideálů demokracie, za které trpěli a často položili své životy. Za motto setkání jsem vybral slova papeže Benedikta XVI. pronesená při jeho návštěvě v Německu: „Nehledáme kompromis, ale pravdu“, vysvětlil důvody pořádání konference její hlavní organizátor Mons. Josef Pospíšil.