2. neděle adventní

Mk 1,1-8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u  proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel (vystoupil) na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a  všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a (přitom) vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a  kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a  medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.“

„Hlas volajícího na poušti: připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Jan reaguje na tuto výzvu a veřejně vystupuje, hlásá křest pokání, upozorňuje na hřích. Ale taky oznamuje, že přichází někdo mnohem mocnější, než je on. A  lidé naslouchají Janovi, následují ho, nechávají se křtít. Očekávají Toho, kdo přichází za Janem. S nadhledem pozorovatele, který zná celý příběh až do konce, se pěkně sleduje a lehce hodnotí snaha účastníků příběhu. Tato výzva byla vyslovena hluboko v minulosti, ale nadčasová slova proroka Izaiáše jsou adresována každému z  nás, právě teď, v  přítomném čase a  na konkrétním místě. Co pro dnešního křesťana znamená být: „Hlasem volajícího na poušti, připravovat cestu Pánu, vyrovnat stezky?“ Můžeme moralizovat, radit, hlasitě a nekompromisně ukazovat na hřích a  chyby. Ale je to opravdu způsob, který dnešnímu člověku pomůže najít cestu k  Bohu? Nebo můžeme jako Jan mluvit o velikosti a moci toho, který přichází a motivovat druhé, aby toužili poznat moc, která i na nás sestupuje při křtu v Duchu Svatém. Právě my můžeme být tím Hlasem, který zve a  povzbuzuje k  hledání Boží lásky. Hlas na poušti však nenajde vždy odezvu. Tou pouští mohou být neslyšící srdce lidí. A zde nastupuje naše víra, hlas obrácený směrem k Bohu. 37 Hlas, který vyprošuje Boží pomoc a  požehnání. Velkým úkolem je urovnávat cesty, které jsou plné nedorozumění, zloby a nepochopení. I my můžeme nějakou překážku na cestě k Bohu a k lidem odstranit. A nemusí to být překážka toho druhého, třeba bude stačit uklidit si svoje cesty. Kéž nás Pán naplní odhodláním hlasitě povzbuzovat, urovnávat cesty mezi lidmi a  jít společně k Bohu.

Martina Halamková

×××

Všemohoucí a  milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k  věčnému životu s  Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)