2. neděle postní

Úryvek z Bible

(Lk 9,28b-36)

Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

Zamyšlení

Eucharistie

Pražská Loreta má monstranci s tisíci diamantů. Ve Fatimě je jedna zdobená meteority a kamenem z Měsíce. Když jsem obdivovala krásu monstrance, jak dovedně a nápaditě je zhotovená z těch nejvzácnějších materiálů, uvědomila jsem si, že mnohem drahocennější poklad se skrývá v jejím středu, v na první pohled úplně obyčejné chlebové oplatce. Ale od chvíle, kdy nad ní kněz při mši svaté pronesl Ježíšova slova: „Toto je moje tělo…,“ je proměněna – a je to On, živý Pán, Boží Syn, který „sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí“ (Fp 2,5). Jeho láska šla ještě dál. A tak před svou smrtí na kříži se nám dal jako pokrm. Ježíš šel ve své lásce k nám do krajnosti a teď čeká na naši odpověď. Přijmu Ho? Monstrance bez eucharistie je jen trocha kovu a kamení. I životu člověka bez Krista, i když se zdá navenek úžasný, něco podstatného schází…

„Můj Pane a Bože, dej mi tu milost, abys byl ty vždycky ve mně a já v tobě. Dej ať zůstáváme navždy spojeni tímto poutem lásky“ (Bl. Alexie le Clerc).

„Drahý Ježíši, pomáhej mi, ať šířím tvou vůni všude, kam přijdu. Tvůj Duch a tvůj život ať naplní mou duši. Pronikni celou mou bytost, a tak ji ovládni, aby celý můj život vyzařoval jen tebe. Buď ve mně tak, aby každá duše, s kterou se setkám, mohla pocítit tvou přítomnost v mé duši. Dovol, aby neviděli mě, ale jen tebe, Ježíši! Zůstávej se mnou, a já pak budu zářit tak, že budu světlem pro druhé. Toto světlo, Ježíši, bude zcela od tebe; nic v něm nebude ze mě. Ty budeš posílat světlo skrze mě druhým. Dej, ať tě oslavuji tak, jak se ti to nejvíc líbí – tím, že všem kolem sebe budu svítit. Nauč mě, abych tě hlásal ne slovy, ale příkladem a mocnou silou, vábivým působením toho, co dělám, jasnou a plnou láskou, kterou mám ve svém srdci pro tebe. Amen“ (Sv. J. H. Newman).

(Autor zamyšlení: Jana Háková)

Závěrečná modlitba

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.