21. prosince

Lk 1,39-45
Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a  požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

Maria zažila něco mimořádného. Setkala se s andělem, který jí řekl, že se jí narodí děťátko – Boží Syn.

Její ANO tomuto neuvěřitelnému plánu je nesmírně důležité. Maria vnímá, že Hospodin je Bůh zázraků, že u Něho není nic nemožného, a že může být součástí tohoto „Úžasného plánu“. Dovídá se, že i příbuzná Alžběta, o které se vědělo, že je neplodná, čeká dítě.

„V těch dnech pak Maria vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.“

Maria spěchá, utíká do hor podělit se o neuvěřitelné nebeské setkání. Maria se nemůže dočkat, až řekne tuto úžasnou novinu Alžbětě. A setkání těchto dvou žen je mimořádné.

„Alžběta byla naplněna Duchem svatým a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

Z Alžběty tryská vyznání a chvála Hospodinu, Duch Boží způsobuje, že vidí to, co je očím neviditelné. Je v blízkosti Ježíše, který se ještě ani nenarodil. A její radost přetéká.

V rodině známe situace radostného sdílení zejména skrze naše děti:

„Mami, podívej, jaký obrázek se mi povedl!“

„Tati, dnes jsem dostal jedničku!“ později „Udělal jsem zkoušku!“

V Duchu Svatém se můžeme radovat jako děti z Boží blízkosti. Právě Duch Svatý nás zve k radostnému sdílení našeho života, našich zkušeností s druhými. Vede nás k vykračování z našich komfortních zón, ke službě druhým. Toto naše ANO provází jistota Boží blízkosti, vrůstání do svobody Božích dětí a pokoj, který svět nemůže dát…

Gabriela a Štěpán Melicharovi

xxx

Člověk nemá zapotřebí druhého kontrolovat, být mu stále v patách, aby zabránil, že mu vyklouzne z náručí. Láska má důvěru, ponechává druhému svobodu, nesnaží se mít všechno pod kontrolou, všechno vlastnit a ovládat. Tato svoboda, která umožňuje vytvářet prostor pro autonomii, otevřenost světu a nové zkušenosti, dovoluje, aby se vztah obohacoval a nestal se endogamií bez horizontů. Tak mohou manželé, pokaždé když se znovu setkají, s radostí sdílet to, čeho se jim dostalo a co se naučili mimo rodinný kruh. (Amoris laetitia, odst. 115)

xxx

Bože, ty nám dáváš poznat, že tvůj jednorozený Syn přišel na tento svět a stal se jedním z nás; vyslyš naše prosby a dej, ať se naše radost ze spojení s ním dovrší, až přijde ve své slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)