Svatojakubská pouť v Kopidlně

Fenomén náboženských poutí, který byl pro naše předky příznačný, v dnešní době zažívá malou renesanci. Nabírá sice více turistický nebo kulturní význam, duchovní základ je přítomný alespoň v malé míře stále. Zástupy lidí, ať už skutečných poutníků nebo turistů, ve Staré Boleslavi, v Neratově v Orlických horách nebo polských Vambeřicích to jen potvrzují. Kdysi slavná tradice pěších poutí k Božímu hrobu v Drahorazi je v dnešní době odumřelá a její resuscitace je jen obtížně představitelná. Přesto vykročení z pohodlí domova, putování za jasným cílem a prolití potu dává i dnešnímu člověku jedinečnou zkušenost. Poutě vždy měly poutníka vytrhnout z každodenního stereotypu a nabídnout mu nejen nové myšlenky, zábavu v tom nejširším slova smyslu, ale i určitý životní nadhled. Svatojakubská pouť v Kopidlně na konci letošní července sice nenabídla frapantní poutní slavnost s koncerty a kolotoči, ale onu myšlenku putování a chvilkové nevšednosti ztvárnila vlastním způsobem.

Sobotní večer zpřístupnil kostel sv. Jakuba v Kopidlně a kapli Božího hrobu v Drahorazi. Noční prohlídka a tma sice neukázaly detaily chrámové architektury a výzdoby, přesto v nich doslova zazářil fragment evangelia. V potemnělém prostoru kopidlnského kostela zněla zvuková stopa jedinečného fi lmového zpracování biblického příběhu od Piera Paola Pasoliniho z roku 1964. Pro účastníka, který celoživotní Ježíšovu pouť do Jeruzaléma vnímal pouze sluchem, se tak otevřel nový způsob „nahlížení“ kostela. Celým chrámovým prostorem zněla hudba klasických autorů prokládaná tichem a mluveným italským slovem. Z kazatelny byl symbolicky promítán český překlad. Tato pulzující písmena částečně osvětlovala alespoň kontury kostelního vybavení a církevní sousloví „chodit ve světle evangelia“ získalo zcela praktický význam. Celkově tato kopidlnská instalace ukázala chrámový prostor, svědka uplynulých 300 let architektury a hudby, který by bez živého, pulzujícího evangelia byl pouhou němou „historií“.

Drahorazská kaple Božího hrobu tvořila druhou polovinu noční poutě, fi lmového fragmentu i Ježíšova příběhu. Podstatná část jižní stěny kostela ožila obrazem Pasoliniho fi lmu. Snímek, natáčený kamerou z pohledu Ježíšova posluchače, dokázal svojí bezprostředností účastníky přímo vtáhnout do děje. Instalace byla zamýšlena jako němá, liják i hromobití se však samy postaraly o výraznou i doslova údernou atmosféru. Návštěvníci stáli mezi zářícím světlem života na jedné straně a chladnou smrtí vytasenou do kamene na straně druhé. U návštěvy Božího hrobu bylo působivé samotné jeho opuštění. Malým otvorem, před kterým je třeba se sklonit skutečně hluboko, pronikalo do místa smrti blikající světlo živého Ježíše i jeho posluchačů. A poutník šel za světlem... Spojením obou dvou zkušeností: cesty z kopidlnského kostela do drahorazské kaple a příběhu vnímaného zvlášť nasloucháním nebo pohledem nabídl sobotní večer pouť, která kladla nároky jak na tělesnou odolnost, tak na lidské smysly a vnímavost.

Vrcholem oslav sv. Jakuba byla bohoslužba v neděli ráno. Po zkušenosti uplynulé noci se jednalo o jakousi odpověď na nově získané požitky. Poutní slavení pokračovalo odpoledním setkáním v kostele sv. Jakuba. Od téměř umělecko konceptuálního pojetí sobotního večera, přes ryze duchovní obsah nedělního dopoledne, jsme se dostali až k uměnovědnému a dějinnému zastavení se. Název Svatojakubská galerie se pokusil zastřešit dvě témata, která mají mnoho společného a do chrámového prostoru bezpochyby patří. První z témat představilo některé pokusy současného umění ztvárnit tisíciletou ideu poutí. Stejně jako se lišíme od předků, tak se mění i způsoby, kterými si předáváme myšlenky, krásu či povzbuzení. V porovnání s barokními obrazy působí moderní umělecké performance někdy složitě a nejednoznačně, společnou vazbou však je zájem o účastníka a jeho vtažení do svého pohledu na svět.

Druhým námětem odpoledního setkání bylo umělecké ztvárnění příběhu apoštola Jakuba, tak jak ho zachycují výjevy na kostelní klenbě. Dnešním jazykem bychom řekli, že se nesnažily o historickou autenticitu. Jejich hlavním posláním bylo inspirovat a motivovat lidské životy. Poznání literárních památek, ze kterých tyto nástropní malby vycházejí, tak vypovídá o náboženském životě našich předků i vzorech pro jejich každodenního chování.

Společně prožitý víkend kolem kostela sv. Jakuba v Kopidlně dokázal přilákat několik desítek účastníků. Pěkně tím ukázal, že i malá farnost má dostatek schopných a ochotných lidí, aby ukázala pestrost i krásu náboženského života v dnešní době.

Pavel Jäger