Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Lk 1,57-66
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“
Z lidského pohledu se může zdát zvláštní, že si Bůh za matky dvou klíčových postav na pomezí Starého a Nového zákona vybral Alžbětu a Marii. Ani jedna ve své životní situaci s těhotenstvím nepočítala. Ani jedna neměla nevhodnější podmínky pro přijetí dítěte do svého života. Ale obě s pokorou a důvěrou tuto skutečnost přijaly. Jistě měly pochybnosti, obavy, možná i strach. Ale z jejich úst zazněla odpověď Bohu: „Ať se stane tvá vůle.“
V koloběhu našich každodenních starostí často spoléháme na sebe a své vlastní síly. S vypětím všech sil se snažíme obstát ve všem možném. Přesto nenacházíme pokoj. Možná se trochu zapomínáme ptát, co je Boží vůle, jestli jsme naše úsilí nasměrovali správným směrem. Častokrát jsme v manželství i v rodině zažili a zažíváme, že pokud se na Boží vůli ptáme a necháme se jí vést, dějí se věci, které často i předčí naše lidská očekávání! Bůh nepotřebuje ty „správné podmínky“. Nepotřebuje, abychom byli dokonalí, a pak teprve nám svěří úkol. Potřebuje naši důvěru a naši odpověď: „Ať se stane tvá vůle!“
Alžběta se Zachariášem před lidmi museli obhájit, že jejich syn se bude jmenovat Jan. Pokud chceme naslouchat a vnímat Boží vůli, učme se ji umět přijmout, realizovat a v případě potřeby stejně jako Alžběta se Zachariášem také obhájit.
Důvěra v Boha, který dává našemu snažení smysl a který může učinit věci, jež se v očích lidí zdají být často nemožné, je pro nás inspirující. Kéž ani překážky a lidská očekávání nás z cesty za Ním nesvedou!
Jana a Michal Pokorákovi
xxx
Dobře prožívané rodinné společenství je opravdovou cestou posvěcování a mystického růstu v běžném životě, prostředkem hlubokého spojení s Bohem. Bratrské a společné potřeby rodinného života jsou totiž příležitostí ke stále většímu otevírání srdce a to vede ke stále plnějšímu setkání s Pánem. Boží slovo říká: „Kdo svého bratra nenávidí, je ve tmě“ (1 Jan 2,11), „zůstává ve smrti“ (1 Jan 3,14) a „nepoznal Boha“ (1 Jan 4,8). Můj předchůdce Benedikt XVI. řekl, že „uzavření očí před bližním činí člověka slepým i vůči Bohu“ a že láska je v podstatě jediné světlo, které „stále znovu prozařuje temný svět“. (Amoris laetitia, odst. 316)
xxx
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn přijal tělo z Panny Marie a byl nám podobný ve všem kromě hříchu; připravujeme se oslavit jeho narození a prosíme tě: dej, ať nám otevře prameny tvého milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)
Další zprávy
