"Papeže zajímá víra, až pak počty věřících." Rozhovor s biskupem Janem Vokálem z LN

Svět a v něm hlavně katolíky zaskočil Benedikt XVI. oznámením, že koncem února rezignuje. Svůj krok odůvodnil úbytkem tělesné i duševní síly. Královéhradecký biskup Jan Vokál (54), který v římské kurii pracoval dvacet roků, hovoří o odcházejícím papeži, obviněních, že katolická církev je příliš reakční, i své vlastní kariéře ve Vatikánu.

Vy znáte odstupujícího papeže osobně. Jaký je?

Povahou upřímný, opravdový, laskavý člověk. A co je na něm asi nejpřekvapivější, už vzhledem k jeho německé národnosti, velmi jemný až nesmělý. Když jsme roku 2009 z Vatikánu letěli na návštěvu České republiky, posadili mě v letadle vedle něho, že ještě zopakujeme krátké pozdravy v češtině. A on se pořád jak malý žáček ptal: Můžeme ještě jednou? To u člověka jeho formátu překvapí, jak je ostýchavý.

Je bavorský rodák, léta byl arcibiskupem v Mnichově. Má nějaké povědomí o českých reáliích?

Dokud byl ještě kardinál, potkávali jsme se cestou do práce na náměstí před Apoštolským palácem v Římě, v létě vždycky nosíval na hlavě takovou temnou rádiovku. Už před jeho pontifikátem jsme se tedy roky znali od vidění. Občas jsme trochu pohovořili i zabrousili do historie, a když se zmínil o kardinálu Kašparovi nebo o biskupu Trochtovi, viděl jsem, že je o československé situaci celkem v obraze.

Jakou řečí spolu mluví Čech a Němec ve Vatikánu?

Italsky, samozřejmě. Je to i úřední řeč římské kurie.

Kolik v Římě žije kardinálů?

Odhadem 20, 25. Mezi nimi byl kardinál Ratzinger výrazná osoba už proto, že byl prefektem Kongregace pro nauku víry. Ta dříve nesla název Posvátná kongregace pro nauku víry, aby se zdůraznilo, že stojí významem nad ostatními kongregacemi.

Kdysi se jmenovala inkvizice.

Zvláštností té kongregace je, že má speciální soudy, k nimiž veřejnost samozřejmě nemá přístup, a ty se zabývají vyhraněnými etickými přestupky kléru. To by asi byla maličká spojnice s dávnou inkvizicí.

Byl Benedikt XVI. spíš pokračovatelem odkazu Jana Pavla II., nebo dal katolické církvi svůj vlastní otisk?

Osobnosti obou byly velmi rozdílné. Zatímco u Jana Pavla II. mi připadala výrazná snaha vtisknout úřadu lidskou tvář, i otevřít se médiím, což tehdy byla novinka, u Benedikta XVI. je hlavní myšlenka, že je třeba obnovovat víru. On je teolog, který se snažil přivést lidi zpět k ryzí víře. Z toho plynul jeho větší důraz na katechezi, studium teologie, formaci kněžstva.

Co vlastně měl na práci kardinál Ratzinger, dokud byl pravou rukou papeže Jana Pavla II.?

Prefekt Kongregace pro nauku víry je pravou rukou papeže pro zachování a ochranu toho pravého výkladu víry, dbá na to, aby se s ní nenakládalo nesprávně. Příklad: když se rozhodovalo o uznání fatimského tajemství, byl kardinál Ratzinger kustodem, ochráncem, který to sepsané tajemství v portugalštině, tu listinu, měl u sebe v trezoru.

Čili prováděl důkazní řízení?

Měl to na starosti. Nicméně o zveřejnění pak rozhodoval papež.

Co dnes papeži zabere víc času: cestování a veřejná vystoupení, nebo administrativa organizace s více než miliardou členů?

Pro nás je papež především první duchovní autorita, takže jako věřící a kněz od něj očekávám hlavně to, že nás povede ke Kristu. Morální autorita je na prvním místě, manažer až s velkým odstupem. Vy se ale ptáte, co dělá papež v úřadě. Benedikt hodně psal. Nejen knihy, i různé osnovy, náčrty, připravoval koncepty dokumentů, z nichž koneckonců vzešly i tři slavné encykliky, tvořící dnes součást nauky církve. Byl to papež psaného slova.

Jakou musí papež dělat administrativu? Do jaké hloubky rozhoduje o jmenování církevních hodnostářů?

Papež si pro sebe vyhrazuje jmenování kardinálů. Sbírá samozřejmě různé rady a tipy, ale listinu nových kardinálů potvrzuje výhradně on sám. Pokud jde o biskupy, těch jsou dnes na zeměkouli tisíce, a je lidsky nemožné, aby jeden člověk perfektně znal situaci v každé zemi a zemičce. Takže má tým spolupracovníků, kardinály, státní sekretariát, kongregace. Ti všichni mu s výběrem biskupů pomáhají. Když jde o zemi, kde papež zná situaci dobře - extrémní příkladem budiž Německo - vybírá biskupa buď sám, nebo je ve výběru aktivně zapojen. Pak máte země typu Angoly, kde asi situaci tak dobře znát nebude a kde se musí spolehnout na reference.

Kde byla pro Benedikta na pomyslné úsečce mezi Německem a Angolou Česká republika?

Řekl bych, že tak na půli cesty.

Když jste šel do Hradce, vybíral si vás osobně papež, nebo jen potvrdil něčí návrh?

Přesně nevím a stejně bych to nesměl prozrazovat, ale tím, že jsem ve Vatikánu léta žil, umím si situaci představit. Asi bych tu neseděl, kdyby se nejdřív nevyjádřili čeští biskupové, a předpokládám, že i Svatý otec věděl, koho jmenuje.

A když se naposledy rozhodovalo o pražském arcibiskupovi, který se pak tradičně stává kardinálem, do toho papež zasahoval?

Zase: nemohu se vyjadřovat ke konkrétním jménům a navíc jsem u toho ani nebyl, ale v případě Prahy samozřejmě papež názor měl a informovaný byl. Bezpochyby.

I v jeho rodném Německu o kardinálu Ratzingerovi léta psali dost negativně, div ne jako o reakčním strašidle z Vatikánu. Je konzervativec, nebo snad reakcionář?

Reakcionář ne, konzervativec věřím a doufám, že ano. Konzervativní znamená něco zachovávat. Kdyby papež, první správce pokladnice víry, nezachovával, co mu bylo svěřeno, to by bylo hodně špatné.

Jak je to s tradiční liturgií, kterou Benedikt opět povolil?

Vy myslíte posttridentskou mši svatou slouženou podle latinského misálu z roku ’62. To byl vstřícný krok vůči malé skupině nostalgiků, jímž se stýskalo po liturgii, jak se slavila před II. vatikánským koncilem. Těm lidem to připomínalo jejich dětství, první krůčky ve víře. Na nás, kdo jsme vyrostli po koncilu, se to nevztahuje a velký vliv mít nemůže.

Papež hájí věci v katolické církvi platné už dva tisíce roků, ale na Západě během posledních dvaceti let najednou nepřístojné. O homosexualitě jednou řekl, že to je tendence k vnitřnímu zlu. Souhlasíte s ním?

Jakékoliv porušování Božích přikázání církev tvrdě odsuzuje. Homosexualita jako praktikování divokého, nezřízeného sexu mimo manželství jde samozřejmě přímo proti Božímu přikázání. Když někdo vraždí, porušuje zase boží přikázání Nezabiješ. Papež ani nemá možnost Boží přikázání změnit.

A není touto logikou možné dojít k obhajobě homosexuálních sňatků? Ve svazku už to přeci není nezřízený sex.

Církev hájí nejzákladnější lidská práva a hodnoty, i rodinu jako svazek ve smyslu, v jakém se o tom mluví v Genezi: Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, sňatek je výhradně mezi mužem a ženou. Od toho nemůže církev nikdy ustoupit.

Když ale vylučujete sex mimo manželství i manželství pro homosexuály, trváte na tom, že spolu nesmějí mít sex.

Ano. A diskuse o těchto věcech v katolické církvi nepřichází v úvahu.

V některých protestantských církvích se víc přiblížili duchu doby. Vedou tyto rozdíly k tomu, že znovu slábne ekumena?

V některých případech jistě ano. Pokud by se někdo daným a neměnným hodnotám, například v sexuální morálce nebo manželství, úmyslně vzdaloval, vzdaluje se tím i dialogu o ekumenismu. Bohužel.

Co říkáte na spekulaci, že Benedikta XVI. ranilo, že významná katolická země Francie právě přijímá zákon, který dovolí svatby homosexuálů i adopci dětí do homosexuálních rodin?

Myslím, že takovými věcmi vyloženě trpí. Jsem si jist, že tento případ ve francouzské legislaci musel papeže zranit víc než mě nebo vás. Nicméně vylučuji, že by to mělo vliv na jeho rezignaci.

Když jsme nedávno dělali rozhovor s Karlem Schwarzenbergem, říkal, že při hlasování o adopcích do homosexuálních rodin by byl s těžkým srdcem pro. Jak se díváte na to, když politik katolík prosazuje něco, co podle vás jde proti Božím přikázáním?

Předesílám, že bych nikdy nic neměl proti homosexuálovi jako takovému, přátele si nikdy nevybírám na základě jejich sexuálního cítění. Nicméně praktikovaný sex mimo manželství je podle křesťanské morálky zavrženíhodný. A pokud katolík v politice těmto věcem napomáhá, tak mě to zklamává a mrzí.

Spekuluje se o tom, že příští papež bude z Asie nebo z Afriky. Tam bývají křesťané daleko konzervativnější než tady. Co by taková volba znamenala pro postavení církve v Evropě?

Mohl by to být přínos. V těchto zemích je víra mnohdy více prožívána, a kdyby třeba africký papež přišel s ryzí vírou, která se blíží víře apoštolů před dvěma tisíci lety, mohl by tím krásné oslovit i křesťany v Evropě a v Americe.

A může se stát, že vás s černým, ale konzervativním papežem budou média vykreslovat jako ještě větší zpátečníky?

Ano. Ale já osobně bych se toho tolik nebál. Papež by rozhodně neměl svoje pojetí pontifikátu uzpůsobovat tomu, aby získal co největší počet příznivců na úkor víry a etiky. I Benedikt chtěl být pro všechny, ale ne za každou cenu. Vedl církev v první řadě podle toho, jak před Bohem věří, že je to správné. A teprve v druhé řadě se mohl zabývat statistikami věřících.

Jak jste se vlastně dostal do Vatikánu vy?

Emigroval jsem ještě za starého režimu v roce ’83, když jsem dokončil civilní studia. Studoval jsem v Římě teologii a Janem Pavlem II. jsem byl vysvěcen na kněze. Do Vatikánu jsem se dostal přes zesnulého biskupa Škarvadu, který tam pracoval. Když odcházel, chtěli po něm, aby si sehnal náhradníka, pokud možno českého. Asi moc velký výběr neměl a volba padla na mě. Což mě překvapilo, já se ve vatikánských úřadech neorientoval. Když mě poslal do Státního sekretariátu, ptal jsem se ho, kde to je. Pak jsem v něm pracoval dvacet let.

Z Československa už jste odjížděl s úmyslem stát se knězem?

Ano, to byl jediný důvod. Jinak bych neemigroval. Hodně jsem poslouchal vatikánské rádio a z něj jsem věděl, že v Římě existuje český kněžský seminář. To mě oslovilo a stále jsem v sobě živil naději, že to by mohla být má cesta. Když jsem dokončil vysokou, dostal jsem se přes Jugoslávii do Itálie.

Ilegálně?

Legálně, ale byla to trošku loterie. Jugoslávci vydávali bumážku - tahle vymoženost trvala dva tři roky -, s níž jste mohl jet lodí do Benátek, čtyři hodiny si prohlížet město a v pět odpoledne se vrátit na loď. Já šel ihned na vlak do Říma.

Napadlo vás studovat na kněze v Československu?

Myslel jsem na to intenzivně poslední dva roky studií na ČVUT, ale to bych musel buď přes podzemní církev nebo individuálně u nějakého profesora. Na což jsem se osobně necítil. A věděl jsem, že do oficiálního semináře bych nikdy nebyl přijat. Podle zákona tehdy absolvent státní školy už nemohl znovu jít na denní studium, taky do výběru studentů zasahovala matka strana, a předpokládal jsem, že bych tím sítem neprošel.

Co vaše vlastní matka, věděla, že máte zaječí úmysly?

Několik málo dnů před tím zájezdem do Jugoslávie jsem se s rodiči rozloučil, myslel jsem, že navždy. Bylo to bolestné loučení pro ně i pro mě, ale bylo mi 24, už jsem nebyl dítě: Rodiče, asi tušíte, že můj život se bude ubírat tímto směrem, vidíte, že inklinuju ke kostelu, čtu náboženskou literaturu, a má cesta ke kněžství vede jen přes emigraci, tudíž už se asi nikdy neuvidíme. Maminka plakala, ale nesli tu oběť se mnou. V odhadu budoucnosti jsem se naštěstí mýlil, jsem zpátky a maminka stále ještě žije.

Jste dnes zpátky v bezvěrecké střední Evropě. O co tu vlastně má církvi jít: udržovat oheň víry, nebo se ještě pokusit starý kontinent znovu obrátit na víru?

Pochopitelně bych byl rád, kdyby se Evropa k víře vrátila. Ale nepřemýšlím o tom politicky, nevedu úvahy, jak velkou silou katolická církev v Evropě bude. Vidím, že Evropa začíná být morálně vyžitý kontinent. Dřív byla běžná rodina, která sice doma neměla pračku, ale zato se těšila na děti a měla jich mnoho a cítila v nich naději. Dnes se dohadujeme, co to vlastně rodina je, jestli tři muži a podobně... Jsou ale i jiná místa na zeměkouli, kde jsou za zvěst evangelia čím dál víc rádi. V Evropě musí přijít nový impuls a já věřím, že zase přijde. Zatím musíme být solí země. A o to usiloval i Benedikt XVI.

DANIEL KAISER, LIDOVÉ NOVINY

(foto: Michal Klíma, MAFRA)

Kdo je...
Jan Vokál, rodák z Hlinska, vystudoval roku 1983 technickou kybernetiku na ČVUT v Praze a ještě v tomtéž roce emigroval přes Jugoslávii do Itálie, kde studoval teologii u Karla Vrány. Na jaře 1989 se dočkal kněžského svěcení, poté působil v USA a skoro dvacet let jako vysoký zaměstnanec Vatikánu, naposledy jako koordinátor pro slovanské země. Před rokem a půl jej papež Benedikt XVI. poslal do jeho rodné diecéze. V biskupském úřadě v Hradci Králové Vokál nastoupil po dnešním arcibiskupovi pražském a kardinálovi Dominiku Dukovi.

www.lidovky.cz