24. prosince, Štědrý den

Úryvek z Bible

(Lk 1,67-79)

Janův otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a pronesl tato prorocká slova: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna ústy svých svatých proroků; zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci, rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: že nám dopřeje, abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu, dát jeho lidu poznání spásy v odpuštění hříchů z milosrdné lásky našeho Boha, s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“

Zamyšlení

Není tomu tak dávno, co jsem byl studentem medicíny a seznamoval jsem se s tajemstvími lidského těla. Ostatně, stále se tomu tak děje. Ohromuje mě, jak složitý, detailní a komplexní – nabízelo by se slovo „dokonalý“ – je náš organismus. A nejen to: když se něco „porouchá“, existují neuvěřitelné opravné mechanismy a orgánové rezervy, které tělo má, aniž by si jeho nositel vůbec všiml, že je něco v nepořádku. A co víc, jak je možné, že náš mozek dokáže myslet? Směs elektrických výbojů a neurotransmiterů vede ke stabilní chůzi, plynulé řeči, schopnosti učit se a ke svobodné vůli… A ještě více: jak je možné, že Antonín Dvořák dokázal napsat tak úchvatné skladby nebo že sv. Antonín skvěle kázal? Tímto vším jsem skutečně fascinován. A přitom jsme jen hromádka buněk.

Dnes je svátek Adama a Evy. Symbolika stvoření člověka mě v souvislosti s výše zmíněnou fascinací přivádí k myšlence Marka Orko Váchy, že „náš život není biologická náhoda“. I s mými skromnými znalostmi o lidském těle mi nedává smysl, že by tomu mohlo být jinak.

A pak přijde banální otázka „Proč? K čemu tu na Zemi jsme?“ na kterou si netroufám odpovídat. Ale když se inspirujeme dnešním evangeliem, kde Zachariáš oslavuje Hospodina za dar života Janovi (další biologický zázrak) a děkuje mu za Janovo poslání být prorokem Nejvyššího, možná odpověď se nám tu nabízí.

Když už máme všechny ty neuvěřitelně rozmanité schopnosti, které nám Bůh dal, můžeme mu ve svobodě oplácet chválou, díkem a také službou (jak říkáme my skauti) nejvyšší Pravdě a Lásce.

A proto, když se chystáme na zítřejší radostnou událost, dovolte mi přiznat, že mám rád slavnostní mše. Právě proto, jak jsou krásné, že v nich ožívá chvála a služba všemi prostředky, jimiž byla naše těla a mysli obdařeny. Architekt navrhl chrám, stavitelé ho postavili, malíři a sochaři vyzdobili, hudebníci naplňují prostor muzikou, lektoři čtou texty, které mimochodem Božím vedením napsala lidská ruka. I ve svém srdci si tvořme krásnou oslavu.

(Autor zamyšlení: Štěpán Štěpán )

Vstupní modlitba

Prosíme tě, Pane Ježíši, pospěš a neprodlévej, ať tvůj příchod posilní a povzbudí všechny, kdo plně důvěřují v tvou lásku. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého. Amen.