Výstava o Matce Vojtěše dorazila do Hradce

Putovní výstava o Matce Vojtěše bude v biskupské rezidenci v Hradci Králové otevřena celý říjen od pondělí do pátku od 8 do 17 hodin.

Návštěvníci na ní uvidí celkem 14 panelů, které zachycují život Matky Vojtěchy od roku 1914 do roku 1988 a přináší svědectví o tom, jak se z malého venkovského děvčátka stala velmi záhy milosrdná sestra sv. Karla Boromejského, výborná učitelka, ve válce ošetřovatelka raněných, v období komunistického útlaku pak vězeňkyně pro velezradu a nakonec generální představená sester, která umírá v pověsti svatosti.

Podle slov autorky výstavy S.M. Remigie Češíkové SCB, by expozice měla návštěvníkům poskytnout nejen poučení, ale být pro ně povzbuzením k hledání pravdy, spravedlnosti i lásky.

Fotografie ze zahájení výstavy naleznete zde.

Prostředí mužských i ženských klášterů v minulosti často přitahovalo silné a výrazné osobnosti, které ryzím a poctivě žitým duchovním životem byly pro svoje okolí důležitou oporou. Komunistický režim tuto okolnost dobře vycítil a během svého tažení proti katolické církvi vystoupil proti řeholním společenstvím obzvláště tvrdě. Jednou z takových osobností byla generální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Antonie Vojtěcha Hasmandová.

V letošním roce uplyne od jejího úmrtí 25 let a příští rok výročí 100 let od jejího narození. Obě výročí jsou tak příležitostí připomenout si odkaz Matky Vojtěchy. Sestry boromejky se rozhodly uspořádat putovní výstavu, která obejde zhruba 35 míst a skončí v příštím roce na Velehradě a v Římě.

Antonie Hasmandová se narodila 25. března 1914 v Huštěnovicích (Uherské Hradiště) v rodině zemědělce Floriána Hasmandy. V necelých 6 letech jí matka zemřela. Antonie vyrůstala v hluboce věřící rodině. Ve 13 letech odešla z domova a vstoupila jako školní čekatelka do kláštera boromejek ve Frýdlantě nad Ostravicí.

Navštěvovala Učitelský ústav u Sv. Anny v Praze v Ječné ul. a studium zakončila úspěšnou maturitou. V roce 1933 oslavila obláčku a přijala řeholní jméno Marie Vojtěcha. Po absolvování noviciátu v mateřinci v Praze složila v srpnu 1935 první sliby a poté v březnu 1940 věčné sliby. Za druhé světové války Vojtěcha působila nejdříve jako učitelka v Třeboni, dále ve Frýdlantě a nakonec jako ošetřovatelka v nemocnici ve Slaném. Po válce byla ředitelkou školy v Brně-Líšni (1945–1949), a poté působila asi rok v mateřinci boromejek v Praze Pod Petřínem.

V roce 1950 byla jmenována představenou Neumannea v Prachaticích. Na pokyn matky představené zde poskytla azyl františkánovi Remigiu Jančovi, který při zrušení klášterů unikl zatčení, skrýval se před Státní bezpečností a dělal sestrám boromejkám tajného kněze. Po udání byli oba roku 1952 zatčeni. Vojtěcha byla ve vykonstruovaném procesu odsouzena Krajským soudem v Českých Budějovicích k osmi letům vězení za údajnou špionáž a velezradu. V květnu 1960 byla z věznice v Pardubicích propuštěna na všeobecnou amnestii, jen čtyři měsíce před vypršením celého trestu.

V letech 1960–1970 působila v Charitním domě ve Vidnavě. V roce 1970 byla zvolena generální představenou kongregace. V říjnu 1987 sestra Marie Vojtěcha vážně onemocněla, posléze bylo onemocnění diagnostikováno jako zhoubný nádor na plicích. Zemřela 21. ledna 1988 ve Znojmě-Hradišti. V roce 1996 byl na popud brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho zahájen proces jejího svatořečení. Postulátorem u papežského stolce byl až do své smrti Mons. ThDr. Josef Laštovica, od roku 2012 sestra M. Remigie Češíková.

(lb)

Fotografie ze zahájení výstavy naleznete zde.