3. neděle postní

Jan 2,13- 25

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: »Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.« Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase po- stavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Ježíš se při návštěvě jeruzalémského chrámu vymezuje vůči těm, kteří si z chrámového provozu dělají byznys, a představuje svou vizi rekonstrukce chrámu svého těla.

S výchovou a vzděláváním má toto slovo mnoho společného. Často se hovoří o tom, co všechno ve školní výchově k ničemu není, nelze to v životě uplatnit, daňoví poplatníci za to zbytečně platí. Stejně tak se na mušku mnoha absolventů vysoké školy života dostávají mnohé univerzitní obory, které nelze snadno a rychle proměnit ve finanční zisk nebo pracovní místa – sem patří mimochodem i teologie. Mnoho našich současníků lamentuje nad tím, že více než polovina mladé populace začíná studovat na nějaké vysoké škole. Poznání ale nemá přinášet „mrzký zisk“, při vzdělání není možné myslet jen na byznys. Vzdělání má budovat člověka, přivádět ho k pravdě, kterou člověk sám nevlastní – to pravda vlastní jeho. V kontextu křesťanské víry je pak touto Pravdou sám Kristus (Jan 14,6). Poznání proto pomáhá člověku objevit, že je Božím obrazem, vstoupit do intimního společenství s Kristem-Pravdou a nechávat jím proměňovat vlastní život k Boží podobě. To je něco, co penězi a prosperitou člověk nezaplatí a nic si za to nekoupí.

Ježíš nabízí poznání, které nelze zpeněžit a proměnit v efektivně fungující ekonomiku. Chce ale, aby jej člověk znal, uctíval jej, nechával se jím proměňovat – a to nakonec proměňuje nejen samotného člověka, ale také  jeho konání, prostředí, v němž žije. Tak o tom hovoří papež František: Výchovné procesy… nemohou ignorovat, že všechno ve světě je úzce propojeno a v souladu se zdravou antropologií je nutné nalézt další způsoby, jak chápat ekonomiku, politiku, růst a pokrok. Za pomoci integrální ekologie se do středu staví vlastní hodnota každého člověka, vztah s lidmi a okolními skutečnostmi, a nabízí se životní styl, který odmítá skartační kulturu.“

Tím se dotýkáme druhého pólu Ježíšova slova: stavby či rekonstrukce Kristova těla. Ta se netýká jen vzkříšení jeho samého, ale všech, kdo do Kristova těla patří. Ať už člověk „vzdělává“, nebo je „vzděláván“ (obvykle je ale obojí zároveň), buduje se tím Kristovo tělo. Pak ale dává smysl, aby člověk nevzdělával jen sám sebe, ale nebál se dávat svůj život do služby Kristova těla a měl radost z toho, když Kristovo tělo „dělá pokroky“.

Profesor Jan Konvalinka, prorektor Univerzity Karlovy, ve svých rozhovorech Spánek rozumu plodí příšery říká: „Věřím tomu, že vzdělání dělá z tohoto světa lepší místo. Například proto, že vzdělaní lidé si některé věci nenechají líbit… Právě vzdělaní lidé by měli mít závazek svobodu bránit i v situacích, kdy si jejich spoluobčané tu potřebu ještě neuvědomují. Snad si toho všimnou dřív.“ V jádru tu stojí přesvědčení, že vzdělání činí člověka svobodnějším a zodpovědnějším vůči společnosti: vždyť i Ježíš říká: „poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými“ (Jan 8,32).

A to je nakonec součást naší každodenní bohoslužby: „Přinášejte sami sebe v oběť čistou, svatou a dokonalou, to ať je vaše logická (řec. logiké) bohoslužba“ (Řím 12,1). Podle svatého Ambrože nestačí být přítomný bohoslužbě. Je třeba, aby člověk porozuměl tomu, co se děje a stával se sám „obětí schopnou porozumění“, tedy člověkem, který se daruje Kristovu tělu, Hlavě i zbytku těla, a ví, proč to dělá. A v tom je nakonec radost, neboť člověk tak nachází i sám sebe před Bohem.

(David Vopřada)

xxx

Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)