Zajímá vás, co je "pracovní náplní" papeže?

Pravděpodobně málokdo tuší, jaká vlastně má být služba papeže a co od něho máme čekat. Tuto otázku rozebral ve věstníku pro učitele náboženství P. ThLic. Jiří Kaňa z brněnské diecéze. Z jeho článku jsme vybrali podstatné informace.

V prvé řadě si uveďme, čím papež není. Není "farářem světa", není naším bezprostředním duchovním pastýřem. Tím je zásadně biskup! Tomu je od Pána Ježíše svěřena místní církev, s ním v jednotě mají sloužit kněží a s ním mají tvořit tu první a základní rodinu ve svých farnostech všichni věřící. Papež není biskupem celého světa, ale biskupem římské diecéze.

A čím papež je? K jeho službě patří především povzbuzovat a sjednocovat biskupy celého světa. Skrze ně potom vytvářet a pečovat o jednotu všech křesťanů. Jednota církve stojí od nepaměti na třech základech: jedna víra, jedny svátosti, jedno vedení. Proto patří ke službě papeže, společně se všemi biskupy, pečovat o nezpochybnění a využití těchto pilířů. A proto se také jejich služba nazývá učitelská (víra), kněžská (svátosti) a pastýřská (vedení).

Takto bychom velmi stručně mohli popsat základní službu papeže. Jestli se pak k ní přidá třeba boj za lidská práva, návštěvy místních církví po celém světě, jednání se státníky a nebo třeba psaní knih, to už všechno záleží na jeho charismatu (osobních darech - schopnostech). Papež tedy musí plnit tu nejzákladnější službu jednoty biskupů a skrze ně celé církve. Co bude dělat "navíc" pro dobro křesťanů, dalších věřících a celého světa, to záleží na Duchu Svatém a osobní papežově dispozici.

Papež proto často jedná s biskupy (synody, návštěvy), i své encykliky adresuje v prvé řadě jim, aby ladily s evangeliem ve výkladu víry, slavení svátostí a vedení svěřených společenství. Biskupové jsou jeho bratry a on je podle vůle Ježíšovy má "povzbuzovat" (Lk 22,31-32: "Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, posiluj své bratry."). Papeže nesmíme vnímat jako "biskupa celého světa", který má v biskupech jen své pomocníky a zástupce.

Pouze v případě, kdy jsou věřící bez biskupa, pomáhá jim papež překlenout toto období. Vzpomeňme na dlouhých 40 let, kdy velká část československých diecézí byla bez vlastních biskupů. Tehdy nám byl papež skutečně přímým pastýřem, který o nás pečoval víc než o jiné. V současnosti takto papež pomáhá oblastem misijním a zemím, kde jsou křesťané pronásledováni a bez pastýřů.

Podle článku P. ThLic. Jiřího Kani z Katechetického věstníku č. 7/2005