Vyzkoušejte nové zpovědní zrcadlo

Následující zpovědní zrcadlo připravilo Biskupství královéhradecké a vyšlo v brožurce zamyšlení pro letošní postní dobu, která je dostupná ve všech farnostech diecéze.

Zpovědní zrcadlo

1. Je Bůh na prvním místě v mém životě? Bojuji proti pýše a sebestřednosti? Opravdu miluji Boha nade vše a druhého člověka jako sebe? Co je pro mě nejdůležitější (mé představy, schopnosti, uznání druhých, postavení, moji blízcí… nebo opravdu Bůh?) Prosím o více víry? Vzdělávám se v ní? Opravdu Bohu věřím (i v krizi, bolesti své nebo druhých…)? Nespoléhám na druhé straně příliš na Boží milosrdenství a Boží velkorysost? Mám Boha rád nebo se ho spíše bojím? Dokázal jsem Bohu odpustit, že dopustil nějakou těžkou zkoušku? Usiluji o to, aby i druzí uvěřili, nebo čekám, až Bůh sám zasáhne? Nepodléhám všelijakým módním alternativám ke křesťanství (východní duchovní směry, jasnovidectví, horoskopy, pověry), nekoketuji s praktikami magie, spiritismu?

2. Vážím dostatečně svá slova? Nemluvím o Bohu a náboženských věcech lehkovážně? Jak vypadá má modlitba? Bojuji s roztržitostí, dokážu se setkat v modlitbě s Bohem, i když zrovna nemusím…? Jak se chovám v kostele? Dělám čest jménu křesťan svým životem?

3. Je neděle pro mne opravdu dnem Páně nebo doháním, co jsem nestihl? Udělám si čas na své bližní? Umím odpočívat? Nepodléhám lenosti? Umím i svému odpočinku dát určitý řád? Jak prožívám (nejen) nedělní bohoslužbu – jako vrchol setkání s Bohem nebo spíše jako splnění si své povinnosti? Jak přistupuji ke svátostem?

4. Mám úctu ke svým rodičům – i když jsem už dospělý? Mám v úctě ty, kdo v církvi, ve společnosti nesou určitou zodpovědnost? Modlím se za ně nebo jen kritizuji a nadávám? Je má poslušnost zodpovědná? Mám odvahu říci svůj názor představeným a nadřízeným a zároveň dokážu přijmout jejich rozhodnutí?

5. Mám úctu k jakékoliv formě života od květiny až po člověka? Mám ve stejné úctě bělocha i Roma, černocha i Vietnamce, katolíka i protestanta, křesťana i muslima, věřícího i ateistu, muže i ženu, zdravého i postiženého…? Dávám si pozor na svou řeč a uvědomuji si, že i slovem mohu zranit? Snažím se vcítit do druhých nebo jdu životem jako „tank“? Mám jasný názor na přijetí nenarozeného života – umím o něm svědčit druhým? Respektuji své zdraví a nehazarduji s ním třeba rychlou jízdou v autě apod.? Naopak – nehlídám se příliš? Zvládám svůj hněv? Umím nejen odpouštět nebo se o to snažit, ale i milovat své nepřátele? Odpustil jsem všem? I sobě?

6. Snažím se o zdraví a čistotu své duše? Mám čisté chování nejen navenek, ale i před Bohem? Usiluji o čistotu skutků, slov i myšlenek a pohledů? Umím včas odejít od erotických reklam na internetu nebo pořadů v TV? Mám úctu ke svému tělu? I k druhým? Nesvádím druhé svými řečmi, vtipy…? Snažím se o čistý vztah před manželstvím a naplňuji v manželství slib lásky, úcty a věrnosti? Usiluji o upevňování vzájemného vztahu i o duchovní růst skrze společnou modlitbu v manželství i rodině? Dokázal jsem se upřímně vyzpovídat i z hříchů, za které se stydím?

7. Jsem svobodný ve vztahu k tomu, co mám, a dokážu se rozdělit i darovat? Je něco (hmotného nebo duchovního), čeho bych se nedokázal vzdát? (dobré jídlo, alkohol, peníze, požitky, vztahy…) Neomlouvám si drobné závislosti, nevěrnosti, nedůslednost? Umím podpořit ty, kdo jsou chudší než já? Nemám něco, co mi nepatří? Vracím, co jsem si půjčil?

8. Snažím se vždy být pravdivým, i když z toho mohou být problémy? Nedělám zbytečně kompromisy? Dokážu říci nepříjemnou pravdu? Dokážu ji ale říci citlivě, klidně, pokorně a s láskou? Umím přijmout od druhých nepříjemnou pravdu o sobě? Umím aspoň přemýšlet o kritice druhých, i když mi připadá nespravedlivá? Co když je to trochu jinak?… Dokážu přiznat svou chybu a omyl nebo musím mít vždycky pravdu já? Nefandím si příliš nebo se naopak příliš nepodceňuji? Vychovávám se k opravdovosti nebo se spokojím s kýčem a napodobeninou čehokoli?

9.+10. Umím se radovat z radosti druhých nebo mě mrzí, že já nejsem tak slavný, úspěšný, krásný a šikovný? Nezakrývám své chyby takticky tím, že upozorňuji na problémy druhých? Nejsem chamtivý? Mám takovou svobodu, že s klidem přijímám fakt, že jednou budu zde muset zanechat své mládí, sílu, zdraví, schopnosti, majetek, prostě všecko? Hledám to, co je opravdu nejdůležitější – a to je Boží království – s vírou, že ostatní mi bude přidáno?