Biskupové strávili týden mezi trapisty

Důležitými faktory duchovní obnovy bylo průvodní slovo opata Samuela, ale i atmosféra modlitby v klášteře. Zdejší mniši žijí opravdu především pro modlitbu. Je to vidět už z jejich denního programu. Vstávají brzy, takže ve tři hodiny otevírají kostel a ve čtvrt na čtyři začínají noční bdění – hodinku četby z breviáře. V půl sedmé je mše svatá s ranními chválami, v devět, ve dvanáct a ve čtrnáct takzvané malé hodinky. Ve čtvrt na šest následují večerní chvály a ve čtvrt na osm kompletář, po kterém končí den a jde se spát.

Mezi modlitbami je čas na práci. Člověka přicházejícího zvenčí překvapí, že na práci jsou jen přerušované časové bloky, ale mnichům žijícím v chudobě to nejen stačí na obživu, ale ještě pomáhají druhým. Mezi sebou vůbec nemluví, jen s představeným, aby mohli i při práci být v tichu s Bohem.

"Není to povolání pro každého, ale každému bych doporučil prožít u nich pár dnů. Člověk se tam nejen uklidní a ztiší, prožije Boží blízkost, ale taky se začne dívat jinak na práci a spoustu věcí, které nás v životě honí. Pro mne to byl velký dar," říká arcibiskup Jan Graubner.

Mniši z francouzského Sept Fons, kam vstoupilo několik Čechů, si právě před dvaceti lety vyhlédli toto místo, které zakoupili. Vybudovali klášter, který je dnes samostatným opatstvím s téměř třiceti mnichy různých národností, z nichž největší skupinu tvoří mladí Češi. (zdroj: cirkev.cz)