4. neděle adventní

Úryvek z Bible

(Lk 1,39-45)

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

Zamyšlení

Přijeli k nám na návštěvu naši přátelé, oba lékaři, se kterými často jezdíme za poznáním. Ten den jsme plánovali večerní prohlídku katedrály svaté panny Barbory. Při našem setkání nám vyprávěli o mamince naší kamarádky, která je velmi vážně nemocná, v poslední fázi nádorového nemocnění. V posledních týdnech trpí velkými bolestmi, přestává komunikovat, je velmi neklidná a většinu dne naříká. Jako kolegové jsme nemohli po lékařské stránce nic nabídnout. Naši kamarádi nejsou věřící, ale přesto jsme jim nabídli, že se s nimi půjdeme pomodlit do katedrály, protože svatá Barbora je patronkou nejen horníků a dělostřelců, ale taky umírajících, je patronkou šťastné poslední hodiny.

Po naší společné modlitbě jsme šli na procházku a strávili příjemné odpoledne. Večer jsme byli na prohlídce chrámu spojené s varhanní hudbou. Při odchodu z chrámu sv. Barbory přijali naši přátele zprávu o tom, že maminka právě zemřela. Ve zprávě bylo také řečeno, že odpoledne, právě v době naší společné modlitby, se stav změnil, maminka se zklidnila, začala se usmívat a tak to bylo až do její smrti pozdě večer.

Druhý příběh je již z mé lékařské praxe. Jedná se o malou, novorozenou holčičku, které můžeme říkat třeba Anička. U Aničky lékaři zjistili, během prvního dne po narození, závažné onemocnění srdce. Při dalším vyšetření na vysoce specializovaném pracovišti byla lékaři stanovena diagnóza závažného metabolického onemocnění. Tato porucha má velmi špatnou prognózu s očekávaným úmrtím dítěte během několika dnů, maximálně týdnů. Mamince byla sdělena tato závažná diagnóza a byla jí doporučena hospitalizace na spádovém dětském oddělení. Zde by měl být proveden, krátce po úmrtí, odběr tkáně pro přesné stanovení typu onemocnění. Přesná diagnóza je důležitá pro stanovení rizika pro další potomky. Při prvním vyšetření v nemocnici jsem našel Aničku a její naprosto zničenou maminku. Svým vyšetřením jsem skutečně potvrdil velmi závažné onemocnění srdce a pak jsme dlouze s maminkou mluvili nejen o tomto onemocnění, ale i o víře, modlitbě a naději, o tom, že vždy věci nemusí být, tak jak je lékaři nastíněno. Při další návštěvě již jsem viděl u maminky na nočním stolečku Bibli. Doporučil jsem jí jít domů mezi své blízké, modlit se a věřit v milost Boží. Od té doby jsem Aničku, navzdory nepříznivé prognóze lékařů, viděl opakovaně. Nyní je Aničce již třináct let a právě prochází pubertou. Špičkové lékařské pracoviště se rodičům později omluvilo za špatně stanovenou původní diagnózu. Anička má stále závažné onemocnění s nejistou prognózou, nicméně její stav se rok od roku spíše mírně zlepšuje a přináší svým rodičům velkou radost.

Co platí pro nás lékaře? Musíme postupovat podle současných vědeckých poznatků (medicína postavená na důkazech), doporučených postupů a také svých zkušeností. Takový je postup moderní medicíny a je to tak správně. Stejně tak musíme brát nemocného jako osobnost s jeho vírou, duchovními potřebami a je třeba i pomoci po této, duchovní stránce. Toto není alternativa k moderní medicíně, toto je její součástí a také naše poslání.

Co platí pro nás nemocné? Je třeba vědět, že i přes nepříznivé výsledky našich vyšetření, nedobré zprávy lékařů, špatnou prognózu našeho onemocnění, je vždy velkou posilou na naší straně víra v milostivého Boha a modlitba. Oba příběhy ukazují, že pokud máme víru, nejsme nikdy sami, vždy máme šanci na pomoc a naději. A ta někdy přichází i v případech zdánlivě ztracených.

(Autor zamyšlení: Bohuslav Procházka )

Vstupní modlitba

Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.