V Hradci Králové jsme vzpomínali na Svatého otce Jana Pavla II. v den jeho úmrtí 2.4.2006 na druhém nádvoří Nového Adalbertina u sochy Jana Pavla II.
Vyslechli jsme záznam promluvy při mši sv. Svatého otce na letenské pláni v Praze při jeho první návštěvě ve svobodném Československu v roce 1990. V jejím závěru zvolal slova vzkříšeného Pána Ježíše: Přijměte Ducha Svatého!
Zazněla promluva Svatého otce Jana Pavla II. v Praze na Letné (1990), zazněla naše modlitba růžence, abychom uctili papeže, který bezesporu bude patřit k nejvýznamnějším papežům moderních dějin, papeže, který dokazuje, že Církev je nezničitelná. Jestliže zmizel papežský stát, moc i fyzická síla, kterou tento stát mohl mít, pak to dokazuje, že právě tato materiální, lidsky vypočitatelná síla se stala zbytečnou a z Božího úradku zmizela v propadlišti dějin.
Ale my jsme svědky toho, že tento papež začínal slovy: Nebojte se! Tento papež, tak jak předpověděl již dnes také zesnulý převor ekumenické komunity v Taizé Roger Schütz, vykonal dílo nepředstavitelné, překvapivé a my jsme měli tu velkou milost sledovat dílo tohoto muže, že jsme mohli být přitom.
Nejčastějším slovem, které znělo z letenské pláně je vedle jména Ježíše Krista slovo síla Ducha Svatého, pak to bylo slovo SVOBODA. Ano, skutečně, ani si nedovedeme představit, že právě za jeho působení a také i jeho vlivem zmizela největší část diktatur z tohoto světa.
Když jsme sem před rokem chodívali, sledovali jsme přitom v rozhlase, televizní obrazovky, abychom věděli, jak pokračuje jeho zdravotní stav. Také dnes, něž jsem zde přišel na toto nádvoří, sledoval jsem jeden záběr papeže přijímajícího amerického prezidenta Ronalda Reagana, muže, který nazval největší tyranii v dějinách světa peklem.
Řekl jsem, že si nedovedeme představit tohoto papeže bez růžence v ruce. Jeho heslo znělo CELÝ TVŮJ, odevzdání se do rukou té, která provázela dějiny našeho kontinentu od počátku jako ochránkyně naší víry, jako ochránkyně svobody člověka. První stránky Bible začínají svobodou člověka, neboť první lidé mají právo se rozhodnout. Svoboda rozhodování je skutečnou svobodou. Velký Michelangelo tak zasáhl do hlubin srdce papeže, že jeho básnický odkaz Římský triptych je rozvažováním nad Michelangelovým dílem. A tam vidíme, jak za šňůru z růžencových perel je jeden z nešťastníků sám Michelangelo vytahován do nebe. Pro mnohé život v diktatuře byl docela příjemný, bezstarostný, ano, uvědomme si, že v pekle bude všeho dostatek, všeho. Peklo kde jsou jakési kotle a vidle, to je jen barokní představa. V pekle bude všechno, jen tam nebude svoboda. Tam, kde není svoboda, není svoboda rozhodnutí, tam nemůže být láska. Protože na povel, na rozkaz strany a vlády nemůže nikdo žít. Proto také tento papež svůj životní boj dokončuje s růžencem v ruce a odevzdává v mariánském jubilejním roce růženec jako modlitbu do 21. století.
Po tom uplynulém roce od rozloučení s ním jsme měli dostatek času na to, abychom uvažovali a uvědomili si, co pro nás znamenal, co vykonal a jaký smysl pro nás má také jeho život.
Kéž zpěv loretánské litanie nám připomene jistou poezii jeho duše, kéž nám také připomene, že naše víra právě díky svobodě má ten velký rozměr, že nevyznáváme Boha hrozného, strašlivého a mocného, ale nazýváme ho Otcem a že ve své víře můžeme se modlit k té, a prosit ji o přímluvu, kterou nazýváme svou matkou, Matkou Církve, Matkou naší země. Amen.
Záznam promluvy Otce biskupa Dominika Duky OP při vzpomínkovém setkání 2.4.2006 u sochy Svatého otce Jana Pavla II.
Další zprávy
