Sestry salesiánky Vás srdečně zvou na oslavu výročí. Letos 25. listopadu tomu bude 150 let, co zemřela Markéta Occhiena, maminka sv. Jana Boska. Při této příležitosti se očekává, že ji Svatý otec prohlásí za ctihodnou. Náš dům v Kuklenách má matku Markétu jako svou zvláštní ochránkyni, proto s Vámi tuto radost sdílíme.
Markéta Occhiena - matka Dona Boska a salesiánské rodiny
1. dubna. 1788 - 25. listopadu. 1856
V roce 1886 měl Don Bosco 71 let. Byl zvyklý více než dva roky téměř každý večer usednout ve svém pokoji, a Don Lemoyne, tehdejší nejlepší spisovatel mezi salesiány, mu kladl otázky o jeho mládí a rodině a všechno si zapisoval do sešitu. Z těchto poznámek a dalších dokumentů sestavil desítky kapitol, které plánoval využít k sepsání životopisu Dona Boska a dějin salesiánů. Don Bosco to velmi dobře věděl, protože jednotlivé kapitoly byly sázeny a tištěny v tiskárně oratoře, na širokých stránkách, které Lemoyne vázal do celých svazků Dokumentů. Don Bosco věděl i to, že prvních patnáct kapitol tvoří životopis jeho matky Markéty, která zemřela mezi chlapci na Valdoku 25. listopadu 1856.
Mluvili spolu někdy Don Lemoyne a Don Bosco o publikování životopisu matky Markéty? To se neví. Příběhy z dětství Jana Boska, v nichž se hovořilo i o tvrdých výstupech jeho bratra Antonína, zřejmě odrazovaly od vydání něčeho takového. Antonínovi synové se svými poctivými rodinami by to jistě nesli velmi těžce.
V dubnu 1886 cestoval Don Bosco, doprovázen mladým Donem Viglietti, do Toulonu. Navštívili hraběte Colleho, který za Dona Boska zaplatil závratné dluhy. Vůči tomuto mimořádnému spolupracovníkovi byl proto velmi pozorný. Během rozhovoru padl i návrh vydat knihu Život matky Markéty. 2. dubna Don Viglietti poslal Donu Lemoynemu dopis: "Don Bosco mi nařizuje, abych napsal následující: V domě hraběte Colleho byla řeč o životopisu matky Markéty a hrabě si přeje, aby byl publikován za každou cenu. On zaplatí výdaje, na vydání mu totiž skutečně záleží." Donu Boskovi je jedno, jestli ho pošle opravený nebo neopravený, jestli se v něm bude o něm mluvit málo nebo hodně, ať je jakýkoliv, jen ať se z něho může co nejdříve těšit. Nestačí-li toto nařízení, prosí Vás o to jako o velkou laskavost. Máte nechat každou jinou práci bokem, abyste splnili otcovu vůli... Don Bosco si přeje, abych Vám toto napsal."
Svědectví kousku papíru
Po přečtení tohoto dopisu Don Lemoyne napsal v rekordním čase kapitolu o smrti matky Markéty a hned nato dal dohromady celé statě z textů, které už byly vytištěny na širokých stránkách Dokumentů. Při rychlé redakci zmizelo skoro všechno, co se týkalo napětí s Antonínem. Jméno Jan Bosko bylo často nahrazeno slovem "bratři" nebo jménem bratra Josefa, někde však zůstalo. 23. června 1886, osmdesát dnů po prosbě knížete Colle, mohl Don Lemoyne vložit do rukou Dona Boska nejkrásnější dárek - životopis jeho matky. Stalo se tak při večerní slavnosti, kterou připravili v předvečer oslav jeho jmenin, svátku svatého Jana.
Don Bosco byl nadšen. Při pozorném čtení této knihy si poznamenal na kousek papíru (dodnes je uchováván v Salesiánském archivu) některé výrazy, které by se daly vylepšit, a také dvě nepřesnosti. V prvním případě šlo o vynechanou větu v epizodce z jeho dětství, kterou řekla jedna žena matce Markétě: "Dozajista je předurčen udělat ve světě nějakou velkou čertovinu." Druhou chybou byla záměna svatého Františka Saleského za svatého Františka z Assisi.
Tento jednoduchý list svědčí, že Don Bosco četl pozorně a tento Životopis své matky schválil i tam, kde je vyprávěno mnoho příhod z jeho dětství. Ty se potom dostávaly z jedné knihy do druhé, z jedněch úst do druhých a vzbuzovaly úsměv a sympatie u tisíců chlapců.
Šestá část knihy začíná takto: Markéta byla ženou velké víry. Bůh byl středem všech jejích myšlenek a jeho jméno bylo stále na jejích rtech...... "Bůh tě vidí!" to byla její známá slova, jimiž připomínala svým malým chlapcům, že na nich stále spočívá pohled toho velkého Boha, který je bude soudit. Když jim dovolila jít si hrát na blízké louky, říkávala: "Nezapomeňte, že vás Bůh vidí." Pokud je viděla někdy zamyšlené a bála se, že v srdci přechovávají nějakou zlobu, pošeptala jim: "Pamatujte si, že Pán Bůh vidí i vaše myšlenky." Když byla nádherná noc a nebe bylo poseto hvězdami, vyšla spolu s chlapci ven, ukazovala jim na nebe a říkávala: "To Bůh stvořil svět a rozesel tolik hvězd. Když je tak nádherná obloha, jak musí být krásně v nebi."
Pokračování v příloze.
text je stažený z Formačního plánu ACS 2006
Další zprávy
