5. neděle velikonoční

Sk 6,1-7

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo (veškeré) množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

Skutky apoštolů jsou svědectvím o  tom, jak Duch Svatý slíbený, seslaný a  přijatý působí v  Církvi. Jako u  rostliny míza dává vyrůst ratolestem, květům a plodům v bohatost a krásu, tak Duch Boží dává společenství věřících vyrůstat do nových forem. Duch Svatý vede a buduje Církev, také vytváří pestrost služeb. Vnitřní působení dostává vnější podobu, chcete-li strukturu. Evangelium a  jeho žití vyžaduje hledání nových forem. Dnešní úryvek ze Skutků se tradičně chápe jako ustanovení prvních jáhnů. Jáhni jsou po boku apoštolů a jejich nástupců, aby sloužili v Církvi. Raná apoštolská tradice je řadí vedle kněží. Někdy se mluví o tom, že každý biskup má dvě ruce, kněze a jáhny. Zastávají různé služby, především pečují o chudé. S rostoucí hierarchizací Církve se jáhenská služba však stává pouhou přestupní stanicí ke kněžství. Teprve poslední všeobecný koncil obnovuje jáhenství jako samostatný stupeň svěcení a rozhoduje, že tuto službu mohou přijmout i ženatí muži. Otvírá se tak nový obzor v životě Církve. Kandidáti diakonátu nejsou svěceni ke kněžství, nýbrž ke službě, a  ta je zpravidla trojího typu. Jáhen se totiž může věnovat charitě, vyučování a  kázání a také liturgické službě. Jeho záběr je široký a může být i velmi specifi cký. Přijal svátostnou milost, aby svým životem a službou posvěcoval celé oblasti rodinného, církevního, společenského i profesního života. Mezi jáhny jsou dnes lékaři, učitelé, pracovníci charit i ti, kdo slouží ve farnostech. Při liturgii buď přisluhují kněžím, nebo slouží samostatně. Vedou bohoslužbu slova s kázáním, donášejí svaté přijímání nemocným, křtí, oddávají nebo vedou rozloučení se zesnulými. Neslouží však mši, nezpovídají, ani neudělují svátost nemocných.

Kniha Skutků na více místech ukazuje, jak je důležitá spolupráce a  sdílení služby evangeliu. Osobně jsem velmi rád za zkušenost spolupráce s jáhnem. V předešlé i současné farnosti jsem měl a mám jáhna po boku. Nejprve jsem nevěděl, jak „nám to spolu půjde“, dnes však jsem rád za tu zkušenost. Je pro mě velkým darem. Můžeme dnes prosit, abychom se v Církvi všichni nechali vést Duchem Svatým k bohatosti i různosti služeb a  ke spolupráci. Ať se nám vyhne duch rozdělení, žárlivosti a rivality, neboť ten nevede k životu.

Jiří Heblt

×××

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)