Byl to nezapomenutelný zážitek

Pouť vyžaduje oběti, které ale mnohonásobně převyšují získaná obdarování 

„Nepřijeli jsme na výlet, ale na pouť,“ řekl při první společné mši svaté v bazilice Santa Maria Maggiore ve své homilii biskup Vojtěch Cikrle. Mnozí tak zakusili, že vydat se na pouť sebou přináší také i různá úskalí, přes dlouhé fronty do bazilik či na Svatopetrské náměstí, mnohdy hodiny na nohách, když neseženete místo k sezení, nedostatek jídla atd. Ale dary, které člověk na pouti získává mnohem více převyšují obtíže, které poutník může symbolicky odložit na obětní stůl a nechat je proměnit. O jaká obdarování se konkrétně jedná, jsme se zeptali několika poutníků:

„Asi každý člověk by měl nějakou pouť absolvovat, protože bez modliteb a Boží pomoci se vše přirozenou cestou zvládnout nedá. Pouť byla krásná, i když nebyla bez určitých obětí, kdy jsme např. seděli pod deštníky a byli úplně mokří. Ale setkání se Svatým otcem vše přikrylo a byli jsme moc rádi, že jsme ho viděli na blízko,“ podělila se o své dojmy Marie Korbelová z Vysokého Mýta. „Pro mě byl navíc veliký bonus mít možnost podívat se do Radia Vaticana, jehož vysílání denně poslouchám. Moc jsem si přála navštívit ta místa, odkud vysílání přichází do našich domovů. Viděli jsme vysílací studio a seznámili se s jejich náročnou prací. Moc bych jim za jejich službu chtěla poděkovat,“ dodala paní Marie.

(Foto: Vojtěch Hlávka / Člověk a Víra - poutníci z Vysokého Mýta  na návštěvě v Radio Vaticana s Johanou Bronkovou)

Svatá Anežka je pro nás velkým vzorem 

„Na pouti panovala atmosféra, která vzbudila úctu k našemu národu a našim světcům, dědictví, kterého si opravdu musíme vážit a nést ho dál dalším generacím,“ uvědomila si na pouti sestra Markéta Anežka, františkánka z Olomouce. „My jsme sem přijely oslavit svůj svátek, protože jsme obě dvě Anežky,“ uvedla její maminka. 

(Foto: Eliška Blajdová - Anežky dcera s matkou oslavily na pouti svůj svátek)

„Mě oslovuje chudoba a obětavost svaté Anežky. Je pro nás velkým vzorem, i my bychom se měli snažit pomáhat druhým lidem a umět se ponořit do jejich problémů a modlit se i za ty, kteří se nemají tak dobře jako my,“ uvedla paní Irena z Dolních Bojanovic.

Pocit české hrdosti

Velkým zážitkem bylo, když se v bazilice svatého Petra rozléhala modlitba Otčenáš v češtině:

A na závěr mše svaté po modlitbě za vlast u oltáře sv. Václava se rozezněla Československá hymna:

„Pouť je pro nás veliký duchovní zážitek a národní naplnění,“ řekla sestra Dana z řádu Maltézských rytířů, kteří se během pouti starali o handicapované a nemocné a dodala, že nemocní si toho velmi váží a jsou dojati, že se mohli pouti zúčastnit.

V papamobilu s papežem

Jedním z největších zážitků bylo setkání se Svatým otcem při středeční audienci. Veliké výsady se dostalo šesti dětem z pražské farnosti sv. Anežky České na Spořilově, které papež k sobě do auta pozval. Zeptali jsme se jich, jak k tomu došlo:

„Přišli za námi, že shání děti, aby jely s papežem v autě. Tak jsme šly, protože nám to přišlo prostě zajímavý. Jet s papežem v autě nezažijeme každý den. Pozdravily jsme se ním a hned se vyrazilo,“ řekla Terezka a malý Ondřej k tomu dodal: „A mně se líbilo, jak mu podávali miminka.“ 

Přijeli jsme vzpomínat po 30 letech... 

„My jsme tady byli před 30 lety, takže pro nás to bylo takové krásné vzpomínání. A protože se naše děti rozhodly, že by to chtěly s námi taky zažít, tak nás na tuto pouť pozvaly. Společně jsme absolvovali čtyři nádherné dny i s našimi dvěma vnučkami. Ta mladší má dva měsíce a vrchol byl, když si ji Svatý otec vytáhl a políbil a vrátil mamince. To byla taková nádherná tečka,“ uvedl dědeček malé Editky Anežky.

Přišli jsme děkovat a prosit za svobodu 

„Myslíme si, že ta modlitba Václava Havla, která zde zazněla, mluví o tom, že je potřeba nejen svobody, ale i odpovědnosti, která podle mě současným představitelům chybí. Takže i za ně jsme sem přišli prosit a za to, aby se náš národ znovu probudil, nabral novou sílu a nadechl se a aby ta znovunabytá svoboda byla zužitkovaná k dobru každého člověka a všech potřebných kolem nás,“ uvedla rodina Králova z Bánova u Uherského Brodu.

Jako jeden hlas jsme zpívali k oslavě jediného Boha

„Včera nám skončila národní pouť, na kterou jsem měla to štěstí zavítat s naší farností. A co k tomu říct? Bylo to naprosto úžasné... Víte, ono se to vážně těžce popisuje, ale co mě asi nejvíce na této pouti (a vlastně i celkově na všech setkáních) nejvíce dojímá a fascinuje, je společný zpěv a chvály. To, jak v jednu nepatrnou chvíli, která může klidně trvat i půl hodiny, a během které je úplně jedno, kdo jste, co máte za sebou a co před sebou, jestli zpíváte jako anděl nebo jste o pět tónů vedle, prostě to, jak každý člověk, celý národ zpívá k oslavě jediného Boha, Boha, v kterého všichni věříme...,“ podělila se o své dojmy z pouti na cestě domů Terezka z farnosti Vysoké Mýto. 

„Já obdivuji, jak byla pouť krásně připravená a zorganizovaná až do nejmenších detailů. Klobouk dolů všem organizátorům,“ poděkovala (za všechny poutníky) paní Marie z Jablonce nad Nisou. (zdroj: cirkev.cz)