Slavnost Narození Páně

Štědrým večerem končí advent a také postní období. Doba vánoční začíná Slavností narození Páně, tj. Boží hod vánoční a to je vlastní den oslavy narození Ježíše Krista.

Důležité místo má půlnoční mše z 24. na 25. prosince, kterou charakterizuje především čtení z evangelia o Kristově narození v Betlémě (Lk 2,1-14), které končí zpěvem andělů "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." Proto i v tento den má hymnus Gloria (Sláva na výsostech Bohu) při mši speciální zabarvení. Starozákonní čtení (Iz 9,1-3, 5-6) zvěstuje mesiánskou naději, jež se v tento den naplnila: "Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo... Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: 'Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.'" Zpěv před evangeliem jásavě zvěstuje "velikou radost: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán". 

Liturgické slavení Kristova narození začalo asi ve 3. století n.l. a tato oslava v Římě je údajně poprvé doložena r. 336. O historičnosti narození není pochyb, vedle evangelistů o ní píší starověcí dějepisci židovští i pohanští (Josef Flávius, Tacitus aj.). Dějepisná fakta však nejsou tím podstatným. Křesťanská oslava narození má být především připomínáním Boží lásky a cesty pro naši spásu, a proto projevem naší velké vděčnosti a otevření se Bohu.

Betlémská událost je ztvárněná stavbou „jesliček“. Je to tradice, která má sloužit k rozjímání a pochází od sv. Františka z Assisi, který poprvé vystavěl "Betlém" v roce 1223. (zdroj: catholica.cz, rozhlas.cz)