Diecézní setkání mládeže se neuskuteční

Přinášíme alespoň malé ohlédnutí P. Jana Pitřince za loňským Diecézním setkání mládeže.

V sobotu 13. dubna minulého roku jsem seděl dopoledne ve zvukařské kabině hradecké Filharmonie a pouštěl obrázky, zvuky a videa na obrazovce pro mládež celé naší diecéze. U toho jsem mohl trochu promluvit i se zvukařem a osvětlovačem, kteří za sebou měli náročnou noc, během které jsme chystali program pro naše mladé.

Oba technici byli velmi ochotní a celkem logicky, když nemuseli zrovna něco dělat, odpočívali. Takový moment přišel ve chvíli, kdy začalo svědectví manželů Maříkových o tom, jak jim zemřely nejmladší dvě z jejich pěti dětí a jak se s touto náročnou situací celá rodina vyrovnávala. Jak zvukař, tak osvětlovač se zpočátku povídání dole nevěnovali, ale čím dál více přesouvali pozornost z obrazovek svých mobilních zařízení ke slovům obou manželů dole na jevišti. V sále to nebylo jiné! A přestože i jiné části společného programu, jako katecheze, písně a scénky, byly odměněny tu potleskem, tu smíchem, reakce na tuto životní zkušenost byla velmi bouřlivá.

Proč o tom mluvím? Už mnoho let, letos se z důvodu epidemie nového koronaviru konat nebude, se vždy před Květnou nedělí koná diecézní setkání mládeže. Není to nic nového, pokaždé se v postu objevují plakátky na „diecézko“, organizuje se společná doprava, aby to mladí měli jednodušší, aby se nemohli vymlouvat, že se nemají jak do Hradce dostat. A možná je i dost lidí, kteří se ptají, zda má smysl se takto scházet. Znám takové, kterým tyto „masovky“ příliš nevoní, mají radši své spolčo ve farnosti nebo možná ještě spíš svoje místo v kostele za pátým sloupem boční lodi. Jsou zase tací, kteří si bez „diecézka“ nedokáží závěr doby postní představit.

Zkušenost ze zvukařské kabiny, množství mladých, kteří přijmou během tohoto setkání svátost smíření, mše svatá slavená spolu se svým biskupem a velká ochota mnoha mladých se na přípravě i průběhu setkání podílet a nebýt jen konzumenty předem připraveného programového menu, myslím velmi dobře ukazuje na to, že „diecézko“ má nejen mnoha mladým stále co říci. Tak jen, aby se to s pomocí Boží i nadále v příštích letech dařilo.

P. Jan Pitřinec