Jak prožívají současnou situaci obyvatelé hospiců a a jejich ošetřovatelé?
Jedním ze zdravotně nejohroženějších míst se v současné době staly hospice, kde leží pacienti s již velmi slabou imunitou a kde sebemenší nákaza může skončit velmi rychle fatálně. Ředitelka Domácího hospice Duha v Hořicích a ve Vrchlabí Jana Sieberová nastínila aktuální situaci.
Vzhledem k epidemii, jaké nyní musíte řešit největší problémy?
Bylo nutné okamžitě zajistit pro zaměstnance hospice dostatečné množství ochranných roušek, ale také pro naše nemocné a rodinné příslušníky. Připravujeme se převzít roušky látkové, které nám šijí obyvatelé z Hořic. Vnímáme lidskou solidaritu a ochotu pomoci. Pozastavili jsme dočasně provoz půjčovny kompenzačním pomůcek. Hodně lidí nám v této době telefonuje a radí se, jak postupovat, když se nedostanou za svými nemocnými z důvodu karantény, či prosí o podporu z obavy s nákazou. Také se na nás obracejí lidé ještě více s prosbou o modlitbu. Rozhovory jsou důvěrnější, je v nic patrná potřeba podělit se o starost, a to na osobnější úrovni. Potřebují svá trápení někomu sdělit, někomu, kdo je uklidní a pomůže jim aktuální situaci nést.
Očekáváte nárůst žádostí o umístění pacientů?
Pokud se nemocniční lůžka přemění na lůžka infekční, očekáváme větší množství pacientů, převážně s onkologickou diagnózou, kteří mohou být propuštěni do domácího ošetřování.
Jsou vaše sestry dostatečně chráněné?
Pracovní tým hospice se řídí směrnicí, kterou vydala Česká společnost hospicové péče vzhledem k náročné epidemiologické situaci v naší zemi. Postupujeme stejně jako u každého pacienta s infekčním onemocněním.
Jak se chovají v této kritické situaci sami pacienti a jejich rodiny, jsou vzájemně vůči jiným potřebným empatičtí?
Naši nemocní nás přijímají s velkou láskou, něhou a vděkem. Nejsou nějak více ovlivněni aktuální situací ve společnosti. Jejich uvažování, chování a myšlení je již v jiné realitě. Naopak rodinní příslušníci si uvědomují rizika spojená s naší službou a jsou vděční, že služba pokračuje i v tomto mimořádném režimu. Jako důležité vidím potřebu doprovázet pozůstalé, kteří přišli v této náročné době o své blízké. Potřebují naši podporu psychologickou a duchovní, přizpůsobenou dané situaci.
Co by vám nyní nejvíce pomohlo?
Osobní disciplína v dodržování hygienických opatření u všech lidí. Uvědomění si, že pokud pravidla budeme porušovat, ohrozíme chod celého zdravotnického systému a především seniory, kteří naší nedbalostí zemřou.
Dotknula se vás profesně všeobecná karanténa?
Ano, uvnitř sebe. Od chvíle, kdy jsem poznala, že se nákaza koronavirem šíří velmi rychle, se vše radikálně změnilo. Ještě více si vážím všech lidí, které kolem sebe v hospici mám. Jejich nasazení a ochota pracovat s rizikem, že každý z nás se může kdykoliv nakazit. Posiluje nás vzájemná modlitba, úcta jednoho k druhému a mír v našich srdcích.