BÍLÁ SOBOTA

Přestože v letošním roce nemůžeme prodlévat u Božího hrobu v našich kostelích, můžeme prožívat Velikonoce v našich srdcích. Nechme se inspirovat i skrze video liturgie.cz.

Homilie pro dnešní vigilii P. Karla Moravce z Hory Matky Boží u Králík

Velikonoční vigilie vždy začíná požehnáním ohně, zapálením velikonoční svíce a velikonočním chvalozpěvem. Tento chvalozpěv na velikonoční svíci letos bude znít na počátku slavnostní bohoslužby nejen v temnotě noci, kterou má světlo svíce prozářit, ale i v prázdných kostelech. Chvalozpěv začíná slovy: Zajásejte již, zástupy andělů v nebi! Zaskvějte se v slávě, božská tajemství!
K vítězství tak mocného Krále zazni, polnice, a zvěstuj spásu!

Ve většině zemí světa jsou letošní Velikonoce poznamenané pandemií koronaviru, která přinesla stovky tisíc nemocných, desítky tisíc zemřelých, omezení pohybu a strach z nákazy. Jak má člověk, solidarizující se s postiženými, plný obav, či truchlící nad ztrátou blízkých, zpívat chvalozpěv?

Pro křesťana jsou Velikonoce slavností Ježíšova zmrtvýchvstání. Skutečně bolestně zemřel, ale vstal z mrtvých, a skrze něho a s ním má naději každý, kdo prožívá to, co Ježíš zakusil. Bolest, opuštěnost, nevyhnutelnost smrti – to všechno Ježíš zná, prožil to sám. Neslibuje věřícím, že se jim zlo vyhne, ale že ať se stane cokoliv, je v tom s námi. Nejen že s námi nejen nese naše bolesti, ale přemohl smrt – nabízí život. Velikonoce prověřují naši víru ve věčný život. Ježíš zvítězil nad smrtí. Když umíral, nevěřili jeho moci, nikdo si nedovedl představit, že to není konec, proto ho pokoušeli, že by se mohl zachránit, je-li Syn Boží. Neudělal to tak, jak si lidé přáli a jak by očekávali, smrt přemohl jinak.

Křesťan, který si dovolí zpívat a jásat i v době pandemie, omezeného pohybu a sociálních kontaktů, není necitlivý blázen, ale věří, ví, že i tuto noc temnoty prozáří světlo! Bůh je stejně blízko, jako dřív, jeho vítězství nad smrtí nebylo zrušeno, to je základem naděje věřících. Proto můžeme i v nesnadné době věřit, že ve tmě zazáří světlo, můžeme zpívat v radostné naději chvalozpěv na lásku a moc Boží, vědět, že i v těžkých dobách je „radost z Hospodina naší silou“ (Neh 8,10).

Kéž je nám plamen velikonoční svíce jasným symbolem vítězství, vítězství světla nad tmou, milosrdenství nad zlem, života nad smrtí. Nebojme se u ní zpívat. Paškál se zapaluje poprvé o vigilii Ježíšova zmrtvýchvstání, pak vždy při křtu, a podle tradice také při pohřbu u těla zemřelých. Tam proto, aby symbol světla zahánějící temnotu ukazoval na moc Boží, která si poradí i se smrtí – ale jinak, než to umí medicína, a než by to čekal člověk prosící Boha o pomoc.

Maria bolestná, i pod křížem věřící, pros na naši víru, ať nás symbol velikonoční svíce ujišťuje o Ježíšově blízkosti na temných cestách našeho života! Ať i v těžké hodině věříme, že nás Ježíš volá ke světlu a k životu! Kéž tuto radostnou naději nejen uchováme ve svých srdcích, ale dokážeme se o ni dělit se světem, který ji zvlášť v nynější době tolik potřebuje!

------------------------------------------------------

VELIKONOČNÍ VIGILIE

Z prastaré tradice je tato noc zasvěcena Pánu. Vigilie, která se v ní slaví, připomíná svatou noc, kdy Pán vstal z mrtvých, a je považována za "matku posvátných vigilií". V ní totiž církev s bdělostí očekává vzkříšení Pána a slaví svátosti uvádějící do křesťanského života.

Velikonoční vigilie, které židé každoročně slavili jako památku na velikou noc, kdy přenocovali v očekávání přechodu Pána, který je měl vysvobodit z faraonova otroctví, to byl předobraz pravého přechodu Kristova, totiž noci opravdového osvobození, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu. 

Už od počátku církev každoročně slavila Velikonoce, slavnost všech slavností, především noční vigilii. Vždyť Kristovo vzkříšení je zárukou naší víry a naděje, a křtem a biřmováním jsme byli zapojeni do Kristova velikonočního tajemství, s ním jsme zemřeli, s ním jsme byli pohřbeni, s ním vzkříšeni a s ním také budeme kralovat. Tato vigilie je také očekáváním příchodu Páně.

• Všechny obřady velikonoční vigilie se konají v noci. Ať nezačínají před začátkem noci a skončí před nedělním svítáním. Toto pravidlo má být vykládáno doslovně. Zavrhují se opačné nesprávné způsoby a zvyklosti, které se porůznu vyskytovaly, podle nichž by se měla slavit velikonoční vigilie ve stejnou hodinu, jak je zvykem slavit mše v předvečer neděle. Důvody, které někteří uvádějí ve prospěch slavení velikonoční vigilie už v předvečer, jako např. nedostatečná bezpečnost, se neuvádějí v případě noci Narození Páně nebo jiných shromáždění různého druhu
• Doporučuje se shromáždit několik menších, blízkých společenství do jednoho kostela, aby se bohoslužba mohla konat v plném rozsahu a slavnostním způsobem. Je třeba dát přednost tomu, aby se zvláštní skupiny zúčastnily slavení velikonoční vigilie pohromadě s ostatními věřícími, a tak hlouběji prožívali církevní společenství. Věřící, kteří se v té době budou zdržovat mimo farnost, je třeba povzbudit, aby se zúčastnili slavení liturgie v místě svého pobytu. 
• Při předběžném oznamování velikonoční vigilie je třeba vyvarovat se toho, aby se nemluvilo o zakončení Bílé soboty. Spíše ať je řečeno, že velikonoční vigilie se slaví jako nedílná součást slavení "velké noci". Duchovní správcové mají být upozorněni, aby v katechezi pečlivě poučovali věřící, že se mají účastnit obřadů celé vigilie. 
• Velikonoční vigilie je uspořádána takto: po slavnosti velikonoční svíce a po velikonočním chvalozpěvu (to je první část vigilie) církev svatá uvažuje o podivuhodných skutcích, které činil Pán Bůh svému lidu od počátku (druhá část – bohoslužba slova) až do doby, kdy po znovuzrození nových údů ve křtu (třetí část) je pozvána ke stolu, který připravil církvi Pán na památku své smrti a vzkříšení, dokud nepřijde (čtvrtá část). Tento liturgický obřad ať nikdo z vlastní vůle nemění.

• První část spočívá v symbolických úkonech a gestech, které třeba konat důstojně a vznešeně, aby věřící opravdu pochopili jejich smysl a význam předkládaný výzvami a liturgickými modlitbami. Na vhodném místě, pokud možno mimo kostel, je připravena hranice k posvěcení nového ohně, jehož plamen má být takový, aby opravdu mohl rozehnat tmu a osvítit noc. 
• Ať je přichystán paškál, který má být pro pravdivost znamení zhotoven z vosku, každý nový rok, jen jeden, dostatečně velký, nikdy ne padělaný, aby mohl vyjádřit, že Kristus je světlo světa. K jeho posvěcení se má používat symbolů a slov uvedených v misálu, popřípadě jiných schválených biskupskou konferencí. 
• V čele průvodu, jímž lid vstupuje do chrámu, je jedině rozžatý paškál. Jako synové Izraele byli vedeni za noci ohnivým sloupem, tak zase křesťané jdou za vzkříšeným Kristem: Nic nebrání tomu, aby se každé odpovědi "Bohu díky" připojilo nějaké zvolání k poctě Kristově. 
• Světlo z paškálu se postupně šíří rozsvěcováním svící, které mají všichni držet v rukou; zatímco elektrická světla jsou ještě zhasnutá. 
• Jáhen zpívá velikonoční chvalozpěv, který vypráví velkou lyrickou básní o celém velikonočním tajemství vsazeném do plánu spásy. V případě nutnosti, není-li přítomen jáhen a ani celebrující kněz nemůže tento chvalozpěv zazpívat, může ho přednést nějaký zpěvák. Biskupské konference mohou stanovit, aby se zpěv velikonočního chvalozpěvu prokládal nějakým vhodným zvoláním lidu. 

• Čtení z Písma svatého tvoří druhou část vigilie. Popisují velkolepé skutky dějin spásy a zpěv responsoriálních žalmů, posvátné ticho a modlitby celebrujícího kněze napomáhají věřícím, aby o nich v klidu uvažovali. V nově upravených obřadech vigilie je sedm starozákonních čtení vybraných ze Zákona a proroků, jsou převzaty většinou z nejstarší východní i západní tradice; a dvě čtení z Nového zákona, a to epištola a evangelium. Takto církev "počínajíc od Mojžíše a všech proroků" vysvětluje velikonoční tajemství.
• Kde to je možné, mají se číst všechna čtení, aby byl úplně zachován charakter velikonoční vigilie, která vyžaduje delší trvání. Vyžadují-li to však pastorační důvody, může se číst menší počet těchto čtení; ať se čtou aspoň tři čtení ze Starého zákona, a to je ze Zákona a proroků, nikdy se však nemá vynechat čtení 14. kapitoly z druhé knihy Mojžíšovy se svým kantikem. 
• Předobrazný smysl textů Starého zákona má své naplnění v Novém zákoně a má být zjevně vyjádřen celebrantovou modlitbou po jednotlivých čteních; bude však také prospěšné uvést věřící do tohoto smyslu krátkým poučením. Může to udělat kněz sám nebo jáhen. Národní nebo diecézní komise vydají k tomu pomůcky, které duchovním pastýřům usnadní jejich práci. 
• Po čtení se zpívá žalm a lid vkládá odpověď. Takové opakování jednotlivých prvků zachovává rytmus, který věřícím pomůže k zbožné účasti. Třeba dbát na to, aby místo žalmů nebylo používáno lidových popěvků. 
• Po čteních ze Starého zákona se zpívá chvalozpěv "Sláva na výsostech Bohu" a přitom podle místních zvyklostí vyzvánějí zvony, potom se říká vstupní modlitba, a tak se přejde ke čtení z Nového zákona. Čtou se povzbudivá slova Apoštolova o křtu, kterým jsme vštípeni do Kristova velikonočního tajemství. Potom všichni povstanou a kněz třikrát zazpívá "Aleluja", přitom pokaždé zvyšuje hlas a všichni po něm opakují. Je-li třeba, může toto "Aleluja" zazpívat žalmista nebo zpěvák, lid pak opakuje toto zvolání mezi jednotlivými částmi žalmu 117, který apoštolové tolikrát citovali při hlásání velikonočního poselství. Potom jako vrchol celé bohoslužby slova je zvěstováno evangelium o vzkříšení Páně. Po evangeliu ať následuje homilie, třeba jen krátká, ale nemá se vynechat. 

• Třetí část vigilie je křestní bohoslužba. Přechod Kristův i náš se nyní slaví ve svátosti. Plně je to vyjádřeno v těch kostelích, které mají křtitelnici, a tím více, když se slaví uvedení dospělých do křesťanského života nebo aspoň křest dětí. Avšak i když se křest nekoná, přece se ve farních kostelích má světit křestní voda. Pokud se svěcení křestní vody nekoná u křtitelnice, ale v presbytáři, přenáší se křestní voda potom do křtitelnice a přechovává se tam po celou velikonoční dobu. Neuděluje-li se křest, a ani se nesvětí křestní voda, ať kněz posvětí vodu k pokropení lidu. 
• Pak následuje obnova křestního vyznání, kterou celebrant uvede krátkým vybídnutím. Věřící přitom stojí s rozžatými svíčkami v rukou a odpovídají na otázky. Potom jsou pokropeni vodou; tak jim úkony i slova připomenou křest, který přijali. Kněz prochází kostelem, kropí lid a všichni přitom zpívají antifonu "Viděl jsem pramen vody" nebo jiný zpěv mající křestní charakter. 

• Čtvrtá část vigilie je slavení eucharistie, je to zároveň její vyvrcholení, protože v plném významu je eucharistie svátost velikonoční, totiž památka oběti na kříži a přítomnost vzkříšeného Krista, dovršuje uvedení do křesťanského života a dává okusit prožívání věčných Velikonoc. 
• Toto slavení eucharistie ať se nekoná ve spěchu; je třeba, aby všechny obřady a slova měly i navenek co největší působivou sílu: přímluvy, jichž se poprvé účastní novokřtěnci již jako věřící, mající podíl na královském kněžství; přinášení darů za účasti nově pokřtěných, jsou-li přítomni; první, druhá nebo třetí eucharistická modlitba zpívaná spolu s příslušnými vsuvkami; a konečně přijímání eucharistie jako okamžik plné účasti na právě slaveném tajemství.