Pouť tří charit na Chlumek u Luže

U příležitosti celorepublikového Dne Charity v sobotu 26.9. přivítal poutní chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku u Luže poutníky, z nichž mnozí byli zaměstnanci Charit Pardubice, Chrudim a Nové Hrady. Ty také Pouť lidí dobré vůle za nemocné, trpící, umírající a drahé zesnulé pořádaly. I přes nepřízeň počasí se na 32 kilometrů dlouhou cestu vydali pěší a cyklističtí poutníci z Pardubic i Chrudimi a pro ty, kteří by náročnou cestu nezvládli, byl vypraven autobus.

„Rád bych, abychom i v tomto společenství věnovali myšlenky a modlitbu našim chrudimským kolegyním, které aktuálně v první linii bez přerušení péče pomáhají covid pozitivním klientům nebo se sami s nákazou potýkají“, řekl Roman Pešek, ředitel Farní charity Chrudim. Pouť tří charitních center podpořil svou účastí i radní Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola, který vyjádřil velké uznání a poděkování všem charitním pracovníkům: „Charity za dobu svého trvání ušly obrovský kus cesty, i co se týče rozšíření nabízených služeb. Děkuji i jménem samosprávy Pardubického kraje za pomoc dětem, ohroženým rodinám, osobám na okraji společnosti, za pomoc nemocným, seniorům i za hospicovou péči o umírající a jejich blízké.“

Poutníci a ostatní zúčastnění na mši svaté, kterou celebroval generální vikář královehradecké diecéze Mons. Jan Paseka, měli možnost prostřednictvím lístků odevzdat do Boží milosti své individuální prosby za zdraví svých blízkých či poděkovat za péči charitních sester, pečovatelek, lékařů a sociálních pracovníků. Bohoslužbu a následný varhanní koncert Petra Špáty, či přednášku Františka Jiráska o historii poutního místa, mohli zájemci sledovat v přímém přenosu také na YouTube kanálu Oblastní charity Pardubice.

„Jsme věřící a nejen závěr života i cesta jsou velice důležité. Člověk často strádá, trpí, má strach, to je normální. Jsou chvíle, kdy nemůže najít pomoc a chvíle, kdy vedle praktické odborné pomoci je modlitba tou nejdůležitější věcí na světě. Chceme touto cestou i ukázat na důležitost toho, co nás všechny čeká, na chvíli kdy budeme muset sami z tohoto světa odejít a na potřebu, aby člověka doprovázeli jeho blízcí i modlitbou. Po blízkých nám zůstává prázdné místo a ze zkušeností, kdy jsem se dvanáct let sama věnovala hospicové péči, vím, že modlitba za zemřelého pomáhá zhojit bolest, která se občas zdá k neunesení a člověk se může modlit k Pánu Bohu, aby mu pomohl bolest nést a zahojit. V tom vidím smysl této poutě a chtěla bych ji dělat každý rok“, řekla o smyslu již tradiční poutě tří charit ředitelka pardubické Charity Marie Hubálková. Podle ní pouť a společenství lidí kolem Charity pomáhá, aby svoji práci dělali dobře, aby ji dělali s láskou a úctou k člověku, a v něm viděli Krista. Jak dále pardubická ředitelka sdělila, není jednoduché najít vhodné lidi pro charitní práci. „Člověk nakonec zjistí, že víc dostává, než dává. Aby pečující k tomu dozrál, je však potřeba čas i vedení a také modlitba tomu velice pomáhá“, prohlásila vrchní sestra Domácího hospice Andělů strážných Markéta Vašková, která je přesvědčená, že pouť jim pomůže zviditelnit skutečnost, že je mnoho lidí, kteří potřebují pomoc svých blízkých i Charity.

„Chtěla bych trochu vyburcovat lidi – pojďte se za to modlit, modlit se za sebe v rodinách, můžeme také trochu ukázat cestu jak si s pomocí Boží uzdravit rány, se kterými není jednoduché žít. Děkuji všem, kteří na nás myslí a podporují nás. Čím dál víc si uvědomuji, že jednotlivé osudy potřebují krom lidské a profesionální péče našich sester a pečovatelek právě pomoc modlitby“, doplnila ještě Marie Hubálková.

Ač byla pouť poznamenána nepřízní počasí, našli se tací, kteří šli celou cestu pěšky. „My jdeme za nemocné a trpící, konkrétně za moje prarodiče, kteří už na tom nejsou nejlépe. Pomáhám jako dobrovolník Charity a vím, že je mnoho lidí, za které je potřeba se modlit a opět jsme se celá rodina vydali na tuto cestu“, svěřil se s důvodem k pěšímu putování do Luže i s dětmi a kočárkem Josef Dvořák a jeho manželka k tomu dodala: „Posiluje nás to jako rodinu nejen psychicky, duchovně ale i fyzicky a v Luži se navíc můžeme pochválit, že jsme to dali.“