Bezbariérový vstup do kostela sv. Bartoloměje

Zeptali jsme se těch, kterých se stavba týká, jak se věci kolem samotné akce měly.

P. Antonín Forbelský, pardubický arciděkan

Co pro vás vybudování bezbariérového přístupu do kostela sv. Bartoloměje znamená? 

Před 25 lety, po generální rekonstrukci interiéru kostela, se nepodařilo uskutečnit tento záměr, důvody byly různé. Přibližně před dvěma lety jsme začali přemýšlet, jak zkusit opět tuto otázku oživit a  jak vozíčkářům, rodičům s kočárky, ale i starším lidem umožnit bezbariérový přístup do kostela. Dnes mohu potvrdit, že se stalo Bohu díky i vstřícným lidem to, co již jedna dáma o této úpravě napsala: „Umění zvolit ve správný okamžik správnou osobu se správným povzbuzením!“

Jaký máte z výsledku dojem? 

Mám osobně velice dobrý pocit, zvláště v dnešní den, kdy začínáme Adventní dobu s výzvou Jana Křtitele: „Připravte cestu Pánu!“ Nejde o zajištění bezbariérovosti jen pro vozíčkáře, kočárkáře a osoby s postižením, ale jde o výzvu pro nás všechny jak ve vztahu k Bohu, tak k člověku. Mohu říci Bohu díky za to, toto dílo bylo od počátku „bezbariérové“ a přineslo radost všem, kteří se na něm jakýkoli způsobem podíleli. Osobně jsem za tuto zkušenost velice vděčný. Kéž se nám všem daří vytvářet a obnovovat „bezbariérovost“ nejev v době adventní. 

Lukáš Pavlík, architekt projektu

Jaký máte dojem z výsledku?

S výsledkem jsem spokojen. Myslím, že se díky osobnímu nasazení všech zúčastněných podařil dobrý kus práce. Zvláště bych ocenil příkladnou spolupráci zástupců farnosti, města a realizační firmy.

Byla pro vás tato práce něčím nestandardní a měla nějaká úskalí?

Práce na návrhu nové úpravy vstupu do kostela byla specifická tím, že bylo potřeba skloubit poněkud protichůdné požadavky na ochranu památkové hodnoty významné historické stavby s požadavky na bezbariérové užívání stavby. Úskalí spočívalo v riziku, že některý z těchto požadavků převáží a znemožní tak samotnou realizaci. 

Co si jako architekt myslíte o zpřístupnění kostelů tímto způsobem?

V případě dnešních novostaveb s veřejnou funkcí je již samozřejmostí, že jsou navrhovány s ohledem na osoby se sníženou schopností pohybu. V případě historických objektů či staveb, které tuto možnost nemají, považuji za důležité hledat přiměřeně důstojná řešení bezbariérového přístupu. Jinými slovy i za cenu dílčích kompromisů je lepší zpřístupnit hlavní vstup než přistoupit na provizorní nebo žádné řešení. 

Magdaléna Demlová, pardubická farnice upoutaná na invalidní vozík

Co pro vás jako vozíčkáře znamená, když vede do kostela pár schodů?

Pro mě jako vozíčkářku je i pár schodů do kostela velkou překážku. V podstatě mám na výběr dvě možnosti, musím jít s někým kdo má sílu a přenese vozík přes schody. A nebo se do kostela vůbec nedostanu. Nový nájezd pro mě znamená obrovskou svobodu, že budu moci chodit do kostela kdykoliv a s kýmkoliv, i s lidmi, kteří třeba nemají takovou sílu mně pomoct překonat schody.

Jak se vám líbí nové řešení?

Nový nájezd se mi moc líbí a jsem za něj moc vděčná všem, kdo se podíleli na jeho realizaci. Moc se mi líbilo, že žehnání vyšlo na první neděli adventní, kdy je potřeba připravit cestu Pánu a urovnat mu stezky. Tak mám velkou radost, že kostel sv. Bartoloměje je na toto připravený. Nájezd se ke kostelu velmi hodí a vypadá, jako kdyby tam byl odjakživa. Těším se, že do Pardubic budu moci pozvat mé přátelé na vozíku a budu se moci touto novinkou pochlubit. Moc se mi líbila myšlenka štědrého sponzora, inženýra Štěpánka, že jde na oko o malou stavbu, přesto je to velká událost pro nás vozíčkáře.