Promluva biskupa Dominika Duky OP na Národní pouti do Fatimy

Mezi českýmipoutníky byli i biskupové ČBK, pouť vedl arcibiskup Jan Graubner, předseda ČBK. V neděli 14. 9. byl hlavním celebrantem národní mše svaté v Capelinha (tj. na místě zjevení Panny Marie ve Fatimě) mons. Dominik Duka OP, místopředseda ČBK. Uvádíme jeho promluvu v plném znění.

Drazí poutníci, sestry a bratři v Kristu,

jsme zde, v údolí Cova d´Iria - Fatima, jsme na místě, kde před 86 lety promluvil Bůh. Bůh, jak víme ze stránek Starého zákona, nehovoří stejným způsobem jako člověk.

Jsme dětmi doby komunikačních prostředků. Moderní technologie nás zaplavují dravým tokem informací, které můžeme číst, kterým můžeme naslouchat, které se doslova prodírají do našeho nitra. A tak i my prožíváme onu největší inflaci slova, kterou vystihl francouzský filozof a spisovatel Jean Paul Sartre známým výrokem: "Slova, slova, slova." Devalvované slovo nemá již hodnotu, proto nepovzbudí, nepotěší, nedokáže vyburcovat, ale spíše nudí a vyvolává potřebu ticha. Slovo již nedělá muže mužem a ženu ženou. Slovo není dodržováno. Sliby se slibují, a jak říká jedno české přísloví: … "blázni se radují." Celé 20. století může být chápáno jako století nesplněných slibů, pošlapaných mezinárodních smluv, jako století, kdy manželé nemohou navzájem věřit své manželské smlouvě a kdy Bůh nemůže věřit slibům svých kněží, řeholníků, řeholnic. Jsme zde, abychom naslouchali tak, jako fatimští pasáčci František, Hyacinta a Lucie. Jsme zde, abychom naslouchali jako Abrahám, otec naší víry, jako Mojžíš, jako proroci Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, či chlapec Samuel. Boží slovo DABAR není pouhý zvuk podrobený inflaci na burze moderních medií. Je to čin, událost, je to onen zásah Boží lásky a Božího zájmu o člověka, kterého stvořil ke svému obrazu jako bytost, která se sdílí, jako se sdílí Otec Synu v Duchu Svatém v tajemství Nejsvětější Trojice. Skutečné slovo, skutečný rozhovor nemůže existovat bez tajemství, protože nemohu nikomu předat své nitro - sám sebe bez skutečné lásky, bez skutečného přátelství, které je oním tajemstvím. Bůh, ten, který je jedinečný, dobrotivý, láskyplný, zářící krásou a nádherou, je tajemstvím, které přesahuje a právě tímto přesahem vstupuje do nitra člověka. Boží slovo se stává, Boží slovo proměňuje, Boží slovo dává sílu, oživuje mrtvé kosti.

Fatima, to je onen Boží VÝKŘIK do 20. století, do století nejhlubšího ponížení člověka, kdy totalitní ideologie fašismu, nacismu, komunismu, dvě světové války spolu s morální krizí, která nerespektuje bezbranný počatý lidský život, která nezná úctu ke starému člověku, která nezná a neváží si krásy a tajemství ženy, pohrdá přátelstvím a láskou muže a ženy v manželství a upírá právo novému životu. To vše představuje zběsilý lomoz vykloubeného světa a mrtvé ticho hřbitova stamilionů obětí. Století bez lásky, úcty a krásy otevřelo peklo, které zahlédli naši pasáčci z Fatimy.

Boží slovo se stalo ve své plnosti člověkem v Ježíši Kristu z Nazareta, v něm bylo s námi, uprostřed nás a pro nás. "On je výblesk Otcovy slávy", říká apoštol Pavel. Při pohledu na Něj, na jeho lásku manifestující se na kříži, zvolá apoštol Jan: "Bůh je Láska." Jsme na místě soukromého zjevení, jež je pouhým odleskem onoho Božího veřejného zjevení, a které vyvrcholilo a naplnilo se v Ježíši Kristu, Božím Synu, v Synu Panny Marie. Mariánská zjevení, která doprovázejí Boží lid Nové smlouvy, tedy Církev v průběhu staletí její existence, jsou onou Boží řečí, která doprovází Církev v jejích dějinách. Ta, která se stala matkou Ježíše Krista, Bohorodička, je jedinečnou mluvčí Boha.

Sledujeme-li dějiny soukromých zjevení Panny Marie, pak již v prvním století historici zaznamenávají tři zjevení. S podobnou frekvencí se setkáváme po celé první tisíciletí. Od středověku začíná v naší Církvi řádově několikanásobný nárůst mariánských zjevení. Skutečným překvapením je 20. století, kdy církevní evidence sleduje 427 mariánských zjevení. Zdá se, jakoby Panna Maria vystoupila ze své intimity a intervenovala ve vřavě a lomozu sdělovacích prostředků naší doby.

Drazí poutníci, jsme zde, v údolí Cova d´Iria - Fatima, jsme na místě, kde před 86 lety promluvil Bůh. Promluvil ústy Bohorodičky Panny Marie nejenom k pasáčkům z Fatimy, ale i k nám. Tak jako v dějinách spásy Panna Maria vstupuje do vřavy válčících armád v době invaze islámu na Pyrenejský poloostrov, je s bojovníky v námořní bitvě u Lepanta a neopouští své věrné v tureckých bitvách na Balkáně, tak byla s námi v době první a druhé světové války, byla s námi v hrůzném prolévání krve občanských válek a revolucí, byla s námi v koncentračních táborech, byla s námi za ostnatými dráty a minovými poli za železnou oponou, v ateistickém ghetu komunistické nadvlády, byla uprostřed nás, se svými dětmi, muži a ženami ve věznicích a gulacích střední a východní Evropy, byla s rodinami, které se ocitly bez otce, s Boží něžností a láskou těšila opuštěné manželky a děti. Byla s námi při modlitbě růžence, který se modlili vězňové, či osamělé ženy a sirotci s fatimským dodatkem: "Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují."

Tajemství Fatimy, to je tajemství Božího slova, které osvěcuje, vede, utěšuje a dává perspektivu naděje. Tajemství Fatimy, to je tajemství Božího slova, které boří a staví. "Mé neposkvrněné srdce zvítězí." Zdálo se to směšné despotům a diktátorům, kteří chtěli usednout na Boží trůn. Ta slova panenské dívky z Nazareta musela vyvolat úsměv všech skeptiků 20. století, politiků i ideologů, ekonomů i intelektuálů, mocných tohoto světa, jako i zoufalých a utištěných a nedoufajících. Tajemství Fatimy vyvolávalo sžíravou zvědavost, co vlastně mohla Panna Maria svěřit těm malým dětem Františkovi, Hyacintě a Lucii? S malými dětmi můžeme "žvatlat", ale nemůžeme jim přece svěřit žádnou "vážnou" věc. Svým dětem jsme tajili všechny ty hrůzy, lži a obludnosti totalitních režimů nacismu a komunismu. Nepředali jsme jim víru, protože jsme jim zatajovali pravdu. Pravda nemůže být tam, kde srdce opanuje lež. Panna Maria, tak jako Bůh přistupuje právě k těmto malým školákům, o kterých ví, že se ptají PROČ?, kteří hledají a touží po PRAVDĚ a vědí, že láska nemůže být bez pravdy.

Fatimská Panno Maria, tvé neposkvrněné srdce zvítězilo. Jsme zde, v údolí Cova d´Iria - Fatima, jsme na místě, kde před 86 lety promluvil Bůh tvými ústy. My, poutníci z Čech, Moravy a Slezska z České republiky tak jako tví rodáci, navrátilci z egyptského či babylonského vyhnanství, zachráněnci a svobodní, tvoje a Boží děti. Z otroků jsme se stali svobodnými. Naše víra v Boha a důvěra ve tvou přímluvu nebyly zklamány. Slova, slova, slova slibů svůdců totalitních ideologií skončila na smetišti světa, v gehenně pyšných. Boží slovo, které tobě, Matce Slova svěřil Bůh, se stalo skutečností.

Jsme zde v tomto krásném údolí u tvých nohou, Panno Maria, abychom poděkovali za muže a ženy, kteří za ostnatým drátem uchovali víru a nezradili, abychom poděkovali za ženy, které věrně a statečně plnily své poslání manželky a matky a přes veškerý nátlak nezradily Boha, vlast a čest své víry, abychom poděkovali za děti, které přes všechen výsměch a šikany, kterým je častovala škola, zůstaly věrnými ve své víře a věrnosti Bohu - Pravdě. Děkujeme za statečné muže, kteří se zbraní v ruce hájili naše domovy a odměnou jim bylo komunistické vězení. Přesto zůstali věrni. Děkujeme ti za statečné řeholnice, řeholníky, kněze, biskupy, věřící sestry a bratry, kteří svou církev po celou dobu 40 let nezradili a předali nám víru, naději a lásku a učili nás milovat Tebe, naši Matku, Matku Církve.

Jsme zde, na poutním místě, kde se rozhoduje o budoucnosti světa, abychom ve víře a důvěře prosili za církev v naší zemi, za naši vlast a národ. CHAIRE MARIA, DÍKY, AMEN.