List otce biskupa Dominika Duky OP,
čtený při všech bohoslužbách v neděli 28. září 2003, o slavnosti sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa.
Milí spolubratři v kněžské službě, řeholní sestry, bratři a sestry v Kristu, drazí přátelé,
tak, jako před pěti lety, obracím se na vás s pastýřským listem o slavnosti sv. Václava, ochránce České země. Připomínka pátého výročí mé biskupské konsekrace v katedrále Svatého Ducha je pro mne příležitostí, abych se zamyslel nad vytyčeným programem mě svěřené biskupské služby a ve zpětném pohledu sobě i vám připomněl, co se nám podařilo, a naopak, co jsem neuskutečnil, a omluvil se za chyby a nedorozumění, které jsem zavinil. Při této příležitosti bych na prvním místě chtěl poděkovat otci arcibiskupovi Karlovi, jeho spolupracovníkům a vám všem v diecézi za to, s jakou odvahou i vervou jste vykročili do díla obnovy naší diecéze v prvních letech svobody. Musím poctivě a po pravdě říci, že v mnoha případech dokončujeme důležité projekty, které jste připravili v minulých letech. Měl bych vzpomenout alespoň pokračující vydávání měsíčníku Dopisy nemocným a novou iniciativu otce arcibiskupa Karla ve vydávání svědectví o pronásledování církve v době totality ve čtyřech svazcích Kamínků. Jsem vděčný za vaši pomoc, díky které pokračujeme v započatém díle.
V prvním pastýřském listu jsem za pastorační priority stanovil péči o rodinu, výchovu dětí a mládeže, připomněl jsem důležitost církevních škol a zdůraznil nutnost kněžských a duchovních povolání. Osvědčilo se ustanovení vikariátních kaplanů mládeže. Počet církevních škol se rozšířil o nově zřízené církevní gymnázium s internátem ve Skutči. Diecézní sbírka na církevní školství dává možnost podpořit investiční a studijní programy. Vlastní péče o duchovní rozvoj rodiny pomáhá zajišťovat Diecézní centrum pro rodinu. Celodiecézní modlitba za kněžská a řeholní povolání přináší své ovoce a mohu s radostí sdělit, že loňský počet devíti novokněží, představoval nejvyšší počet kněžských svěcení po roce 1950.
Po seznámení se s důležitými a naléhavými úkoly v životě diecéze, bylo zapotřebí řešit otázku diecézního pastoračního centra Nového Adalbertina, jeho dostavbu, uvedení do provozu a uhrazení nákladů na rekonstrukci. Z rozhovorů s kněžími vyvstal problém velkého množství zanedbaných a neudržovaných církevních objektů, především nevyužitých farních budov. Dalším požadavkem byla větší spolupráce mezi biskupstvím a jednotlivými farnostmi. V běhu byla již příprava na Plenární sněm katolické církve v naší zemi. Spolupráce mezi jednotlivými farnostmi a biskupstvím vyžadovala i určitou hospodářskou koordinaci v duchu solidarity. Díky porozumění nejbližších spolupracovníků, kněží i vás farníků byla dokončena rekonstrukce Nového Adalbertina a celý areál byl uveden do chodu, aniž by finančně zatěžoval diecézi. Jsou v něm umístěna střediska: pastoračně-informační, pro rodinu, mládež, katechezi, duchovní služba pro vysokoškolské studenty a kancelář vězeňské duchovní správy. Nachází se v něm redakce diecézního časopisu IKD, mládežnického časopisu Hromosvod a Katechetického věstníku a má zde své sídlo studio Radia Proglas. Diecézní teologický institut organizuje teologické vzdělávání laiků a doškolování mladých kněží, trvalých jáhnů a pastoračních asistentů v průběhu celého roku, spolupracuje s pedagogickou fakultou, jejíž katedra se nalézá v 1. poschodí této budovy a pomáhá zajišťovat bakalářský program pro učitele náboženství 1. stupně, jakož i studijních oborů varhanní hudby. V salle terreně byla otevřena pro veřejnost Biskupská knihovna. Nyní již s jistotou mohu říci, že během jednoho roku bude uhrazen úvěr, kterým byla zajišťována rekonstrukce Nového Adalbertina.
Ve spolupráci s duchovními správci a diecézními radami vykrystalizoval předběžný návrh na územní reorganizaci diecéze, která přihlíží k současnému vývoji společnosti a sleduje úpravy státní správy i samosprávy. Velkým břemenem se stávají nevyužívané farní budovy, jejichž neperspektivní opravy můžeme odhadovat na cca 700 milionů korun, což je více než trojnásobek nákladů na generální opravu Nového Adalbertina, které však slouží církvi a veřejnosti. Výstavba nové účelné farní budovy je často méně nákladná, než rekonstrukce stávajících objektů. Skutečným odbřemeněním je obětavá a odborná spolupráce farníků v rámci hospodaření a oprav ve farnostech.
Těší mě, že při příští návštěvě "Ad limina" v Římě budu moci Svatému otci oznámit, že generální vizitace farností naší diecéze byly v uplynulém pětiletí po 60 letech opět vykonány. Tyto pracovní návštěvy ve farnostech pomohly mně i mým spolupracovníkům hlouběji poznat každodenní život farností, obětavou práci našich kněží, setkat se s nemocnými a seniory v jednotlivých obcích a poděkovat jim za modlitby a oběti, které přinášejí za naši místní církev. Mohl jsem v některých případech i obdivovat tvůrčí přístup vyučujících náboženství a poznat řadu mladých společenství přímo na místě. Při bohoslužbách jsem se setkával i s radostnou účastí dětí. Duchovní správci i rady farností mohly nahlédnout do tajemství diecézní "byrokracie", jako jsou statistiky a různá hlášení a přesvědčit se o jejich užitečnosti a významu.
Nyní již po prvním a zdařilém zasedání Plenárního sněmu na Velehradě chtěl bych poděkovat sněmovním kroužkům za jejich odvedenou práci a trochu se i omluvit, že jsem nevěnoval více pozornosti přípravě na sněm a především, že jsem pouze konstatoval neúčast kněží v této přípravě, aniž bych sám vytvořil podmínky pro jejich větší účast.
Hospodaření diecéze vykazuje velkou míru obětavosti vás, našich diecezánů a to jak na úrovni farnosti, tak při diecézních aktivitách, či v ochotě pomáhat všem potřebným. Velmi mě vždy rozhněvá, když my věřící jsme hrubým způsobem napadáni ve sdělovacích prostředcích jako paraziti, kterým platí bohoslužebné úkony nevěřící spoluobčané, což je do nebe volající lež. Naše hospodaření vykazuje, že nejenom bohoslužebné výdaje, ale z převážné části i opravy far i kostelů jsou financovány z darů věřících a to jak z domova i ze zahraničí, kde rozhodujícím způsobem pomáhají naši rodáci německého jazyka. Tříkrálová sbírka v diecézi přesáhla v tomto roce 5 milionů korun, sbírka na postižené povodněmi v loňském roce přinesla 10 milionů korun a celé působení naší diecézní charity je otevřeno všem občanům bez ohledů na náboženské přesvědčení. Všechna tato fakta jsou jasným svědectvím našeho postoje k nevěřícím spoluobčanům.
Nemám důvod si stěžovat na stát či obce, protože díky spolupráci se státními, samosprávními i obecními institucemi se nám daří velkorysý projekt opravy církevních památek. Je na místě, abych touto cestou všem poděkoval. Mají na tom také podíl bratři a sestry, kteří pracují ve státní správě, v zákonodárných a samosprávných orgánech. Musím poděkovat vaší ochotě přispívat do svépomocných diecézních fondů pomocí kterých zajišťujeme opravy farních budov, přispíváme na opravy kostelů a kněží vlastním fondem přispívají na obnovu svých bytů na farách.
Při našich společných diecézních setkáních v rámci pastorační a kněžské rady jsme objevili nutnost koordinace pastoračních aktivit v celé diecézi. Zrodil se diecézní pastorační plán, který se již po řadu let stal důležitým impulsem pro náboženský život diecéze. Požadavek Svatého otce v Jubilejním roce 2000 na vytvoření strategického pastoračního programu v každé diecézi vedl k vytvoření návrhu sedmiletého strategického pastoračního programu, který je podpůrným materiálem pro každoroční diecézní pastorační plán. Tak se zrodila myšlenka Diecézního eucharistického kongresu v rámci eucharistického roku 2002, na který v tomto roce navazuje rok mariánské úcty, který je současně na základě vyhlášení Svatého otce Jana Pavla II. rokem posvátného růžence. Desetiletí duchovní a mravní obnovy národa vždy stanovilo patrona jednotlivého roku, což přivedlo i mě k vybrání sedmi patronů, kteří se stávají výzvou či modelem pro náš duchovní život. Vedle historických světců a ochránců diecéze sv. Klementa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha, sv. Anny a sv. Vavřince to byl v eucharistickém roce 2002 rodák z Kladska ct. P. Gerhard Hirschfelder, umučený v koncentračním táboře za statečnou práci s mládeží, a v roce 2006 to bude ct. Eliška Pretschnerová OSF, františkánka pochovaná ve Slatiňanech, která se účinně podílela na uskutečňování obnovy řeholního života a liturgie v duchu II. vatikánského koncilu. Oživením poutních míst, kdy je zapotřebí v duchu současné liturgie a spirituality hledat i nové formy, vytváříme i určitou síť duchovních středisek, která jsou nutná vzhledem k tomu, že současná farní síť nevykazuje hustotu z doby před padesáti či sto lety. Také díky našim setkáním na poutních místech jsem poznal celou řadu vás i z těch obcí, kam jsem se ještě doposud nedostal. Modlitba růžence ve společenství může oživit řadu venkovských kostelíků, které jsou uzavřeny téměř po celý rok a staly se tak pouze mlčenlivým znamením, či výzvou k pozvednutí hlavy k nebi. Otevřete dveře těchto kostelíků a přijďte, abyste se při modlitbě růžence setkali s Kristem a hleděli na Něho jakoby očima jeho Matky Panny Marie. Tam, kde je svatostánek, nezapomínejte na výzvu eucharistického roku k adoraci Eucharistie.
Doposud, drazí v Kristu, jsme hleděli zpět a jakoby před námi defilovaly jednotlivé měsíce uplynulých pěti let. Život však znamená mít odvahu hledět kupředu. Jeden japonský sociolog řekl, že organizace, která si neumí představit, jak bude vypadat za pět let, nemá právo na existenci. Máme my vlastní představu o naší farnosti, o naší diecézi? Žijeme v nesnadné době. Sociologové i historikové nás upozorňují, že jsme souputníky třetího masového stěhování národů, které je umocněno působením sdělovacích prostředků počínaje tiskem přes rozhlas, televizi, nové technologie včetně internetu. Mnozí politologové a zpravodajové hovoří o střetu civilizací. Teroristický atentát z 11. září 2001, válka v Afganistanu či v Iráku, genocida křesťanů v Súdánu, krvavé pronásledování v řadě zemí Asie a Afriky nás nemohou nechat klidnými. Naše země se cítí zajištěna vstupem do Severoatlantické aliance jako i plánovaným vstupem do Evropské unie.
Svatý otec ve své poslední apoštolské exhortaci nazvané Církev v Evropě vydané na sv. Petra a Pavla 2003 říká, že Evropa není izolovaným a uzavřeným územím, ale je otevřena k setkání ostatních národů, kultur a jiných civilizací. Globalizace, o které často čteme, či slyšíme, je možná jedině v duchu solidarity, proto Svatý otec připomíná hlas evropských biskupů a spolu s nimi se obrací na státníky a politiky v Evropě, tzn. i na naše odpovědné autority v České republice: "Pozvedněte svůj hlas, když jsou porušována lidská práva, jak jednotlivců, tak menšin, či národů." Součástí těchto práv je i náboženská svoboda jednotlivce i církve. Středem naší pozornosti musí být důstojnost lidského života od početí až po přirozenou smrt. Rodina, která je založena na manželství, je základní buňkou evropského domu. Smysl pro solidaritu je bezpodmínečně nutný právě při zmiňovaném stěhování národů. Vymírání obyvatelstva v naší zemi, kdy každý rok z naší mapy zmizí jedno okresní město, je závažný problém, který se bolestně dotýká celé společnosti i naší církve. Je možné v této nejistotě hovořit o budoucnosti církve? Je zapotřebí přijmout vizi, že v perspektivě jedné generace bude naše vlast obývána více než 10 či 15% populace jiných národností či ras.
V době stěhování národů a zániku Západořímské říše, v situaci, kdy Řím byl v troskách a papežské baziliky byly zpustošeny, píše papež Řehoř Veliký, tvůrce tzv. gregoriánské reformy, své pastorační směrnice. Co dělá papež našich dnů? Ve svém apoštolském listě Novo Millennio Ineunte hledí do budoucna a stanoví priority: "Znovu začít od Krista. Nespasí nás nějaká formulka, nýbrž Osoba a jistota, kterou nám vnuká: ,Já jsem s vámi.' Nejedná se tedy o to, abychom vymýšleli nějaký nový program, … je obsažen v Evangeliu a v živé tradici. Je však nezbytné, aby se tento program vyjádřil pomocí pastoračních záměrů přizpůsobených podmínkám každého společenství." Neváhá na prvním místě uvést svatost, po té modlitbu, nedělní Eucharistii, svátost smíření, primát milosti, naslouchání Slovu a zvěstování Slova.
Francouzští biskupové ve svém listu píší: "Kritická situace, v níž se nacházíme, nás naopak nutí jít ke zdrojům naší víry a stávat se učedníky a svědky Boha Ježíše Krista rozhodnějším a radikálnějším způsobem. Krize, kterou dnes církev prochází, je do značné míry způsobena tím, že se objevil v církvi samé a v životě jejích členů určitý souhrn prudkých, hlubokých sociálních a kulturních proměn světového rozměru. Jsme tedy voláni k tomu, abychom prokazovali novost Božího daru z hloubky samotné naší víry, žité v této naší nejisté společnosti."
Zmíněné citace nám mají pomoci k tomu, abychom si uvědomili, že vnější organizační změny a povrchní náboženský přístup nejsou schopny zajistit naši budoucnost. Jde o to, aby naše rodiny byly prvním místem, kde se nově narozený člověk setká s Boží dobrotou a láskou. Rodina musí být místem, které dodává životní jistotu. Toto však není možné bez opravdového zakořenění ve víře, bez života v Boží naději a lásce. Církev musí být společenstvím, ve kterém výraz Matka Církev, duchovní otec, modlitba Otče náš nejsou fráze, ale prožívané skutečnosti. Prožívání, to je žitá Tradice, to je čas, který dávám Bohu, abych měl také čas a byl otevřen vůči druhému člověku.
Těmito slovy se s vámi loučím. Vyprošuji vám spolu s arcibiskupem Karlem a biskupem Josefem Boží požehnání v domově naší Církve a naší vlasti, za kterou prolil svou krev dědic České země svatý Václav.
Končím slovy svatováclavského chorálu: "Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím."
Další zprávy
