Studentský kaplan P. Pavel Boukal se svými spolupracovníky připravili pro nový akademický rok letáček s nabídkou církve pro studenty Hradce Králového.
V úvodu letáku se P. Pavel Boukal vrací k mezinárodnímu sympóziu o úloze univerzit v Evropě, kterého se v létě zúčastnil a přemýšlí jeho myšlenkami aktuálními pro naši akademickou obec. Text jeho úvahy obsahuje následující zpráva, ke zprávě je připojen celý letáček ke stažení.
Milí přátelé, cives academici,
zahajujeme dnes společně v rámci našeho katolického vysokoškolského společenství v Hradci Králové nový akademický rok.
Jsem rád, že s většinou z vás, kdo čtete tyto řádky, jsme mohli vstoupit do nového školního roku společnou bohoslužbou, při které si každoročně vyprošujeme dary Ducha Svatého a Boží požehnání tolik pro studium potřebné. Při studiu vysoké školy si člověk jistě mimo jiné uvědomuje, že zde nejde „jenom“ o získání profesních vědomostí a dovedností, ale také o celkovou lidskou formaci, která je tolik potřebná zvláště u povolání, na která se připravujete na hradeckých vysokých školách: lékaře, učitele, farmaceuta... Naše společenství si před sebe klade nelehký cíl: chtělo by vám v tomto být ku pomoci. Samozřejmě je na vás samotných, jaké toto společenství bude a zda bude moci alespoň trochu splnit to, co od něj – jak doufám – i sami očekáváte. Jde totiž mimo jiné o to, být si vzájemně nablízku, umět se „podržet“ ve chvíli, kdy tomu druhému není zrovna moc lehko např. v rámci zkouškového období (a to jak před zkouškou, tak třeba i po zkoušce napoprvé nezvládnuté...). Pravdivě žité křesťanství zasahuje i do těch nejvšednějších chvil našeho života. V druhém člověku, v kolegovi ze studijní skupiny, ve svém spolubydlícím na kolejích se vpravdě setkávám s Kristem (Mt 25,31-46).
Být křesťanem na vysoké škole je v dnešní době jistě i určitý závazek. Díváme-li se na význam vysokoškolského studia, na to, jakým způsobem budou jeho absolventi ovlivňovat život ve společnosti za několik málo let, musíme konstatovat, že církev – tedy každý z nás pokřtěných – má velkou zodpovědnost za to, jak bude vypadat univerzitní vzdělávání a formace. Jsem přitom přesvědčen, že tuto spoluzodpovědnost nenesou jenom vyučující, ale že záleží i na každém studentovi, v jakém duchu se ponese celý akademický život. Můžeme se ptát, zda vysokoškolská formace na začátku třetího tisíciletí křesťanské éry dostojí ideálům, které byli do univerzitního studia vkládány v křesťanském středověku.
Vraťme se nyní v rámci tohoto zamyšlení ještě na chvíli do letošního horkého léta, kdy se nás několik z naší akademické obce mohlo zúčastnit ve dnech 17. – 20. července mezinárodního sympozia „Univerzita a církev v Evropě“, jež se konalo na Lateránské univerzitě v Římě. Byli jsme součástí české delegace čítající 34 vysokoškoláků a 6 kněží z různých (arci)diecézí ČR, které byla účast umožněna díky sponzorství Rady evropských biskupských konferencí a České biskupské konference. Tuto událost zde připomínám ne proto, abych se pochlubil, že jsme mohli být o prázdninách v Římě – i když to bylo přes všechno horko moc pěkné a každému bych to přál – ale abych tak uvedl slova Svatého otce Jana Pavla II., se kterým jsme se měli možnost setkat v sobotu 19. 7. v Castel Gandolfo. Svatý otec ve svém proslovu k účastníkům sympozia, mezi kterými byli rektoři, děkani, profesoři a studenti řady evropských vysokých škol spolu s univerzitními kaplany, mimo jiné řekl: „Vztah mezi univerzitou a církví nás vede do samotného srdce Evropy, tam kde evropská civilizace našla nejcharakterističtější způsob svého institucionálního vyjádření. Nacházíme se ve 13. a 14. století, kdy se teologické a filosofické poznání spolu s poznáním jiných vědních oborů spojily v humanismu, jakožto velmi šťastné syntéze. Tato syntéza je nemyslitelná bez křesťanství. Jen díky evangelizaci sekulárních skutečností mnoha etnik a kultur evropského kontinentu se mohla církev setkat s filosofickým poznáním a s ostatními vědami.
Historická paměť je nezbytná pro to, abychom byli schopni v perspektivě kultury vidět a nahlížet Evropu dneška a zítřka, při jejímž budování hraje univerzita nezastupitelnou roli. Stejně jako nová Evropa nemůže být vytvořena bez toho, aniž by čerpala z vlastních kořenů, tak to samé můžeme říct o univerzitě. Ona je místem, kde se hledá pravda. Stejně jako není možno omezit Evropu na pouhý trh, tak není možno zotročit univerzitu, a to přesto, že najde optimální způsob začlenění do společensko-ekonomických vazeb, pouhými potřebami trhu, neboť by ztratila svou vlastní přirozenost, čímž je především myšlen její kulturní přínos.
Přínos univerzity je tedy nutno vidět ve více rovinách – ve spojení vědecké odbornosti s intenzivním duchovním životem. Dále ve schopnosti konstruktivního dialogu mezi vírou a kulturou, mezi vědou, filosofií a teologií. A dále v nutnosti respektovat etické hodnoty ve všech odvětvích vědy a bádání.“
Na závěr Svatý otec všem účastníkům sympozia popřál, aby jejich práce a studium sloužily k oslavě života a lidské důstojnosti.
Chci se k tomuto přání Jana Pavla II. připojit. Kéž by se nám v letošním akademickém roce společně dařilo objevovat ony tolik potřebné křesťanské hodnoty v rámci univerzitního studia. Buďme na prvním místě učedníky Kristovými, pak budeme moci být i dobrými studenty, případně těmi, kdo studenty vedou. Vždyť všem by nám mělo jít zejména o poznání oné Pravdy, která se nám zjevuje v Ježíši Kristu.
Pavel Boukal, studentský kaplan
V Hradci Králové 1. 10. 2003
Další zprávy
