Apoštolát modlitby - březen

Úmysl papeže 

Za mučedníky dneška

Modleme se, aby ti, kteří v různých částech světa pro evangelium riskují své životy, byli pro církev zdrojem odvahy a misijního zápalu.

Dnes církve v misijních oblastech nazýváme mladými církvemi. Tyto mladé církve (tento výraz nahradil rozlišování mezi církvemi starobylé tradice a církvemi na misijních územích) jsou slibným znamením pro budoucnost. Při podrobnějším pohledu na statistiky si lze všimnout absolutního prvenství afrického kontinentu, který zaznamenává plusové znaménko ve všech odvětvích; také v Asii prožívá církev expanzivní fázi, i když v mnoha zemích jsou katolíci malým stádcem. V naší misijní horlivosti máme nechávat poznávat druhým pravou a úplnou podobu Kristova Srdce: „Zmrtvýchvstalý, který se dává poznat při lámání chleba, je ten, který přemohl smrt tím, že daroval život, ukázal lidstvu Otcovu lásku tím, že je bezmezně miloval svým božským a lidským Srdcem, a proto umí říkat slova, která zapalují srdce!“ Ti, kdo riskují i život, přešli od vlastního ega k ozvěně Hořící lásky ve svém srdci.

Národní úmysl

Za kajícníky

Modleme se, aby ti, kdo dosud odkládali svátost smíření, nalezli cestu k setkání s milosrdným Kristem.

„Ve světě, jak bohužel denně vidíme, není nouze o ohniska nenávisti a pomsty. My zpovědníci pak musíme rozmnožit ohniska milosrdenství. (…) Nic nezahání a neporáží zlo více než Boží milosrdenství.“ (papež František) Kajícnost má dvě fáze: První pohyb spočívá v tom, že všechny své schopnosti a mohutnosti odvrátíme od zla, jinak řečeno přestaneme je používat špatným způsobem. Co to znamená? Naše schopnosti odvrátíme od mondénnosti. Druhý pohyb pak spočívá v tom, že své schopnosti a mohutnosti nasměrujeme k tomu, aby svět pojímaly v Bohu – napneme celou svou osobu ke vztahu s Bohem. Nejbezpečnější způsob kajícnosti je praxe odhalování myšlenek duchovnímu otci. Platí pravidlo svatého Bazila: „Tajnosti svého srdce odhalovat těm, kdo mají poslání soucitně a s porozuměním léčit nemocné.“ Proto má každý svobodu si vybrat svého zpovědníka. Ale je také závazek, který se málo připomíná: zahrnovat jej modlitbou.

Naléhavý úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem

Modleme se za odvahu všech národů světa přejít od rovnováhy ke strachu k rovnováze důvěry

Naše doba vytrvale a někdy až zoufale hledá možný koncept světového uspořádání. Ruku v ruce s bezprecedentní vzájemnou provázaností hrozí chaos: v šíření zbraní hromadného ničení, v rozpadu států, v důsledcích narušeného životního prostředí, v přetrvávání genocidních praktik a šíření nových technologií, u nichž vyvstává hrozba, že se nadcházející konflikty zcela vymknou lidské kontrole. Papež František v této souvislosti pokračuje v tom, o co usiluje po celý svůj pontifikát. Klade před nás vytrvale otázku, zda připustíme, aby změna epochy znamenala vstup do doby, v níž bude budoucnost určována silami stojícími mimo jakékoli omezení a řád. Připomíná: „Na 5. března připadá druhý ročník Mezinárodního dne za odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení. (…) Upřímně doufám, že mezinárodní společenství pochopí, že odzbrojení je především povinností, odzbrojení je morální povinností. (…) Vyžaduje odvahu všech členů velké rodiny národů přejít od rovnováhy strachu k rovnováze důvěry.“ Můžeme snad přeslechnout jeho hlas? Nebo si jen přisvojujeme jeho slova, a ignorujeme podstatu jeho sdělení? „Denně s bolestí v srdci nesu utrpení obyvatel Palestiny a Izraele v důsledku probíhajících bojů. (…) A nezapomínejme prosím na sužovanou Ukrajinu, kde každý den umírá tolik lidí. Je tam tolik bolesti.“ Zápas o mír a zastavení válečných hrůz, doslova zvěrstev, neznamená neodporování zlu, neznamená nerozlišovat mezi válkami spravedlivými a nespravedlivými, obrannými a útočnými, lokálními či globálními. Již Gándhí formuloval koncepci pasivního odporu k dosažení míru. Je však třeba se stavět vytrvale i proti odstranění hrozeb válek. Dnes čelíme možnosti použití zbraní hromadného ničení, jež je oprávněně nahlíženo jako na zločin ohrožující lidstvo. Ale i s tím pracuje současná válečná propaganda těch, kteří chtějí svět podrobovat své nadvládě. K rovnováze založené na důvěře nás papež František zcela zásadním způsobem nasměroval již v památném zasvěcení: „Matko Boží a Matko naše, proto se svěřujeme tobě a zasvěcujeme tvému Neposkvrněnému Srdci nás samotné, církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu. Přijmi tento náš úkon, který vykonáváme s láskou a důvěrou, dej, ať skončí válka, zajisti světu mír.“ Vracejme se k němu [https://www.cirkev.cz/text-k-zasveceni-ukrajiny-a-ruska-neposkvrnenemu-…;

Pavel Ambros SJ, národní ředitel Celosvětové sítě modlitby s papežem