Apoštolát modlitby - červenec

Úmysl papeže 

Za nemocné, o které pečujeme v pastoraci

Modleme se, aby svátost pomazání nemocných dávala sílu samotného Pána těm, kdo ji přijímají, i jejich blízkým a aby se stále více stávala viditelným znamením milosrdenství a naděje pro všechny.

Přes veškerý pokrok a úspěch medicíny zůstává i dnes kterákoli nemoc poselstvím o blížící se smrti. Nemoci odhalují intimitu situace ohrožení a osudu smrti, který je člověku vlastní; staví člověka tváří v tvář sobě samému, před jeho pomíjivost, úzkost ze smrti a zároveň touhu po věčném životě. Staví před otázku, zda je člověk skutečně osamělý, opuštěný. I když zápas mezi smrtí a životem ještě není rozhodnut a stále ještě existuje velký prostor pro naději, přibližují nevyhnutelnou situaci smrti. V péči o nemocné nejde jen o vykonání obřadu. I prostá návštěva nemocného, kterou kněz vykoná, pokud je správně chápána, se může stát pro nemocného setkáním s Kristem, a sloužit tak jako uvedení do svátosti v tom smyslu, že s sebou přináší evangelium a láme chléb slova, které pochází z Božích úst. „Návštěva kněze u nemocného je tak důležitá! Je to sám Ježíš, kdo přichází, aby nemocného pozvedl, dodal mu sílu, dal mu naději, pomohl mu; také aby mu odpustil jeho hříchy.“ (papež František)

Národní úmysl

Za kněze v duchovní správě

Modleme se, aby kněží ustanovení do nových farností byli dobře přijati věřícími a plodně navázali na své předchůdce. 

Co jednotliví věřící očekávají a co si zaslouží od svých pastýřů? Poctivost, transparentnost a otevřenost. Otevřený dům srdce otevírá všechny dveře. Farnost čeká na to, že jejich nový kněz po seznámení s celou farností ukáže všem jasnou představu o tom, co chce dělat a kde vidí místo pro spolupráci. Především však má být mužem církve se schopností dívat se dopředu. A co mohou vzájemně? Inspirovat se. Kde se chceme nechat ve farnostech inspirovat, roste schopnost nadchnout, obohacovat se a nejen se vyjádřit se, nýbrž i slyšet názory druhých

Naléhavý úmysl  na měsíc červenec

Modleme se, aby se církev stávala prorockou pro mladou generaci 

„Terst je jedním z těch měst, která mají za úkol spojovat různé národy: jednak proto, že je důležitým přístavem, a pak proto, že se nachází na křižovatce mezi Itálií, střední Evropou a Balkánem.“ (papež František) První červencový víkend prožil papež František v Terstu, kosmopolitní metropoli Istrie. Ta se stále cítí být dědičkou zvláštního statusu, který byl zakomponován do zřízení Svobodného území Terst, jež bylo zrušeno až v roce 1975. Společnost i církev zde žijící vnímaly svoji roli být na hranici mezi dvěma světy, kapitalistickou Itálií a komunistickou Jugoslávií. Dnes tato tradice, která zahrnuje úsilí katolíků o sociální spravedlnost a společné dobro, dostává v Evropě nový rozměr. Co nejvíce potřebuje dnešní Evropa? Uzdravit samotné srdce demokracie. Bez uzdravení tohoto nemocného srdce nemá Evropa ani mladá generace dneška radostné vyhlídky. Není pro ni budoucnost! Tak se to jeví v pocitech mladých lidí, jak je citlivě vnímá papež František z tolika setkání a intenzivního osobního kontaktu. 

Svatý otec připomněl slova blahoslaveného Giuseppeho Tonioliho, iniciátora Sociálních týdnů, který definoval demokracii jako „občanský řád, v němž všechny sociální, právní a ekonomické síly v plnosti svého hierarchického vývoje úměrně spolupracují na společném dobru a nakonec se vracejí k převažujícímu prospěchu nižších vrstev. (…) Ve světle této definice je jasné, že v dnešním světě se demokracie netěší dobrému zdraví,“ konstatoval smutně papež.

A zde se objevuje nový hlavní úkol církve. „Úkolem církve je zpřítomnit mladé generace naději. Bez ní se nevyrovnává s přítomností ani nebuduje budoucnost“, řekl papež František při setkání s účastníky 50. sociálního týdne v italském Terstu. Možná nám to zní skandálně: „Jsme povoláni být proroky a svědky Božího království v každé situaci, v níž žijeme, na každém místě, které obýváme.“ Tato poloha srdce uzdravuje, dává nový výhled. A vyhlížet, jak Pán neváhá přicházet, je to, co nemáme před mladou generací smlčet.