Apoštolát modlitby - duben

Úmysl papeže

V češtině slovo nemoc má jasný kořen: je to ztráta moci nad sebou a nad svou budoucností. Polština hovoří o chorobě, Slováci mají výraz ochorenie, Rusové bolezň, románské jazyky toto slovo odvozují od latinského výrazu male habitus(cítit se špatně, nacházet se ve špatném stavu; přejato z řečtiny kakós echón). Německé krank má jiný odstín: urazit, potupit, bolestně se dotknout slovem. Když je někdo nemocný, budí útrpnost a sympatii. Máme důvod druhého omlouvat. Jiná věc je, když člověk nezastává své povinnosti z pouhé nechuti či lenosti. Opakem nemoci je zdraví. Není jen nepřítomností nemoci. Zdraví je spíše celkový pocit integrity, harmonie a chuti do života. V jiných jazycích je zdraví vyjádřeno slovem spása (z latinského salus), je vědomím, že jsem zachráněn před smrtí. Současná medicína nemůže člověka před smrtí zachránit, i když se tváří vědecky a slibuje naději záchrany. Máloco je statisticky tak dobře doloženo jako lidská smrtelnost: ta je stoprocentní. Naše civilizace potlačila vědomí smrti a nepřipravuje se na ni. To však neznamená, že by péče o nemocné nebyla křesťanská. Naopak. Nasazuje se pro každého nemocného, protože v sobě uchovává duchovní zkušenost, jak silně člověk je v době postupné ztráty vlády nad svým životem ohrožen pokušeními. Nemocný potřebuje blízkost druhých, aby v tíži nemoci nezapomněl, že je nahlížen Otcem jako dítě nesené v náruči. Ve způsobu, jak pečujeme o své zdraví, se ukazuje, v čem vidíme spásu. A spása je rozhodnutí, životní volba, svěření se s důvěrou životu, který žiji již nyní v Bohu.

Národní úmysl

Za nová kněžská a řeholní povolání
Modleme se za ty, kteří uvažují o povolání ke kněžství, jáhenství a zasvěcenému životu, aby poctivě naslouchali Pánovu hlasu a odvážně odpověděli na jeho volání. Každé životní povolání má svá semínka v rodině,  kořeny v dospělých lidských vztazích a zkouškami prochází ve společenství, ve kterém se vyhraňuje. V povolání ke kněžství, jáhenství a zasvěcenému životu nachází jednotlivý křesťan rozvinutí svého křtu: zasažen láskou Nejsvětější Trojice nemůže jinak než zasvětit se službě Boží: ve službě pro společenství (kněz), k lásce bližnímu, která je zdrojem pro hlásání evangelia (jáhen) a v trvalém rozlišování pro Boží království (zasvěcený život). Modlitbou se připravujeme tyto dary kolem sebe v Božím lidu objevovat a přijímat s vděčností Bohu a lidem.

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc duben 2022

Modleme se, abychom v Ukrajině nepřehlédli Ježíšovo zmučené Tělo a naše pomoc aby neochabovala

„Je nutné plakat na hrobech,“ prohlásil papež František na své cestě z Malty do Říma, když se jej ptali na desítky mrtvol pohozených na ulici ve městě Buča, některé se svázanýma rukama, jako by byly „popraveny“. Pohřbívat mrtvé je jedním ze skutků křesťanského milosrdenství. Jak se však člověk vůbec může ještě dívat na tolik utrpení, které (slovy papeže) je plodem „kruté a nesmyslné války, která jako každá válka znamená porážku pro všechny, pro nás všechny“ a trvá již více než měsíc? Všichni se shodnou na tom, že je třeba válku zavrhnout jako místo smrti, kde otcové a matky pohřbívají své děti, kde muži zabíjejí své lidské bratry, navíc spřízněné rodem, společnými dějinami, vírou i obřadem. Zdá se, že mocní vidět jaksi nemusí a nechtějí, protože umírají především ti chudí, ti nejchudší a nejkřehčí. Nástroje Kristova utrpení již nejsou „louč, lucerna, meč, sloup bičování, Veroničina rouška, žezlo z rákosu, důtky, hřeby, trnová koruna, kopí“ – v modlitbě ze 16. března papež František vykreslil ikonu zmučeného Kristova těla na Ukrajině:

„Pane Ježíši, narozený pod bombami padajícími na Kyjev, smiluj se nad námi!

Pane Ježíši, který jsi zemřel v náručí své matky v bunkru v Charkově, smiluj se nad námi!

Pane Ježíši, vyslaný ve dvaceti letech na frontu, smiluj se nad námi!

Pane Ježíši, který dosud vidíš ozbrojené ruce ve stínu svého kříže, smiluj se nad námi!“

Žijeme v době po zasvěcení celého světa, Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (25. 3. 2022)! Hlavní důvod k zasvěcení? Protože jiné řešení nevidíme. Přijatelné řešení současné krize není v rukou žádného člověka. Z lidských rukou vychází hrozby pro lidstvo samé! Stanuli jsme na pokraji propastné temnoty, v níž lidstvo, zdá se, znetvořuje svoji vlastní lidskou tvář. Mariino Srdce je větší než globální zloba. Nenechme zeslábnout náš zrak, naše oči a naše srdce falešnými zprávami. Nezemdlévejme v pomoci! Jednat je zapotřebí co nejrychleji. Ve službě člověku sloužíme Kristovu Tělu. Perspektivu dává zasvěcení v nás – stále živé.