Apoštolát modlitby - leden

Úmysl papeže 

Za právo na vzdělání uprchlíků – Modleme se, aby pro migranty, uprchlíky a ty, kteří jsou zasaženi válkou, bylo respektováno právo na vzdělání, které je tak důležité pro rozvoj lepšího světa.

Co je právo protivící se spravedlnosti nebo spravedlnost, která nebdí nad dodržováním práva? Respektovat právo na vzdělání těch, kteří jsou vyhošťováni ze svých domovů nebo musejí utéci kvůli represivnímu režimu či válečné situaci ve své zemi, je otázka spravedlnosti. Zajištění náležitého místa ve společnosti se v biblické tradici týká především těch, kdo nejsou s to sami se hájit, zajistit si to, nač mají právo. I zde platí zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to dělejte i vy jim.“ (Mt 7,12) Výzva ztotožnit se s bližním v nouzi a sdílet s ním dobré i zlé až k oběti vlastního života je typický křesťanský postoj. A tento postoj je více než právo. Stává se vnitřní povinností, jejímž základem je láska. Za neochotou nasazovat se pro ty, kdo se ocitli mimo svoji vlast, dlužno vidět – od všech výmluv a vytáček, přes osočování, manipulaci, až po rozličné způsoby nenávistné agitace, novinářské tlachání a politické hašteření – nedostatek lásky.

Národní úmysl

Za plodné prožití Svatého roku – Modleme se, aby nám Jubilejní rok přinesl prohloubení vztahu s Bohem, novou lásku ke každému člověku a obnovený život z Ducha Svatého.

K čemu jsme zváni v Jubilejním roce? Stávat se poutníky naděje. „Když hledíme na plynoucí čas, máme v ctnosti naděje, v níž jsme byli spaseni, jistotu, že dějiny lidstva a každého z nás nesměřují do nějakého slepého bodu nebo do temné hlubiny, ale k setkání s Pánem ve slávě. Žijme tedy v očekávání jeho opětovného příchodu a v naději, že v něm budeme žít na věky. Kéž s tímto vědomím přijímáme za své zvolání prvních křesťanů, které je plné pohnutí a kterým končí Písmo svaté: ‚Přijď, Pane Ježíši!‛ (Zj 22,20)“ Naděje se vždy snoubí s trpělivostí.

Naléhavý úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem na měsíc leden

Modleme se za úplné zrušení nebo výrazné snížení dluhů nejchudších zemí

Od získání nezávislosti rozvojových zemí (tzv. třetího světa) se do popředí zájmu dostává otázka stále rostoucího zahraničního dluhu vůči zemím tzv. globálního Severu, který mnozí považují za jednu z hlavních příčin chudoby a zaostalosti těchto zemí. Papež František tuto otázku stále připomíná a snaží se z ní udělat důležitou součást agendy mezinárodní politiky. O podporu tohoto záměru v modlitbě nás všech o to opětovně žádá. „Jubileum nás vyzývá, abychom toto odpuštění převedli do sociální roviny, aby žádný jednotlivec, rodina nebo národ nebyl drcen dluhy. Vyzývám představitele národů s křesťanskou tradicí, aby šli příkladem a zrušili nebo výrazně snížili dluhy nejchudších zemí“, prohlásil papež František po tradiční novoroční modlitbě Anděl Páně v Římě. 

Papež naráží na sociální rozměr chápání jubilea, jež vychází ze židovské tradice. Podle ní každý padesátý rok měl být rokem, kdy odpočinula půda (nebylo možné ji kultivovat), kdy došlo k široké restituci půdy zabavené původním majitelům a kdy byli osvobozeni otroci. Jubilejní rok směřoval k sociálnímu vyrovnání rozdílů tak, aby nebylo ani příliš mnoho bohatých, ani příliš mnoho chudých. Jubileum bylo zahájeno troubením na beraní rohy, hebrejsky jabel, z něhož je odvozen křesťanský pojem jubileum.
Myšlenka odpuštění či snížení dluhů nejchudších zemích se prolíná Poselstvím papeže Františka k 58. Světovému dni modliteb za mír 1. ledna 2025: „Zahraniční dluh se stal nástrojem kontroly, jehož prostřednictvím některé vlády a soukromé finanční instituce v nejbohatších zemích bez skrupulí nevybíravě vykořisťují lidské a přírodní zdroje nejchudších zemí, aby uspokojily požadavky svých vlastních trhů.“ S tím papež spojuje tři kroky, které mohou vrátit naději milionům chudých na celém světě. Nejde jen o to vyjít ze začarovaného kruhu financování chudých na úkor jejich stále hlubšího zadlužování, z něhož není východiska. I v naší vlasti se dějí pokusy vyhlašovat milostivá léta, jež v rámci oddlužení nabízí stát novou šanci těm, kteří se nemohou dostat z dluhové pasti. Prvním krokem by proto mělo být zcela nové nahlížení na vznik chudoby ve světě (především v rozdílech mezi bohatým Severem a chudým Jihem) a na to navazující vytváření nového strukturálního systému pomoci. Papež ji nazývá globální finanční chartou, založenou na solidaritě a harmonii mezi národy. Druhým krokem je odhodlání podporovat úctu k důstojnosti lidského života, od početí až po přirozenou smrt, aby každý člověk mohl milovat svůj život a hledět do budoucnosti s nadějí a touhou po rozvoji a štěstí pro sebe i své děti. Třetím krokem je použití pevně stanoveného procenta peněz vydávaných na zbrojení na založení světového fondu, který by definitivně odstranil hlad a usnadnil vzdělávací aktivity v nejchudších zemích zaměřené na podporu udržitelného rozvoje a boj proti klimatickým změnám.