Apoštolát modlitby - listopad

Úmysl papeže 

Za všechny, kteří ztratili dítě – Modleme se, aby všichni rodiče, kteří truchlí nad úmrtím syna nebo dcery, našli ve svém společenství podporu a získali od Ducha Utěšitele pokoj srdce.

„Nejdříve si přeji pohlédnout vám do tváře, s otevřenou náručí přijmout vaše příběhy poznamenané bolestí a nabídnout pohlazení vašemu srdci, zlomenému a probodenému jako Ježíšovo Srdce na kříži,“ řekl papež František skupině italských rodičů, jimž zemřelo dítě. Je důležitá blízkost, soucitný dotyk, chvíle pokorného ticha. Na otázku: „Proč?“ existuje jediná odpověď: modlitba. V loňském roce u nás zemřelo, při vší vysoké péči lékařů, 200 dětí při porodu a 160 dětí do čtrnácti let věku svého života. Nezapomínejme na bolest těch žen, které o dítě přišly v době těhotenství. V roce 2021 jich bylo v České republice celkem 27 959, z nichž více než polovina (15 492) se podrobila umělému přerušení těhotenství. Nelze neslyšet ani tuto často zakrývanou bolest naší současnosti. „Otázka, která se k Bohu vznáší jako výkřik, je naopak spásná. Je to modlitba. Jestliže nutí člověka zahloubat se do bolestné vzpomínky a oplakávat ztrátu, stává se zároveň prvním krokem k vzývání a otevírá člověku cestu k přijetí útěchy a vnitřního pokoje, které Bůh neopomene dát.“ (papež František)

Národní úmysl

Za pečující – Modleme se, aby ti, kdo dlouhodobě pečují o potřebné, nalézali prostor na obnovu svých sil v Božím slově, svátostech a přátelských vazbách.

Nemoc může k Bohu přiblížit, ale může také od Boha vzdálit. Velmi záleží na tom, zda v utrpení dokáže srdce člověka zjihnout před Pánem. K tomu nezřídka napomáhají ti, kteří o trpícího pečují: skrze ně Bůh je přítomen a promlouvá. Kdy jsme naposledy svým lékařům poděkovali? Existují však také lékaři srdcí a těmi se často stávají ti, kdo jsou nemocnému nejblíže a svým jemnocitem ho přivádějí k uzdravení lidských vztahů, pochopení smyslu života a síle připravit se na odchod z tohoto života. Nemoc nemusí být menším darem než zdraví. Učíme se odevzdanosti; tomu, že velké projekty a plány, po nichž toužíme, jsou leckdy plodem naší vlastní vůle, ve smyslu nesvobodného chtění, které se nechce či bojí svěřit Bohu. O co je člověku světější vůle Boží než naše přání, o to je pro nemocného nemoc užitečnější než činný život. Prosíme, aby se ti, kdo o nemocné pečují a dovedou je inspirovat k odevzdanosti, dovedli Bohu svěřovat a on je posiloval svou důvěrností.

Naléhavý úmysl Celosvětové sítě modlitby s papežem na měsíc listopad

Modleme se, aby vše, k čemu dospěla synoda o synodalitě, bylo pro dobro církve

V pořadí 16. generální shromáždění biskupské synody v Římě skončilo 26. října 2024 zveřejněním závěrečného dokumentu. Shrnuje plody nejobšírnějšího procesu konzultací v dějinách církve. Trval čtyři roky. Je nutno obdivovat postupný proces učení se komunikovat s úctou, otevřeně a kultivovaně. Nenajdeme ve světě obdobu velkolepého vnitřního kvasu, jímž se vybrala latinská katolická církev i církve východní. Spory, nevyjasněné postoje či nejistota, jež doprovází celé dějiny církve, otevírají nové podoby jednoty v různosti. Proto je dílem Ducha Svatého: působí plodnou a tvůrčí a ozdravující rozdílnost společně sdílených Božích tajemství. Boží lid očekává Kristův příchod ve slávě tím, že mu vychází vstříc. Jak? Tím, že vyzařuje světlo Krista zmrtvýchvstalého ze své tváře. Na první místo klade synoda toto živé evangelium. Boží lid kráčí společně za těmi, kdo jej na cestě k Otci předešli v čele s Kristem, a zároveň s těmi, kdo k Otci přivádí a neopouštějí nás: Kristus i všichni jeho služebníci. Společně, usilovně a radostně k jedinému cíli: k dovršenému království a ke konečné proměně do slávy se svým Králem (LG 5).  Spojení, které nám nikdy nebude odňato. Začíná nejdůležitější fáze synody: její uskutečnění. Ptejme se podruhé: Jak? Papež nám naznačuje odpověď ve své nové encyklice O lidské a božské lásce Srdce Ježíše Krista: „Církev potřebuje prohloubit spíše lásku. Mnohem více než reformovat struktury.“ Hlavní povinností synodální církve je radost z rozdílnosti, jež působí Duch, dále radost z nové podoby jednoty, tvořené Duchem, a konečně radost poutníků naděje, které Otec vyhlíží. Budoucí svět potřebuje více než kdy jindy setkat se s radostným očekáváním dovršení a proměny světa. To je hlavní plod synody: nová zjevnost směřování, které jediné dává našim diskuzím ochotu, smysl, náplň, formy, i formulaci překážek.