Apoštolát modlitby - prosinec

Evangelizační úmysl: Modleme se za katechety, kteří jsou povoláni zvěstovat slovo Boží, aby ho dosvědčovali s odvahou a tvořivostí, v síle Ducha Svatého.

Papež František svým rozhodnutím (Antiquum ministerium) ustanovil 10. května 2021 novou službu v církvi, službu katechety. Určitě se budeme těšit na oficiální český překlad, protože služba katechety je budoucností církve. Je službou laiků, kteří v ní mohou najít své povolání svěřené Bohem prostřednictvím církve.

V církvi existuje mnoho povolání a služeb, které proto, že jsou neseny stejným Duchem, tvoří pozoruhodnou jednotu v různosti. Církev poznává, že Bůh v ní působí i „ve službě mužů a žen, kteří, poslušni působení Ducha Svatého, zasvětili svůj život budování církve.“ (2) Naplňuje se tím důležitý úkol, který církvi dal Druhý vatikánský koncil: „Rovněž jsou hodny chvály řady katechetů, mužů i žen, kteří se tak velmi zasloužili o misijní dílo mezi pohanskými národy. Naplněni apoštolským duchem poskytují svou rozsáhlou a namáhavou prací jedinečnou a naprosto nutnou pomoc při šíření víry a církve.“ (AG 17)

Národní úmysl: Děkujeme za advent a Vánoce a prosíme za srdce otevřená pro velký Boží dar, ať poznáváme, že narozený Ježíš je blízko každému člověku.

Přítomnost andělů při Ježíšově narození je znamením, že Bůh opravdu roztrhnul nebesa a že Ježíš je skutečně Emanuel, tedy Bůh s námi. Když skončilo jeho dílo, Spasitel vystoupil znovu na nebesa. Předtím však své učedníky ujistil, že se tam vrací, aby připravil místo pro své, které zanechává na zemi (srv. Jan 14,2–3). Apoštolové přitom zároveň dostávají ujištění, že Ježíš znovu sestoupí na zemi, a to definitivním způsobem (srv. Sk 1,11).

Vánočním tématem není jen vzpomínka na Kristovo narození, ale i živá naděje očekávání jeho druhého příchodu. „Ve chvíli, kdy Bůh bude moci neomezeně vlastnit naše srdce, tehdy také my budeme moci neomezeně vlastnit Srdce jeho. Daruj nám, Pane, načerpat z tohoto pramene spásy, nám i celému zuboženému světu. Daruj nám svou milost, abychom z celého a z čistého srdce mohli volat slova Nevěsty: Přijď, přijď, Pane Ježíši! Pospěš si!“ (Edita Stein)

Naléhavý úmysl: Modleme se, abychom po vzoru Marie stavěli úděl živých lidí nad ideologie a jednali rychle ve prospěch těch, kteří trpí

Cesta papeže Františka na Kypr a do Řecka opět zblízka poukázala na Středomoří. Je to oblast vyostřených hranic – mezi světem, v němž to vře sociálními, ekologickými a válečnými katastrofami, a mezi světem nadějí, kde se život v uprchlických táborech zdá být snesitelnější než v domovině. Tato cesta papeže Františka nás učí neodvracet tvář a nenechat zapadnout do zapomenutí ty, kteří se stali oběťmi války, nenávisti, změny klimatu, obchodníků s lidmi nebo politickou zbraní. Vážnějším problémem nežli migrace jsme – paradoxně – my sami, Evropané, kteří se k problému stavíme jako k záležitosti, která se nás netýká. „Středomoří, které po tisíciletí spojovalo různé národy a vzdálené země,“ řekl papež František v hotspotu na ostrově Lesbos, „se stává chladným hřbitovem bez náhrobků.“ Modrý pruh moře je hranicí bolesti. Jsou zde ti, kteří pochází z Afghánistánu – aby se dostali do přijímacího a identifikačního centra v uprchlickém táboře, museli pěšky přejít Írán a Turecko. Jsou zde ženy se zahalenými hlavami, které přežily v bojích s Islámským státem. Čekají zde na život afghánští, syrští, iráčtí a afričtí muži a ženy. Papežův postoj je nepopulární, zcela proti proudu. Popudí si tím veřejné mínění, spustí proti sobě přehršel nenávistných útoků, manipulací a pochybností. Ale on vidí jinak, očima Marie, která nese křehkost svého Syna v celém jeho lidství. Ujímá se spolu s ní života ohroženého v samém kořeni. Čeho je schopen člověk posedlý ideologiemi, z blízkosti, téměř na dosah od nás, lze pozorovat na polsko-běloruské hranici. Chudí se v rukách tyranů, gangů i státních režimů stávají zbraněmi. Můžeme být hrdí na to, že syrský uprchlík může říci: „Papež je naším hlasem.“ Stejně jako Wojtyła byl hlasem těch, kdo hlas neměli. Kdo se hlásí k Františkovi, hlásí se i ke sv. Janu Pavlu II.