Apoštolát modlitby - srpen

Úmysl papeže 

Za vrcholné politiky

Modleme se, aby političtí představitelé sloužili svému lidu nasazením pro všestranný lidský rozvoj i společné dobro a péčí o ty, kdo ztratili práci, s upřednostněním nejchudších.

„Dnes neprožíváme epochu změn, nýbrž změnu epochy.“ (papež František) V čem spočívá tato změna, která probíhá před našima očima? Kromě jiného v technologickém způsobu přenosu informací. Rozostření skutečnosti přenosem informací nikoho již netrápí! A rovněž ve změně kulturních vzorců a chápání společnosti. Dříve se politik snažil získat voliče, totiž ty, kteří sdílejí – v té či oné podobě – jeho ideové představy. Šlo mu o vytěžení druhých pro „svoji“ pravdu. Tento svět odumírá, zaniká, vytrácí se. Dnes nastupuje nový, digitální svět. Politik dneška chce získat příznivce. Prodává marketingovou iluzi, že se mohou přímo, bez prostředníka, podílet na rozhodování. A metoda k tomu nejvhodnější? Je založena na jednoduché myšlence z byznysu: Důležitějším než pravda se stává veřejné mínění. Položme si i my otázku kladenou papežem Františkem: „Co nastane bez vědomě kultivovaného bratrství, bez politické vůle k bratrství, tlumočené do výchovy k bratrství, dialogu, vzájemnému poznávání a hodnotovému obohacování?“ (Fratelli tutti, 103)

Národní úmysl

Za účastníky exercicií 

Modleme se, aby se ti, kdo se účastní duchovních a prázdninových pobytů, otevřeli Božímu vedení a načerpali nové síly pro své poslání.

Podle ignaciánské tradice mají duchovní cvičení pomoci člověku, aby „zvítězil sám nad sebou a dal svůj život do pořádku, aniž by se nechal ovlivňovat nějakou nezřízenou náklonností.“ (DC, č. 21) Postupně člověk svůj život upravuje tím, že ho podpoří ve čtyřech životně důležitých krocích, které dobře ilustrují metodu exercicií. Papež František ji opakovaně připomíná: „Vybavuje se mi zde starobylé rčení, které ilustruje dynamiku duchovních cvičení v ignaciánské metodě, totiž to, co je deformované, změnit; poté to, co je napravené, rozvíjet; rozvinuté nadále utvrzovat a to vše přetvářet v činy.“ Geniální formulace, která v zásadě dobře odpovídá procesu probíhajícímu ve čtyřech týdnech exercicií, zaměřenému na volbu nebo reformu životního stavu.

Naléhavý úmysl  na měsíc srpen

Modleme se, abychom nalézali v četbě literatury zdroj formace mysli i srdce

Papež František nám uprostřed prázdnin připomněl svoji vlastní zkušenost, kdy objevil literaturu jako jedinečný zdroj poznání lidského srdce. Často se v nudě o prázdninách, v horku a osamělosti některých opuštěných čtvrtí stává nalezení dobré knihy ke čtení oázou, která nás vzdaluje od jiných možností, jež nám neprospívají. Přicházejí také chvíle únavy, hněvu, zklamání, neúspěchu, a když se nám ani v modlitbě nepodaří najít klid duše, dobrá kniha nám alespoň pomůže přečkat bouři, dokud se nám nepodaří získat trochu více klidu. 

Podle papeže Františka „literatura vyvěrá ze samotného tajemství osoby“. Již svatý Pavel pochopil, že „literatura odkrývá propasti, které jsou v nitru člověka, zatímco zjevení a pak teologie se jich ujímají, aby ukázaly, jak je Kristus přichází překročit a osvětlit“. Každý křesťan může najít v literatuře „bránu“, jíž vstupuje do plodného dialogu s kulturou své doby. Tím spíše budoucí kněží, jáhni i v pastoraci zapojení laici. Každý v Božím lidu může zakusit, jak pravdivá jsou slova Druhého vatikánského koncilu: „Ve skutečnosti jen v tajemství Slova, které se stalo tělem, nachází tajemství člověka pravé světlo.“ 

V četbě knihy vstupujeme do přímého kontaktu s literaturou, noříme se do živého textu, který máme před sebou. Vůbec se nemusíme upínat jen ke kritickým komentářům. Papeže uváděly do umění číst s užitkem knihy například myšlenky argentinského spisovatele Luíse Borgese. Svým studentům vysvětloval, že možná budou z toho, co čtou, zpočátku rozumět jen málo, ale že v každém případě uslyší „něčí hlas“. „Zde je definice literatury, která se mi velmi líbí: naslouchat něčímu hlasu.“ 

Připojme se k papeži Františkovi, který ve svém nejnovějším Listu o úloze literatury ve formaci vede na cestu, která nás činí citlivými na tajemství druhých. Prosme za spisovatele i za čtenáře, aby nás literatura spojovala v jednom podstatném: učit se dotýkat srdcí druhých.