Apoštolát modlitby - únor

Úmysl papeže 

Modleme se, aby se farnosti žijící v opravdovém společenství stávaly stále více komunitami víry, bratrství a pohostinnosti vůči těm nejpotřebnějším.

Je vůbec možné ideální farní společenství? „Dva lidé, tři názory.“ Změnit náhled nebo zříci se svého stanoviska je pro mnohé až nemožné. Středem společenství však nejsem „já“, ale Ježíš, který mě hledá. Když bude středobodem našich farností on, budou zrát do plnosti jeho života v otevřenosti také vůči druhým. „Prosme o milost, abychom prožívali přátelský vztah k Pánu, jako když přítel hovoří s přítelem. Znal jsem jednoho starého řeholníka. Pokaždé, když mohl, chodíval do kaple, podíval se na oltář a řekl: Ahoj! protože si s Ježíšem byli blízcí. Takový vztah bychom měli mít v modlitbě: blízkost k Ježíši. Tuto milost si máme vyprošovat pro sebe i pro druhé, abychom tak v Ježíši spatřovali svého největšího a nejvěrnějšího Přítele. Ježíš zůstává u dveří našeho srdce. Pozdravujme Pána srdcem, modlitbou citovou a blízkou, kterou netvoří mnoho slov, nýbrž dobrá díla a gesta.“ (papež František)

Národní úmysl

Modleme se, aby mezinárodní synodální setkání v Praze přispělo k nalézání Boží vůle pro místní církve v Evropě.

Měřítkem synodality je naše vnímání eucharistie. Zde se stává hledání společného kráčení k dovršení viditelným, hmatatelným a zakusitelným. Budeme-li se dívat na Kristovu přítomnost mezi námi, stane-li se pro nás životně důležitou, žádoucí a vše utvářející, objevíme synodální proces všedního dne. Jen zde najdeme zdroj lásky, která překonává všechny rozdíly: Kristus je mezi vámi jako ten, kdo slouží! Stůjme s ním, na jeho místě ve službě druhým. On je ten, který dává všemu jas a lesk jako Láska! V tomto „malém“ objevujeme „jediné potřebné“!