"Hodie magnum silentium est in terra". "Dnes je na celé zemi velké ticho", praví prastará homilie k Bílé sobotě.
Tento den je tedy dnem ticha, dnem bez liturgie, ale i dnem radostného očekávání noci vzkříšení.
Na Bílou sobotu se slaví pouze večerní /noční/ Vigilie, jako předzvěst nedělní slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Tato bohoslužba tak patří vlastně k neděli. Navazuje na židovskou tradici bdění v rámci Paschy na počátku vyvedení z Egypta.
Večerní obřady začínají venku před kostelem slavností velikonoční svíce, neboli paškálu, který je nejprve požehnán, následně zapálen od nového ohně jako symbol Krista a přenesen do kostela, kde je zpíván chvalozpěv na tuto svíci, zvaný Exultet. Poté začíná bohoslužba slova. Sedm čtení ze Starého zákona připomíná podivuhodné skutky, které činil Bůh svému lidu od stvoření světa. Po posledním čtení ze Starého zákona se rozsvítí světla, rozezní se zvony a zpívá se opět chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu a následuje čtení epištoly, slavnostní zpěv Aleluja a evangelium.
Další částí Velikonoční vigilie je křestní bohoslužba. Zpívají se litanie, světí se voda v křtitelnici noří se do ní paškál. Poté jsou po zřeknutí se Zlého a vyznání víry katechumeni pokřtěni. Ostatní věřící také obnovují s rozsvícenými svíčkami své křestní vyznání a na připomínku křtu jsou pokropeni svěcenou vodou. Křtěncům je následně také udělena svátost biřmování.
Mše svatá následně pokračuje radostným slavením eucharistie a končí slavnostním požehnáním.