Biskupské gymnázium v Hradci Králové slaví 30 let

Z diecéze

Datum: 30. 9. 2022

Jaká je však historie instituce a budovy Borromea na Orlickém nábřeží, která za více než stoletou historii posloužila také účelům internátu, lazaretu a filmovému podniku?

I. světová válka

Na začátku války vykázala armáda hradecké gymnázium z jeho prostor v jezuitské koleji. Gymnáziu bylo poskytnuto několik učeben v prvním patře budovy Borromaea. Vztahy mezi vedením gymnázia a Borromaea nebyly ideální, vedly se dohady o placení nájmu a žáci ponechali vnitřní zařízení ve značně poničeném stavu. Gymnázium se z Borromaea odstěhovalo až v roce 1928 do nově postavené budovy na Tylově nábřeží. Tehdejší ředitel Vincens Boháč následně budovu zmodernizoval a přesunul sociální zařízení.

II. světová válka

V prvních letech války se do budovy nastěhovaly tři třídy měšťanské školy. Mezi lety 1941-43 se chovanci o životní prostor dělili s vystěhovaným ústavem hluchoněmých. Poté byla budova zabrána organizací Hitlerjugend. Část vybavení bylo vystěhováno a chovanci byli ubytováni po farách v Hradci Králové a okolí. Ke konci války se zde ukrývali němečtí civilní uprchlíci. Ti, kteří tam zemřeli, byly pochováni na zahradě gymnázia. Někteří zde zemřeli. Budovou následně prošla Rudá armáda. Nakonec se budova vrátila k původnímu účelu.

Komunismus

S nástupem totalitního režimu byly rušeny všechny křesťanské instituce, a tak i konvikt byl v roce 1950, po 90 letech provozu, zrušen a už nikdy obnoven. Prostory byly nějaký čas užívány jako internát a následně byly využívány pro filmový ústav. Poté byla budova protiprávně zestátněna a od roku 1959 v ní sídlil Pedagogický institut, pozdější Vysoká škola pedagogická. V sedmdesátých letech nechala na dvoře vystavět dnešní „Kostku“, která sloužila k výuce marxismu, leninismu a historie.

Život studenta

V zimě se vstávalo v 6 hodin, v létě v 5. 30 hod. Po úpravě zevnějšku následovala ranní mše v kapli. Den oficiálně končil ve 20. 45 hod. společnou modlitbou. Starší žáci mohli studovat až do 22.00 hod. Přes den byli chovanci zhromážděni ve studovnách, v létě mohli studovat na zahradě. Při studiu se nemohlo dělat nic, co k němu nepatřilo. Ložnice se přes den zamykaly. Volný čas byl vyplněn organizovanou zábavou a venkovními aktivitami. Volno měli chovanci jednu hodinu denně a nesměli mít u sebe žádné peníze. V jídelně měl každý své místo, při jídle se dbalo na střídmost a společenské chování. Chleba a příkrm byl neomezený, maso a moučné pokrmy se podávaly v omezených dávkách. Pivo si mohli chovanci dopřát jen na zvláštní přání rodičů a za mimořádný příplatek. V ústavu se vyučoval sborový zpěv, hra na hudební nástroje, šachy. Stejně tak se mohli chovanci učit cizím jazykům. Každý den se chodilo na procházky a pořádaly se pohybové hry.

Borromaeum

Internát, kde chlapci už při gymnazijních studiích rozvíjeli své případné povolání ke kněžství. V těchto zařízeních se dbalo na správnou křesťanskou výchovu, nahrazení „teplého dechu domova“, ale zároveň na řád a odříkání, které pomáhají pěstovat charakter a kterým by se chlapcům doma nedostalo. Nápis „Pod zákonem volnost“ znamená, že když se dodržují pravidla, může se člověk svobodně rozvíjet. K zakládání chlapeckých seminářů vybízí už dokumenty 23. sezení Tridentského koncilu z roku 1562. V Královéhradecké diecézi byl však takový ústav založen až v polovině 19. století z důvodu ubývání počtu kněží. Takzvaný konvikt (ústav poskytující studentům ubytování, stravu a výchovný dozor) byl založen biskupem Karlem Borromejským Hanlem (1782 -1874). Původní biskupova představa spojit seminář s havlíčkobrodským gymnáziem, kde by se chovanci vzdělávali i bydleli pod jednou střechou, ztroskotala. Proto se našlo nové místo v Hradci Králové, kde měl vzniknout chlapecký konvikt. První sbírka byla vyhlášena mezi kněžími, sbírky se opakovaly a přispívat mohli i laici (značně přispěl i císař Ferdinand I.). Mezi roky 1855-57 byly zakoupeny a strženy tři domy v dnešní Špitálské ulici. Na jejich místě se začala stavět budova semináře, která byla dokončena v roce 1859 a otevřena o rok později. Ředitelem byl František Gruss a ústav čítal 112 chovanců. Název Borromaeum nesla budova podle světce Karla Borromejského a patřila k nejhezčím domům v Hradci Králové. Mělo 32 místností a na svou dobu bylo stavěno velmi moderně. Za 42 let se v něm vystřídalo 1273 studentů. V pozdějších letech se ale začaly objevovat problémy s rozmístěním ložnic a bytů vychovatelů. Chovanci mohli kontrole představených snadno uniknout. Rovněž vadila absence zahrady a poloha ve středu města, protože díky tomu začali chlapci navštěvovat hospody. Tehdejší ředitel František Reyl )1865-1935) vznesl návrh na stavbu nové budovy, který byl přijat. Stará budova byla později pronajata státní poště. Po mnoho let byly v havarijním stavu a po rozsáhlé rekonstrukci se změnila na hotel s názvem Rezidence Boromeum.

Kultura

Už od počátku fungoval v Borromaeu divadelní spolek. Poprvé chvanci zahráli frašku Rekrutýrku v Kocourkově. Tehdejší ředitel Gruss nechal po zhlédnutí vybudovat plnohodnotné jeviště. Od té doby se téměř každých 14 dní pořádala divadelní představení a hudební zábava. V roce 1885 divadlo vyhořelo a bylo obnoveno až po devíti letech ředitelem Reylem. Celkem bylo ve starém Borromaeu zahráno 74 her, z toho tři čtvrtiny byly komedie a čtvrtina hry na vážnější téma. Podle pamětní knihy spolku bylo do I. světové války sehráno celkově 87 her. Po válce jeho činnost uhasla.

Osobnosti

Mnoho chovanců se stalo kněžími (mučedník II. světové války Jan Černý (1871-1944). Mezi známé absolventy, kteří se nevydali na kněžskou dráhu, patří hudební skladatel Karel Moor, a také propadlík přeloučského gymnázia, herec František Filipovský (1907-1993).

Nová budova gymnázia na nábřeží

František Reyl s podporou dalších představených poslal svou žádost tehdejšímu biskupovi Brynychovi, který jim stavbu povolil. Roku 1899 byl zakoupen pozemek o rozloze 7483 m2 na břehu řeky Orlice. Tehdy to byla část zbořeniště hradeb označována jako „blok Z“. Biskupství se muselo zadlužit u královéhradecké spořitelny, aby mělo peníze na stavbu budovy. Dluh ve výši 26.000 korun mělo splácet 56 let. Reyl navrhnul vzhled a vnitřek budovy a také plot, který stojí dodnes. Realizace byla svěřena stavební společnosti architekta Viktora Weinhengsta a oficiálně začala 26. července 1900. Na vykopání základů, do kterých byly použity zbytky pevnostního zdiva, bylo najato dvacet trestanců z věznice. Základy jsou v hloubce 4-6 metrů, celá budova je položena na silné betonové desce, pod kterou je vrstva hrubozrnného písku, aby se budova na tak špatném podloží udržela a nesesunula se. Cihel bylo použito více než milion. Ústav byl slavnostně předán k užívání 26. července 1902, vysvětil jej biskup Brynych, který o několik měsíců později zemřel. Budova má půdorys písmena E a je 87 m dlouhá. V suterénu se nacházela tělocvična, koupelny, pekárna, kotelna a dřevníky. V přízemí byla čekárna, byty řeholnic zajišťujících provoz, hostinský pokoj, hudební síň, jídelna a kuchyně. V prvním patře byl byt ředitele, čtyři studovny, dvě ložnice, knihovna, čítárna a dva nemocniční pokoje. V druhém patře se nacházelo třináct ložnic, tři umývárny a kaple. Ve třetím patře byly šatny a půdy. Ne dvoře hřiště s kuželníkem, krytá veranda a zahrada. V každé místnosti byla kamna, proto má budova tolik komínů. V době vzniku byla budova orientována do polí a luk. Na sloupu nad hlavním vchodem stála dvoumetrová socha sv. Karla Borromejského. Od roku 1936 byl ve sklepě bazén. Dnešní počítačová učebna a učebna hudební výchovy byly původně jednou velkou jídelnou. Na dvoře, kde stojí nyní garáže, byly původně chlévy a drůbežníky. Z toalet a umýváren podél hlavního schodiště jsou dnes kabinety.

Časová osa královéhradeckého Biskupského gymnázia