Bohoslovci se setkali s papežem Františkem

Setkání v Apoštolském paláci, které trvalo téměř půl hodiny, zahájil rektor koleje P. Roman Czudek krátkým pozdravem a předáním daru. Poté následovala promluva Svatého otce, ve které mimo jiné připomněl odkaz patrona koleje sv. Jana Nepomuckého.

„Jak vidíte, shromáždila se tu Vaše kolej – Vaše, protože nese v názvu ‚papežská‘. Je pro nás malým zázrakem, že se tu s Vámi dnes můžeme setkat. Je to dar od Pána.“ Těmito slovy zahájil rektor Nepomucena P. Roman Czudek audienci, kterou papež František v Apoštolském paláci poskytl všem obyvatelům české koleje v Římě. V audienční síni se kromě českých bohoslovců, kněží a sester z Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského shromáždili i zaměstnanci koleje a zahraniční studenti, kteří jsou již mnoho let také součástí nepomucenské komunity. P. Czudek ve svém pozdravu připomněl patrona koleje sv. Jana Nepomuckého, který je zároveň patronem mostů: „Vy jste pontifex, což znamená stavitel mostů. Chceme se učit od sv. Jana i od Vás, jak máme mosty stavět a udržovat je průchodné. Chtěli bychom Vám také poděkovat, že nás již od začátku Vašeho pontifikátu učíte, jak nezbytné jsou mosty vzájemných mezilidských vztahů, abychom mohli vidět v druhém člověku Boží tvář.“ 

Po tomto úvodním představení koleje předal rektor Svatému otci společný dar v podobě ‚modlitebního kalendáře‘, ve kterém obyvatelé Nepomucena přislíbili papeži Františkovi modlitbu růžence. Od 11.11. 2022 do 1.1.2023 se za papeže bude každý den jeden z nich modlit růženec. Svatý otec dar přijal s úsměvem a na začátku své promluvy vyjádřil vděčnost: „Děkuji rektorovi za jeho úvodní slova a také za onu plánovanou modlitbu růžence: děkuji, protože mi to dává sílu!“ Poté shromážděným věnoval k zamyšlení několik bodů, plynoucích ze svědectví sv. Jana Nepomuckého.  

První téma, které se týkalo nepřizpůsobování se tomuto světu, papež propojil s historií Československé republiky i koleje Nepomucenum a vycházel přitom z odkazu sv. Jana: „Na tomto světci nás trvale oslovuje skutečnost, že byl zabit, protože chtěl zachovat věrnost zpovědnímu tajemství: to se nás dotýká. Odmítl krále svým ‚ne‘, aby potvrdil své přitakání Kristu a církvi, což nás přivádí k myšlence na to, co v dějinách za různých autoritativních a totalitárních režimů museli vytrpět mnozí kněží a biskupové. Ve vašich dějinách s tím máte zkušenosti… Chtěl bych dnes spolu s vámi chtěl uctít památku četných kněží a biskupů, zasvěcených mužů a žen, ale také mnoha laiků, kteří s Boží pomocí měli odvahu odporovat režimu svým ‚ne‘, aby si udrželi věrnost svému povolání a poslání. Je to zástup skrytých mučedníků, které neznáme.“

Svatý otec zmínil i téma svobody, která je prosta duchovního zesvětštění a je založena na vztahu ke Kristu a Duchu Svatému. Tato svoboda se podle papeže Františka vyznačuje i dobrým humorem, což doložil příkladem kardinála Tomáše Špidlíka: „Svoboda se ukazuje také smyslem pro humor, jaký projevoval kupříkladu otec Špidlík, jehož jsem velmi dobře a zblízka poznal a který po mnohá léta vykonával službu ve vaší koleji s oním smyslem pro humor, který se dokázal zasmát lecčemus, ale i sám sobě. Byl to velký člověk.“

Ve své promluvě papež dále navázal i na úvodní slova rektora koleje o sv. Janu a stavění mostů: „Vhodným způsobem k uctění jeho památky je stavět mosty tam, kde vládnou rozpory, odstup a nepochopení, či se dokonce sami stávat mostem, pokorným a odvážným nástrojem setkávání a dialogu mezi různými lidmi a skupinami protichůdných názorů.“ V souvislosti s tím se pak obrátil na dámskou část shromážděných s povzbuzením a prosbou: „Lépe to však zastanou také ženy, že? Myslím ono stavění mostů – žena dokáže stavět mosty lépe než my muži. Vy je naučte, jak se staví mosty!“ Svatý otec ovšem připomněl, že mosty se nedají stavět bez modlitby. Přímluvná modlitba, „klepáním na Kristovo srdce, je kladení základů k tomu, aby se dva odlehlé a znepřátelené břehy mohly navrátit ke sdílení. (…) Zde se dotýkáme ústředního bodu: Ježíš Kristus je most a pontifex.“

Na závěr své promluvy papež František poděkoval za milou návštěvu mnohonárodnostní komunity žijící v Papežské koleji Nepomucenum a požehnal celému shromáždění. Následovala chvíle, kdy mohl každý z přítomných papeže osobně pozdravit několika slovy a podáním ruky. Svatý otec jednotlivé pozdravy přijímal se srdečným úsměvem, který se ještě více rozšířil, když od sester boromejek obdržel několik balíčků s produkty z nepomucenské kuchyně.

Srdečné setkání, které bylo pro českou kolej výjimečným darem a povzbuzením ve víře, zakončil papež František prosbou o modlitbu: „Děkuji vám za návštěvu. Kéž Pán stále žehná vašemu společenství a Panna Maria nechť vás provází. Ze srdce vám všem žehnám a děkuji za tento dar modlitby růžence, ale až v ní skončíte, pokračujte, prosím, protože tato práce není snadná. Děkuji!“