Čtvrtek po 3. neděli adventní

Lk 7,24-30
Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí skvělé šaty a žijí v přepychu, jsou přece v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: »Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.« Říkám vám: Mezi narozenými ze ženy není nikdo větší než Jan. Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on.“ Všechen lid, který mu naslouchal, ba i celníci, dal Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. Farizeové a znalci Zákona však pohrdli úmyslem, který Bůh s nimi měl, a nedali se od něho pokřtít.

Evangelium sv. Lukáše nám ukazuje proces hledání, pochopení a uznání Božích hodnot, hodnot, které jsou zásadní pro jednotlivce, rodinu i celá společenství. V rodinách je přirozené předávání poznání (hodnot) z generace na generaci, ať už od rodičů dětem, nebo babiček a dědů vnoučatům atd. Důležitým faktorem při předávání je pravdivost vlastních slov. Ježíš klade důraz na potvrzení Jana jako proroka a povzbuzuje všechny, kdo aktivně přistupují k hledání a předávání těchto hodnot. Potvrzuje jeho slova, když o Janovi říká, že je největší z lidského pokolení. Víra v Boha, láska a oběť, které Jan svým životem ukazuje, jsou do jisté míry i hodnoty Svaté rodiny. Spojení těchto tří zásad je jedinečné a dost dobře nemůže být jedna bez druhé. Jak ale žít tyto zásady v dnešním světě, který hlásá téměř opak a nedostatek lásky, víry vidíme na každém kroku, natož oběti pro druhé. Jaká je naše snaha předávat je v duchu evangelia dalším generacím, jaké je naše hledání? Neplatí i na nás Ježíšovo kárání „na co jste se vyšli na poušť podívat.“ Ježíš nás napomíná s láskou, kterou projevil svou obětí na kříži, a tak berme toto napomenutí velmi naléhavě. Dodržování těchto zásad může vypadat příliš omezující a těžké, ale to, co se nám nedaří najít v našich rodinách a životech, je radostné poselství evangelia, opravdu radostné. Bůh nás na mnoha místech povzbuzuje, abychom pracovali na plodech věčného království. To ale vyžaduje spolupráci s Bohem samým. Je to proces zrání pro Boží království, a tak nepromarněme čas, který nám byl dán, a snažme se o co nejbližší vztah s Bohem v každém okamžiku. Snažme se v našich rodinách, aby tento adventní čas, který prožíváme, byl naplněn hledáním, prožíváním a předáváním oněch zmíněných hodnot, které nám Ježíš přišel svým životem dosvědčit.

Blanka a Milan Horských

xxx

Pokud se rodina dokáže soustředit na Krista, pak on spojuje a osvěcuje celý rodinný život. Bolesti a úzkosti jsou prožívány ve spojení s Pánovým křížem a jeho objetí umožňuje unést i ty nejhorší chvíle. V trpkých dnech rodinného života je tu spojení s opuštěným Ježíšem, které může zabránit rozkolu. Rodiny krok za krokem dospívají „milostí Ducha Svatého ke svatosti skrze manželský život, a to i účastí na tajemství Kristova kříže, který proměňuje těžkosti a utrpení v oběť lásky“. Na druhé straně okamžiky radosti, odpočinku nebo svátečního slavení, a také sexualita, jsou zakoušeny jako účast na plném životě vzkříšení. Manželé různými každodenními gesty dávají formu tomuto „teologickému prostoru, v němž každý může zakoušet mystickou přítomnost zmrtvýchvstalého Pána“. (Amoris laetitia, odst. 317)

xxx

Bože, ztratili jsme tvé přátelství a skličuje nás vědomí viny; vyslyš naše prosby a naplň nás radostí z příchodu našeho Spasitele. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)