Úryvek z Bible
(Lk 1,5-25)Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha Svatého už od mateřského lůna a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu. Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid.“ Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a (také) moje žena je v pokročilém věku.“ Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel. Stojím před Bohem a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a sdělil ti tuto radostnou zvěst. Teď však zůstaneš bez řeči a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas.“ Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě zdržuje tak dlouho. Když pak vyšel a nemohl k nim promluvit, poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jim znamení a zůstal němý. Když se skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců. Říkala si: „To mi učinil Pán, když mě milostivě zbavil pohanění před lidmi.“
Zamyšlení
Jednou jsme si tak povídali s kamarádem. Přesně již nevím, na co tenkrát reagoval, ale řekl větu, která mnou dost zahýbala. „No co, když nejde o život, jde o prd.“ Jeho pravdivý poznatek bych jindy asi přešel s nezaujatým přitakáním. Jenže já tou dobou začínal čerstvě po dokončení školy jako anesteziolog. Na začátku operace je nutné pacienta uspat do té míry, že přestane dýchat, zavést mu do krku kanylu a připojit ho na ventilátor. Pokud se při tomto postupu něco pokazí a nepřijmou se adekvátní opatření, během několika minut se pacientovi zastaví srdce pro nedostatek kyslíku. Tak tady opravdu jde o život, uvědomil jsem si.
Abych vůbec druhý den našel odvahu odjet do práce, začal jsem si namlouvat, že vlastně pokaždé, když člověk míjí kamion na úzké silnici, je desítky centimetrů od smrti. Nebo že jsem se mohl narodit o několik set kilometrů východněji a místo toho, abych vyrážel do práce, odjížděl bych na frontu, stačí mít dům v záplavovém území, nebo mít prostě jen smůlu a zcela náhodou se přimotat pod ruce atentátníkovi. Výsledek je pokaždé stejný. Člověk balancuje na hraně života a smrti častěji, než se zdá. A na rozdíl od operačních sálů se s tím mnohdy nedá nic moc dělat.
Co si z toho vzít pro duchovní život? Jistě ne začít se více bát a čekat zpoza kterého rohu nás smrt překvapí. Ale snad bychom měli více děkovat Bohu za to, že žijeme životy, ve kterých nás kolikrát ani nenapadne se o život obávat. A snad bychom se měli více přimlouvat za všechny, kteří se o ten svůj nebo o život svých blízkých obávat musí. A více si uvědomovat, že pokud se večer celá rodina sejde u večeře ve zdraví, není to samozřejmost, ale obrovský a nezasloužený dar.
A pak je tu ještě jeden rozměr věty „Jde nám o život“. A sice o ten věčný. Jde nám o něj dostatečně? Chci ho uchvátit ze všech sil? Tady totiž nejde o málo, tady jde o všechno.
(Autor zamyšlení: Tomáš Matyska )
Vstupní modlitba
Bože, tys nám poslal svého Syna, narozeného z Panny Marie, a jeho příchodem zazářilo světu světlo tvé slávy; pomáhej nám, abychom slavili toto tajemství vedeni světlem víry a s opravdovou zbožností. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
