Čtvrtek po 3. neděli postní

Úryvek z Bible

(Lk 11,14-23)

Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka. Když zlý duch vyšel, němý promluvil. Zástupy žasly, ale někteří z nich řekli: „Vyhání zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, vládce zlých duchů!“ Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe. On však znal jejich myšlenky, a proto jim řekl: „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba. Jestliže já vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, s čí (pomocí) je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje!“

Zamyšlení

Pomazání nemocných

Bůh nám dává spoustu úžasných darů. Je jen na nás, jestli natáhneme ruku a přijmeme je. Jedním z těchto darů je svátost pomazání nemocných. Pán Ježíš rád a s velkou láskou uzdravoval nemocné na těle i na duchu. Dotýkal se jich svou uzdravující rukou a dával jim zvláštní milosti Ducha Svatého. Svým učedníkům přikázal, aby jednali jako on.

Někdy není snadné nabídnout tento dar lidem kolem nás a může být ještě těžší nabídnout jej ve vlastní rodině. Dovolte mi sdílet svou osobní zkušenost.

Asi před rokem a půl se u jednoho člena naší rodiny objevilo velmi těžké onemocnění. Rozmýšlela jsem nad touto svátostí, ale v mysli mi létaly otázky. Jak jim to nabídnout? Nebudou si říkat, že už jsem ho odepsala? Jak šetrně vysvětlit, že to není pomazání poslední, ale pomáhající? Jak vysvětlit, že jde o milost a obrovskou posilu těla i duše? Osmělila jsem se a snažila se s pomocí Boží co nejvíce vysvětlit, o co jde. Semínko bylo zaseto. Mohu vám říci, že v tu dobu čas plynul nějak jinak, snad rychleji, smutněji. Bylo to období, ve kterém se beznaděj potkávala s nadějí. Po nějaké době došlo u nemocného k přijetí svátosti pomazání nemocných. Poté jsme prožívali čas zklidnění, naděje a znovu nadechnutí pro nemocného i celou rodinu. Ale nakonec přes veškeré snahy rodiny i pečovatelek odešel. Navrátil se zpět – do Otcovského domu posílen svatostmi nemocných a posledním pomazáním. Ačkoli nebyla naplněna naše lidská touha po uzdravení našeho blízkého, věřím, že došlo k uzdravení duchovnímu, které nakonec proniklo do celé rodiny.

Je čas Velikonoc, kdy si připomínáme umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Zaměřme svoji pozornost na to nejdůležitější – na to, kam směřujeme. Jdeme do Božího království, tam nás pak přivítá milosrdná náruč Otce, Syna i našich milovaných.

Chtěla bych vás vyzvat, abyste neměli strach nabídnout ostatním lidem to nejdůležitější – spásu duše. Třeba právě prostřednictvím svátostí, které nám jsou na zem dány proto, abychom dokázali dobře žít a vrátit se zpět k našemu Otci.

(Autor zamyšlení: Marie Makovská)

Závěrečná modlitba

Pokorně tě prosíme, Bože, dej, ať stále hlouběji pronikáme do velikonočního tajemství, abychom blížící se svátky našeho vykoupení slavili s opravdovou zbožností. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.